Vladimír Birgus v Katovicích

Text Arkadiusz Gola

Muzeum Sląskie v Katowicích prezentuje od 25. 3. do 3. 9. 2017 ve svých impozantních prostorách, otevřených před dvěma lety, 98 snímků jednoho z předních českých fotografů, jenž si získal renomé i v zahraničí, Vladimíra Birguse (1954), který působí jako kurátor výstav, pedagog a autor knih o fotografii. Díky jeho činnosti v oboru fotografie si mnoho českých klasiků i současných fotografů našlo cestu do dějin mezinárodní fotografie. Výstavy, které připravuje, jsou prezentovány ve známých světových galeriích. Jako spoluzakladatel a dlouholetý vedoucí Institutu tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě se stal mentorem značné části mladých českých, slovenských i polských fotografů.

Vladimír Birgus, Glenelg, 2016, barevná fotografie. Foto © Vladimír Birgus

Vladimír Birgus může být jako umělec spokojený. O sobě říká: „Mám to štěstí, že se celý svůj život zabývám fotografií.“ Retrospektivní výběr jeho díla v Katovicích představuje ve zkratce čtyři dekády jeho fotografického zobrazování světa, tedy z let 1972 až 2017. Kromě pokusů s výtvarnými formami má většina jeho děl ze 70. až 80. let dokumentární charakter, jejich role se však od samotné potřeby uchovat si památku odlišuje. Nejde o pouhé klišé, ale o příběhy vyprávěné obrazem. Autor zvěčňováním reality tehdejší skutečnosti vytvořil svébytný portrét československé společnosti. Většina Birgusových černobílých fotografií nemohla být ve své době z politických důvodů prezentována, a tak byly poschovávané v šuplících a čekaly na lepší časy. Dnes, při opětovném prohlížení, ukazují tehdejší dobu a pravdu o lidech, kteří byli nedobrovolně přinuceni žít v tehdejším společenském zřízení, a vyvolávají zamyšlení. Subjektivní forma fotografie mu umožnila dát dílům individuální charakter. Na snímcích je společnost zachycena jako soubor neobvyklých jedinců. Fotograf v postavách zdůrazňuje individualitu a vytváří situační psychologické portréty se specifickou poetičností, která jim dodává valér humanistické fotografie s nadčasovým rozměrem.

Začátkem 80. let Vladimír Birgus začal jako jeden z prvních českých dokumentaristů využívat barvu, která je dnes jedním ze základních konstrukčních prvků jeho děl. Barevnou výmluvnost zesiluje formální návaznost na různé umělecké směry, například surrealismus nebo někdy i hyperrealismus. Tato díla představují scenérii úvah a zamyšlení, jejichž hlavním motivem je ukázat stav současného člověka, jeho odloučení, osamocení v davu a hledání hodnot představujících smysl bytí. Najdeme mezi nimi i osobní, pro autora důležitá témata. Fotografie Vladimíra Birguse spolu s estetickým potenciálem přinášejí i reflexe, ať už opírající se o sociologický rozměr zastiženého společenského obrazu, nebo s malířským manýrismem penetrující obrazy světa uzavřené v labyrintech struktur, forem a řeči barev. Jejich metaforické poslání je vlastní pro celou autorovu tvorbu. Přivádí nás ke kontemplaci nad životem a fenoménem lidské přirozenosti.

Výstavu zajímavě doplňuje ukázka více než padesáti bohatě ilustrovaných knižních publikací o české fotografii a jejich tvůrcích, u nichž byl Birgus autorem či spoluautorem a které mnohdy vyšly v prestižních zahraničních nakladatelstvích, projekce prací studentů ITF a bohatá nabídka filmového materiálu. K výstavě vyšel více než 200 stránkový polsko-anglicko-český katalog s texty, jejímž autory jsou kurátorka výstavy Danuta Kowalik-Dura a přední teoretik a historik fotografie Adam Mazur. O výstavu je velký zájem – jenom o letošní Muzejní noci Slezské muzeum navštívilo přes 17 000 lidí.

Text editovala Blanka Jiráčková