Turner Prize 2018

Tate Britain, Londýn, 26. září 2018 – 6. ledna 2019

Text Irena Goldscheider

Letošní 34. ročník Turnerovy ceny – Turner Prize 2018, hlavní britské ceny za současné umění (založena byla v roce 1984), je mimořádný v tom, že se zaměřuje výhradně pouze na jedno medium a to film/video. Další jednotící složkou jsou náměty, kterými jsou vesměs sociálně politické otázky, více či méně aktuální. Na „výstavu“, přesněji řečeno promítání, je podle informace londýnské Tate potřeba zhruba 4,5 hodin, jinými slovy veliká trpělivost.

Nejosobnější a svým způsobem nejpřesvědčivější lidskou zpovědí je film Brigitte z roku 2016 Skotky Charlotte Prodger (1974, žije v Glasgow, kde i studovala na Glasgow School of Art), který natočila na svém mobilním telefonu. Jde o kaleidoskop záběrů mimo jiné na krásnou skotskou přírodu, jenž je doprovázený jejím osobním komentářem, čtením úryvků z diáře a výroky přátel, většinou spojených s tématem homosexuality. Z filmu vyzařuje dojímavá upřímnost.

Interdisciplinární seskupení Forensic Architecture (založeno bylo 2010 a tvoří ho architekti, právníci, filmaři, 3D animátoři, novináři a vědci, všichni jsou usazení v Londýně, v čele s Eyalem Weizmanem) je spojené s Goldsmith University v Londýně. Zaměřuje se na alternativní způsoby odhalování a prošetřování sociální nespravedlnosti a porušování lidských práv. V Tate Britain Forensic Architecture prezentuje krátký film The Long Duration of a Split Second (Dlouhé trvání zlomku vteřiny), který zachycuje velice působivým způsobem útok izraelské policie na beduínskou vesnici Umm al-Hiran dne 18. 1. 2017 v Negevské poušti. Podle reakcí diváků i kritiky jsou právě oni silnými kandidáty na vítěze ceny.

Naeem Mohaiemen, jenž se narodil v Británii v roce 1969, vyrůstal v Bangladéši a žije v New Yorku, zde prezentuje současně na třech plátnech filmy obsahující jak dokumentární historické záběry z důležitých mezinárodních politických setkání, tak záběry ze současného života – Two Meetings and a Funeral (2017). Druhý film (Tripoli Cancelled, 2017) popisuje čas a prostor člověka, který uvázl na letišti v Tripolisu. Témata Naeema Mohaiemena nejsou příliš aktuální (věnuje se více 70. létům), jsou odlehlá a filmy zdlouhavé; nepříliš působivých 180 minut je opravdu pro trpělivého diváka.

Luke Willis Thompson (1988) pocházející z Aucklandu na Novém Zélandu, studoval Städelschule ve Frankfurtu a v Aucklandu, nyní žije v Londýně. Točí tiché, vážné, strohé portréty lidí, kteří byli oběťmi rasového policejného násilí, za jejich mlčícími tvářemi jsou skryté šokující příběhy, které jsou většinou známé z médií. Ve filmu Human (2018) připomněl zemřelého britského umělce Donalda Rodneyho ukázkou modelu jeho domu udělaného z části jeho vlastní mrtvé kůže.

Seriózní společensko-politický náboj letošní Turnerovy ceny, i způsob jakým se k současným otázkám umělci vyjadřují, dodává Turner Prize vážnost a aktuálnost. Proč však letos cena nezahrnuje i jiná média než filmy a nakolik celkově odráží současnou britskou výtvarnou scénu jsem zatím nenašla nikde odpověď. Vítěz bude vyhlášen 4. prosince 2018.

Členy jury Turner Prize 2018 jsou: Oliver Basciano, kritik a editor ArtReview; Elena Filipovic, ředitelka Kunsthalle Basel; Lisa Le Feuvre, výkonná ředitelka Holt-Smithson Foundation; Tom McCarthy, spisovatel a profesor na Royal College of Art. Komisi předsedá Alex Farquharson, ředitel of Tate Britain.

Repro nahoře: Naeem Mohaiemen, Tripoli Cancelled, 2017, single channel film. Commissioned by documenta 14. Co-commissioned by Sharjah Art Foundation and Art Jameel. Additional support by Locus Athens, Hellinikon AE, and Experimenter.