The EY exhibition: Van Gogh and Britain

Text Irena Goldscheider

Londýn, Tate Britain, 27. 3. – 11. 8. 2019

Snahy představit známé postavy umění ve zcela novém úhlu a světle nebývají vždycky úspěšné, někdy jde spíše o senzacechtivost a pokus upoutat za každou cenu. Výstava právě otevřená v Tate Britain – Van Gogh a Británie, je naopak do hloubky jdoucí studií na dané téma a nabízí opravdu zcela nový pohled na malíře, který je v obecném povědomí zavedený jako představitel trpícího, neporozuměného, mentálně nemocného umělce na rozhraní starého a nového světa.

Výstava je rozdělená na dvě části, první je věnovaná vlivu Anglie na Van Gogha, druhá naopak vlivu Gogha na britské umělce až do 50. let. Vincent van Gogh měl evidentně blízký vztah k Británii, kde strávil s přestávkami léta 1873–1876. Četl Charlese Dickense, George Eliota a další anglickou literaturu, byl inspirován Londýnem, jeho galeriemi, ale také a to zcela zásadně místní sociální problematikou, přesněji řečeno bídou a strádáním chudých. Kromě anglické literatury na něj měla velký vliv černobílá grafika a kresby, které sbíral ještě dřív, než sám začal tvořit. V Londýně pracoval ostatně u obchodníka s uměním. Vedle umění ho zaujaly ale také noviny jako zdroj grafiky a ilustrací, zobrazující pouliční běžný život. Sociální tématika a zájem o každodennost je reflektovaná v jeho kresbách i grafikách, a později i v olejových obrazech, připomeňme si např. velmi známý obraz Boty z roku 1886.

Británie přijímala modernu pomalu a váhavě, ale několik výstav v Británii uskutečněných ve druhém a třetím desetiletí 20. století, které zahrnovaly také obrazy Van Gogha, zapůsobily silně na anglické umělce, ať už členy skupiny Bloomsbury (Vanessa Bell a Roger Fry), nebo Camden Town Group. Citlivě a pečlivě vybrané paralely na výstavě dokumentují, jak se britští umělci inspirovali jak Goghovými náměty, tak i formou projevu – jeho ostrou barevností, výraznými energickými tahy štětce i určitou post-impresionistickou dekorativností. Celý jeden sál je věnovaný srovnávání Van Goghových slunečnic a obrazů květin v britském podání. Fascinující je např. reakce Francise Bacona a Davida Bomberga na francouzského malíře, zatímco u řady méně silných osobností sledujeme podobnosti námětu a detaily formy, u těchto dvou malířů vyzařuje z jejich obrazů především síla individuálního výrazu, která tolik zaujala a zaujímá i u Gogha.

Výstava zahrnuje cca 50 Van Goghových prací ze světových sbírek, včetně slavných obrazů: Autoportrétu,1889 z Gallery of Art ve Washingtonu; Hvězdné noci, 1888 z Musée d’Orsay v Paříži, Arlésanky, 1890 z Museu de Sao Paolo atd. Jakkoliv je ohromné vidět zblízka tato díla neskutečné umělecké hodnoty a síly, výstava je o něčem jiném. Přesvědčujícím, zasvěceným způsobem přehodnocuje mýtus tohoto genia jako individua, který zápasil sám se sebou a poukazuje na jeho silné sociální cítění, jeho zájem o utrpení jiných a víru v blahodárnou sílu umění a přírody.

Print Friendly, PDF & Email
Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  • 15
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

O Irena Goldscheider

Irena Goldscheider (1950, Praha) studovala v letech 1968-73 na FF UK obory dějiny umění a estetika. Pracovala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze (1973-81) jako kurátorka v oboru skla a současného umění. Od roku 1981 žije ve Velké Británii, kde pracovala v letech 1981-89 jako asistentka v Dan Klein Gallery v Londýně a kurátorka Dan Klein Glass Collection. Je nezávislou kurátorkou výstav ve spolupráci s Britským muzeem, Britskou radou, Victoria & Albert Museum, Českým centrem v Londýně, Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Spoluzakládala a byla redaktorkou časopisu Grapheion, byla dlouholetou přispěvatelkou časopisu Ateliér.