Shirin Neshat – The Home of My Eyes  

 Text Blanka Jiráčková

Venice, Museo Correr, 13. 5. – 26. 11. 2017

Jako kolaterální akce 57. benátského bienále probíhá v Museo Correr od 13. 5. do 26. 11. 2017 výstava úžasné íránské umělkyně zabývající se fotografií, videem a filmem, Shirin Neshat (*1957). Lze na ní vidět 55 fotografií ze série The Home of My Eyes (2015) a video Roja (2016).

Shirin Neshat, Gizbasti,
from The Home of My Eyes series, 2015, Silver Gelatin Print and Ink, 152,4 x 101,6 cm. Courtesy Written Art Foundation, Frankfurt am Main, Germany

Shirin Neshat, Javid, from The Home of My Eyes series, 2015, Silver Gelatin Print and Ink, 152,4 x 101,6 cm. Courtesy Written Art Foundation, Frankfurt am Main, Germany

Shirin Neshat, Ilgara, from The Home of My Eyes series, 2015, Silver Gelatin Print and Ink, 152,4 x 101,6 cm. Courtesy Written Art Foundation, Frankfurt am Main, Germany

Právě v Benátkách tato autorka získala několik ocenění – v roce 1999 na 48. benátském bienále First International Price a na 66. benátském filmovém festivalu v roce 2009 dostala Stříbrného lva, avšak do dnešních dnů na svém kontě má mnoho dalších cen. Shirin Neshat žije od roku 1983 v exilu v New Yorku. Veškerá umělecká práce této autorky byla dosud založena na hlubokém přemýšlení a prožívání kulturně-politických vztahů v íránské společnosti. Soubor černobílých portrétů nazvaný The Home of My Eyes se obrací k obyvatelům Azerbajdžánu, který se také řadí k zemím s převážně islámským vyznáním a s rodnou zemí umělkyně má mnoho společných prvků – vždy byl křižovatkou mnoha kulturních tradic, náboženství a obyvatelstva rozličných národností. Neshat tu vytvořila strohé portrétní studie žen a mužů rozličného věku v černém oděvu na černém pozadí s různými gesty sepjatých rukou, odkazujícími ke křesťanské ikonografii. Tyto velkoformátové fotografie poté kaligraficky velmi drobnopisně popsala texty na téma kulturní identity a pojmu domova, které natočila během focení při rozhovoru s portrétovanými lidmi a doplnila je poezií Nizama Ganjaviho z 12. století. V Museo Correr Shirin Neshat fotografie nainstalovala do části zdejší stálé expozice, kde nyní její lid zde ochraňuje Panna Maria.

Videoinstalace Roja odráží život člověka v cizí kultuře, s čímž má Shirin Neshat osobní zkušenost. Každý člověk, který se narodil a žil v kultuře svého etnika, s nímž sdílel veškeré společenské zvyky a zná historii svého národa, státu, přestože dlouhá léta žije v jiném, zásadně odlišném prostředí, hluboko v srdci si stále nosí vzpomínky, lásku a sny ke své domovině, problém je však vždy v tom, že většinou poté už není doma ani na jednom z těchto míst. V tomto černobílém videu zpěvák na jevišti srdceryvně zpívá píseň inspirovanou starou ruskou baladou, již v roce 1965 australská popová skupina doslova celosvětově zpopularizovala jako velmi lyrickou smutnou píseň The Carnival Is Over. Během ní v hledišti sedící mladou ženu přepadne velikánský stesk po domovině. Symbolicky ve skalnaté krajině se setkává se svou matkou – zemí, která ji však již bolestivě odmítá, neboť už ji nemůže a nedokáže přijmout…

Od raných fotografických prací se Neshat věnuje otázkám postavení íránských žen ve vztahu k islámskému fundamentalismu, naráží na otázky náboženství, sociální spravedlnosti, napětí mezi postavením muže a ženy. Jak sama v přednášce Art in exile pro TED Talk říká, umění je pro ni zbraní, je druhem odporu a pro ni je vždy politické. Je hlasem svého lidu. Je kritičkou života jak na západě tak v její zemi, v Íránu. Například soubor snímků cyklu Women of Allah series (1993-97) důstojně zobrazuje íránské ženy oděné do černých čádorů se zbraněmi, jejichž rozličné části těla jsou popsány textem. Shirin Neshat má mimořádnou schopnost estetickou formou vyjádřit city, postavení a zařazení člověka ve společnosti, hluboké soucítění se sociálním postavením, ale také ohromnou vnitřní sílu ženy, jež je schopná měnit své okolí, svět. Autorka ve fotografii i ve filmu klade důraz na světlo a stín jako prvku vyvolávajícího napětí, což je jeden z důvodů proč je většina jejích děl černobílá. Obraz, který vytváří kamera, je neobvykle monumentální, kouzlí tajemnou, zvláštní a svým způsobem tiše posvátnou atmosféru. Ve svých dílech umělkyně často využívá kontrastu do bílé košile a černých kalhot oděných mužů a až na zem sahajícího černého čádoru žen. Seskupením velkého množství postav a pohybem mužů a žen pak na plátně vytváří působivé ornamentální a zároveň dramatické celky, jako například ve videoinstalaci Rapture (1999), v němž řeší otázku gendru. V České republice měli možnost diváci vidět dílo Shirin Neshat v originálním, tentokrát barevném videu Zarin (2005) na PragueBiennale v roce 2007, ve kterém se zaměřila na osud bývalé prostitutky, jež sní o lepším životě ženy.

Repro nahoře: Shirin Neshat, Anna, from The Home of My Eyes series, 2015, Silver Gelatin Print and Ink, 152,4 x 101,6 cm. Courtesy Written Art Foundation, Frankfurt am Main, Germany