Wenzel Hablik – Expressionist Utopias

Wenzel Hablik (1881–1934) patřil dlouhou dobu k pozapomenutým osobnostem české nebo spíše německé avantgardy začátku 20. století. Ačkoliv se narodil v Mostě a prošel vzděláním na pražské Akademii výtvarných umění i ve Vídni, nakonec se usadil v Itzehoe, kde se svou ženou, návrhářkou Elisabeth Lindemann provozoval studio a zpočátku na svých malbách hojně zaznamenával mořské pobřeží, které ho fascinovalo. Hablik se postupně přiklonil k expresionismu a lze ho řadit mezi významné osobnosti tehdejší umělecké scény, zejména v oblasti designových a architektonických návrhů. Berlínská výstava v Martin Gropius Bau probíhající od 2. 9. 2017 do 14. 1. 2018 připomene především jeho architektonické plány a prostorové koncepty i návrhy rekonstrukcí. Je zajímavostí, že umělec poprvé vystavoval v tomto městě už v roce 1912, kdy participoval na výstavě Berliner Secession společně s osobnostmi jako Kandinskij, Kokoschka či Picasso. O 7 let později se tu zúčastnil rovněž projektu věnovanému netypické architektuře, protože byl aktivní také v okruhu architektů a osobností soustředěných kolem Waltra Gropia, s nímž často vedl diskuze o ideálech utopických budov a urbanismu. Jeho raná kresba tzv. Křišťálové stavby patřila k nejčasnějším podobám krystalické architektury, jež se začala objevovat v evropském umění a předznamenala autorovy příznačné vizionářské architektonické imaginace.

Ovlivněn romantickou i fantaskní literaturou a díly spisovatelů H. G. Wellse, P. Scheerbarta nebo J. Verna obohacoval umělec své architektonické návrhy rovněž o technické komponenty, kreslil létací stroje nebo vzdušné kolonie, jež by podle jeho představ přispěly k proměně a vývoji moderní společnosti. Jako člen německého Werkbundu se ale paralelně zabýval i navrhováním nábytku, vzorů tapet, textilií či šperků nebo dalších užitkových předmětů. Fascinován energií ohně a mořského příboje se velice často vracel na svých malbách také k těmto námětům, zajímaly ho nicméně i různé geologické struktury. Jeho osobité návrhy stěn jídelny ve vlastní vile v Itzehoe, pojaté v zářivých barvách a podléhající striktním geometrickým formám, se dochovaly dodnes a byly v roce 2013 znovu odhaleny pod novějšími nánosy, přičemž následně prošly rekonstrukcí, kterou výstava rovněž mapuje. Na rozdíl od nich plány pro utopické stavby nebyly pro svou neobvyklost nikdy realizovány, a ačkoliv v Praze Hablikova výstava proběhla už v roce 1925, následně upadla jeho práce na dlouhá léta v zapomnění a u nás se znovu objevila na veřejnosti až v roce 1992. Národní galerie zakoupila malířovo rozměrné plátno Křišťálová stavba v moři a výstavu zaměřenou na autorovu textilní a módní tvorbu uspořádalo například Uměleckoprůmyslové muzeum.