Virginia Woolf (1882–1941) patřící mezi pionýrky moderní britské, ale i feministické literatury, trávila jako dítě velkou část letních dnů v St Ives a není tajemstvím, že i v dospělosti se sem vracela, aby ve zdejší krajině čerpala inspiraci. Vznikla tu například jedna ze slavných novel autorky – známá pod názvem K majáku. Nejen vlastní texty, ale rovněž osobnost Woolfové nyní podnítila Tate St Ives, jež si dala za cíl zmapovat, jak mohla slavná spisovatelka ovlivnit ženy působící v různých oblastech umění. Knihy Woolfové tak vytváří základní prizma nahlížení děl zachycujících zejména krajinu, reflektujících domácí prostředí a dotýkajících se femininní identity i soukromí více než 80 umělkyň. Výběr prezentovaných prací evokuje stále se opakující témata vynořující se z textů spisovatelky, jako je vykreslení zdánlivě banálního dne ženy viktoriánské doby, výrazně formované patriarchální i genderově diferenciovanou společností. Nicméně také samotná osobnost Woolfové výrazně vybočující z tohoto společenského rámce, mohla být inspirací pro celou řadu významných umělkyň působících přibližně od poloviny 19. století až do současnosti. V projektu je tak zastoupena například sestra spisovatelky Vanessa Bell – malířka, návrhářka a členka Bloomsbury Group – skupiny avantgardních umělců a intelektuálů bořících mnohá pravidla i tabu, do jejíhož okruhu vedle Woolfové patřila i další z prezentovaných umělkyň Dora de Houghton Carrington.
Claude Cahun:
Studies for a keepsake c. 1925–6
4 exhibition prints from monochrome negatives
13.7 × 10.5 each
Courtesy of Jersey Heritage
Z výčtu množství výrazných postav projekt představuje například práci úspěšné figuralistky Laury Knight, jejíž retrospektiva v Royal Academy v roce 1965 byla vůbec první výstavou věnovanou na půdě této instituce ženě. Proslula nejen jako malířka baletek a herců, ale také figur marginalizovaných skupin – Romů či cirkusových artistů. Naproti tomu je Welshanka Gwendolen Mary John pracující převážně ve Francii známá jako malířka anonymních sesterských párů, kdežto Winifred Nicholson vyvinula svůj osobitý impresionistický styl, aby ho užila především pro záznamy domácích zátiší nebo pohledů do krajiny, často viděných skrze průhledy pootevřených oken. Vedle Sandry Betty Blow citelně ovlivněné cestou do Itálie i partnerem Albertem Burrim je jednou z nejvýznamnějších autorek výstavy sochařka Barbara Hepworth, která se stala společně s Bedfordem a Moorem představitelkou nového uměleckého hnutí. Hepworth koupila v roce 1949 Trewyn Studio v St Ives, kde žila po rozvodu s Benem Nicholsonem a byla aktivní v rámci místní modernistické komunity. Řada jejích děl tak přímo odkazuje ke krajině i moři v Cornwallu. Další sochařkou je francouzská Židovka Claude Cahun původním jménem Lucy Schwob, jež se věnovala navíc i fotografování nebo psaní, a přijala genderově nejednoznačný pseudonym. Proslula zejména svými autoportréty, v nichž ztvárnila pestrou škálu své osobnosti nabourávajících představy o ustálených rolích muže a ženy, díky čemuž její tvorba získala kromě výrazně osobní polohy také citelný politický kontext. Mimo Louise Bourgeois nebo Márii Bartuszové vybrala Tate St Ives rovněž práce Aliny Szapocnikow, Agnes Martin nebo Toyen. Výstava probíhá od 10. 2. do 29. 4. 2018 a poté se přesune ještě do Chichesteru a Cambridge.
Sara Barker:
Soil like toppled alphabets 2016
© the artist
Courtesy Mary Mary Gallery, Glasgow
Titulní obrázek: Dame Laura Knight, R.A., R.W.S. (1877-1970),The Dark Pool 1908 – 1918. Laing Art Gallery, Newcastle. © Reproduced with permission of The Estate of Dame Laura Knight DBE RA 2018. All Rights Reserved
23 
