Stvořitel světů v betonové džungli
New York, Cavin-Morris Gallery, 12. 10. – 25. 11. 2017
Text Václav Vohlídal
V newyorské čtvrti Chelsea, v jednom z mnoha bloků se nachází Cavin-Morris Gallery. V Chelsea, jednom z kulturních center New Yorku, najdeme podobných galerií více než dvě stě. Cavin-Morris Gallery je ale pro návštěvníka něčím specifická. Svá díla zde totiž v současnosti vystavují na kolektivní přehlídce autorů art brut také čeští umělci, tedy nedávný objev na poli art brut Ota Prouza a František Dymáček. Nacházejí se ve světové konkurenci. Společnost jim dělají umělci z Japonska, Indie, Kanady, nebo Francie. Přesto jsou to jména, o kterých drtivá většina společnosti nikdy neslyšela. Pro umělce, jako je Prouza nebo Dymáček, je to typické. Nacházejí se mimo nejen uměleckého mainstreamu. Žijí na pokraji společnosti, ve svých vlastních světech. Ty pak přenášejí pomocí umění do světa našeho. Nedělají to z touhy po slávě, či penězích ale z nezadržitelné touhy se identifikovat ve světě, kterému tak trochu nerozumí, a ze samé podstaty lidské kreativity. Jsou součástí umění zvaného art brut – spontánního výtvarného vyjádření handikepovaných a společensky marginalizovaných lidí. I z těchto důvodů nazvala newyorská galerie tuto kolektivní výstavu Edgewalkers and Worldbuilders – Stvořitelé světů a lidé pohybující se na okraji.
Příběh Oty Prouzy (1959) je v mnoha ohledech pozoruhodný. Od svých osmi let žije v Domově pro osoby se zdravotním postižením na severu Čech, v Brtníkách. O jeho minulosti a rodině toho víme velmi málo. V držení má Ota Prouza pouze dvě fotografie, které tvoří jeho jediné vzpomínky na dětství. Je obklopen přírodou, ale sní o civilizaci. Ruch velkoměst má pouze zprostředkovaný, především díky fotografiím z časopisů, které si vystřihuje a vlepuje do jím vytvořených knih. Ty slouží jako speciální navigační systém ve světě, kterým je absolutně fascinován a jenž je tak odlišný od Prouzovy reality. Tuto svou obsesi pak přenáší i na papír. Tužkou, pastelkami či fixami tvoří i několik metrů dlouhé kresby plné pohledů na města z ptačí perspektivy. V Prouzově představě jsou to obrovské silnice a do nebes se tyčící mrakodrapy. I příroda má v jeho dílech místo. Kromě svých megalopolí vytváří i kresby lesů a ptáků, kteří ho okouzlují díky své schopnosti létat a dívat se na zemi zvysoka.
Jeho díla jsou srovnatelná s předními umělci světové kvality, až do nedávna je ale měnil za pastelky, jídlo, nebo třeba sto korun. Změna nastala až poté, co jedna studentka pražské DAMU ukázala Prouzova díla své pedagožce Ivaně Brádkové, jež je členkou spolku ABCD, který se art brut zabývá. Ta okamžitě poznala, že Prouzovy kresby jsou výjimečné a srovnatelné se světově uznávanými autory spontánní tvorby. Spolu s kolegyní Terezií Zemánkovou se rozhodly, že jeho ptačí pohledy na svět představí veřejnosti na výstavě Crossroads v pražském Muzeu Montanelli na podzim roku 2015. Ota Prouza se tak mohl podívat i do své, z časopisů vysněné Prahy, přestože ta skutečná se nemohla vyrovnat představě, kterou si vytvořil ve své hlavě a možná si návštěvu ani neuvědomil.
Kromě domácího úspěchu a výstav se dostavila i pozornost ze zahraničí. Prouzovy kresby jsou zastoupeny ve francouzské sbírce abcd Bruno Decharma a k vidění byly i na dvou ročnících přehlídky Outsider Art Fair v Paříži a New Yorku. V září letošního roku Prouza jako jeden ze čtyř umělců vyhrál v Mnichově pořádanou mezinárodní soutěž Euward7. Jako součást oslavy vítězům bude uskutečněna výstava v muzeu Buchheim v Mnichově. Možná tvorba tohoto stvořitele světů a člověka na okraji společnosti nalezne své další obdivovatele i v našem světě. Přestože Ota Prouza do New Yorku kvůli svému handikepu nemohl odletět, je právě Cavin-Morris Gallery tím místem, kde mohou další lidé jeho práci nejen ocenit, ale i pochopit. Z pohledu jedné z newyorských výškových budov totiž tato betonová džungle působí jako jedna z Prouzových kreseb.
Foto nahoře: Ota Prouza vystavující v Cavin-Morris Gallery. Foto Václav Vohlídal
4
O Václav Vohlídal
Poslední články
- Smutné loučení – Jiří Šetlík (2. 4. 1929 – 28. 1. 2023) 29. ledna 2023
- Petice za zachování a opravu kulturní památky železničního mostu pod Vyšehradem 21. prosince 2022
- John Cage was born 100 years ago 7. září 2022
- SOCHAŘI ZNÁMÍ – NEZNÁMÍ 19. května 2022
- Za Medou Mládkovou 4. května 2022
Starší články
- leden 2023
- prosinec 2022
- září 2022
- květen 2022
- únor 2022
- říjen 2021
- září 2021
- srpen 2021
- červenec 2021
- červen 2021
- květen 2021
- duben 2021
- březen 2021
- únor 2021
- leden 2021
- prosinec 2020
- listopad 2020
- říjen 2020
- září 2020
- srpen 2020
- červenec 2020
- červen 2020
- květen 2020
- duben 2020
- březen 2020
- únor 2020
- leden 2020
- prosinec 2019
- listopad 2019
- říjen 2019
- září 2019
- srpen 2019
- červenec 2019
- červen 2019
- květen 2019
- duben 2019
- březen 2019
- únor 2019
- leden 2019
- prosinec 2018
- listopad 2018
- říjen 2018
- září 2018
- srpen 2018
- červenec 2018
- červen 2018
- květen 2018
- duben 2018
- březen 2018
- únor 2018
- leden 2018
- prosinec 2017
- listopad 2017
- říjen 2017
- září 2017
- srpen 2017
- červenec 2017
- červen 2017
- květen 2017