Veiled, Unveiled! The Headscarf

Vídeň, Weltmuseum, 18. 10. 2018 – 26. 2. 2019

Text Blanka Jiráčková

Weltmuseum ve Vídni uspořádalo výstavu na aktuální téma, které je již několik let ve světě hojně diskutované a v posledních letech stále více propojované i s politickým diskurzem. Zároveň je to téma věnující se archetypálnímu předmětu, který doprovází ženu prakticky od nepaměti, jenž je objektem zkoumání mnoha antropologů jako součást ženského oděvu, ale i jako symbol jejího sociálního a společenského postavení.

Expozice Veiled, Unveiled! The Headscarf (Zahalené, odhalené! Přikrývka hlavy) se zaměřila na prostý kus tkaniny – šátek, který svým rozmanitým složením a posazením na hlavu ženy nabývá mnohem složitějšího významu, jenž ji často naprosto jasně, srozumitelně a také nekompromisně vymezuje postavení ve společnosti, do níž náleží. Původní účel šátku od obyčejné pokrývky hlavy se proměňoval s rozvojem jednotlivých civilizací a nabýval na závažnosti dle spojení označujícím například postavení vdané či svobodné ženy nebo vdovy, přes užití šátku pro denní činnost až po slavnostní příležitosti. Zosobňuje její sociální postavení, které je spojované se sexualitou, s rituály a náboženstvím jednotlivých kmenů, národů, států či širších společenských formací a uspořádáním lidstva, odpovídá na otázku vážící se pak především k víře, ať už se jedná o křesťanství, judaismus či třeba islám. Zkrátka šátek je mnohovrstevnatým pojmem, který se během staletí neustále proměňuje, ale také zároveň je tradicí přesně kodifikován, složený šátek přes oči na hlavě má i Spravedlnost.

Pro křesťany šátek různě ovíjený kolem hlavy ženy znamenal symbol čistoty, pokory, měl též ochranný význam. Ženy si zakrývaly vlasy na znamení pobožnosti, čestnosti, avšak tvář jim zůstávala nezahalená. Madona měla roušku. Zahalování muslimek patřilo k ochraně žen před únosy cizích mužů, chránilo je před třeba písečnými bouřemi či vedrem, později je označovalo, ke kterým členům rodiny patří, chrání je před zraky nečlenů klanu, je chápáno ve spojitosti se sexualitou.

Weltmuseum Wien přináší 17 pozic různých využití, skladeb šátků, roušek, závojů a znázornění společenského postavení v souvislosti s kompozicí textilu, včetně současných designových módních návrhů pokrývky hlavy. Rozhodně úhel pohledu této výstavy se může účinně vyjádřit k dnešním politickým názorům na problematiku nošení šátku ve vztahu k otázkám náboženství a postavení žen v moderní společnosti. Kurátorem této expozice je Axel Steinmann a účastní se jí tito umělci a umělkyně: Susanne Bisovsky, Gebhart Blazek, Reinhard Blumauer, Timna Brauer, Gerard van Bussel, Ingrid Gaier, G.R.A.M., Nilbar Güreş, Felicitas Heimann-Jelinek, Suzanne Jongmans, Tina Lechner, Bele Marx & Gilles Mussard, Christian Maryška, Renate Anna Menzel, Kathrin Pallestrang, Mitra Shahmoradi a Axel Steinmann.

Repro nahoře: Suzanne Jongmans, Mind over Matter – Voltar. Foto auf Hahnemühlepapier, Edition von 8. © Courtesy Galerie Wilms

Print Friendly, PDF & Email

Blanka Jiráčková

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  • 2
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

bj

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.