Rozhovory
Rozhovory
Rozhovor s Vladimírem Kabelíkem – český režisér a fotograf v Kanadě
Rozhovor s Vladimírem Kabelíkem – český režisér a fotograf v Kanadě
Jiří Příhoda: Žijeme nekonečnou sérii věčných teď
Jiří Příhoda patří k osobnostem generace, která nastoupila na českou uměleckou scénu počátkem 90. let 20. století. V roce 1997 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého a ačkoliv mezi lety 2001-11 prošel tvůrčím útlumem, v současnosti pracuje na řadě zajímavých projektů. Patří k nim také mPOD – obytný modul pro Mars určený do veřejného prostranství administrativního komplexu rostoucího na místě bývalé pražské Rustonky. Před několika měsíci se objevila v Hospodářských novinách informace, že v prostranství bývalé strojírny Rustonka mezi Karlínem a Libní, kde vzniká komplex kancelářských budov, navrhnete objekt – příbytek pro Mars. Zvítězil jste ve veřejné soutěži a vrátil jste se znovu k tzv. mPOD-u, s nímž jste pracoval už na své výstavě v Trojském zámku. Proč jste zvolil pro administrativní areál právě futuristický obytný modul pro Mars? Zmíněná soutěž byla vyzvaná a byl jsem v ní osloven já, Jiří Černický, Čestmír Suška a Krištof Kintera. Krištof ale tehdy zrovna dodělal velkou výstavu v Itálii a neměl na soutěž čas, takže jsme byli tři a já jsem vyhrál, z čehož mám velkou radost. Celou soutěž iniciovali CNC architekti, kteří areál projektovali a podle průvodních informací to byli právě oni, kteří navrhli developerovi, aby udělal vstřícné gesto a dal 1% z rozpočtu výstavby na umělecký projekt. Šel jsem do toho naplno, věděl […]
Jiří David – Čínská reportáž na pokračování – Pátá část
Jiří, jak dopadla vaše prezentace s promítáním filmu o vás? Prezentace se konala v soukromém areálu, kde je i ten Ai Wei Weiův první dům, o němž jsem už mluvil. Prezentace dopadla nad všechna očekávání. Film měl velký úspěch a to nikdo tady nemá potřebu pochlebovat! A z mé přednášky nikdo nezdrhl!! Film i moje přednáška zde budou mít ještě další reprízy na různých místech. Navštívili jste také Resort 798? Včera (5. května) jsme se přeci jen rozhodli zajet do tohoto proslulého art resortu a po cestě jsme navštívili také Galerii Red Brick, kterou financují a spravují Holanďané. Areál 798 si představte asi tak desetkrát větší než jsou benátské Guardini, ten kdo nebyl na Benátském bienále umění, tak si může představit území cca jako pět až šest Václavských náměstí vedle sebe a možná i více. V počátcích 90. let se sem, do bývalého strojního areálu, kde byl strategický zbrojní průmysl (odtud onen zašifrovaný název 798), postupně nastěhovala pekingská undergrandová umělecká scéna. Vznikly tu desítky ateliérů, z nichž vzešel onen světový boom čínského umění v polovině 90. let. To se do 798 začali rychle stěhovat i galeristé. Vše trvalo asi tak do let 2000–2003. Mezitím se zde mělo bourat, pak zase ne, začaly se však zvedat nájmy, […]
Jiří David – Čínská reportáž na pokračování – Čtvrtá část
Jiří, jaké máte další zážitky pro všechny, kteří sledují váš pobyt v Číně? V neděli 29. dubna jsme s Jiřím Strakou vyrazili busem z Sung-čuangu (Song zhuang), tedy z té části Pekingu, kde bydlím, na dva monstr trhy (u nás bychom je označili jako bleší). V autobuse je průvodce a vcelku zbytný policajt, který se nachází ve všech zdejších městských busech už asi rok a půl. Poslední teroristický atentát v Pekingu byl uskutečněn už téměř před 4 lety. Tak nevím, s nudícím se příslušníkem jsem se stejně necítil bezpečněji. Naštěstí pekingské autobusy nejsou klimatizovány; nerad vzpomínám na pojízdné mrazáky v Rio de Janeiru, kdy jsme se Zdenou (mojí ženou) raději šli pěšky i územím, které bylo rozhodně lepší absolvovat jízdou. Tady si stačí otevřít okénko. Jedeme do centra, ale co je v Pekingu vlastně centrum? Turistické – náměstí Nebeského klidu se Zakázaným městem?, nebo jedno z monumentálních world trade center, kterému zde vévodí právě dostavovaná nejvyšší stavba v Číně, která má v úpatí zajímavý smyčkový mrakodrap pro CCTV Headquarters od Rem Koolhaase, tedy pro státní televizi. Myslím, že toto věhlasné architektonické studio ani nezajímalo, co tato televize bude vysílat. Nebo je snad centrum v okolí velkých tržišť, kam míříme? Jeli jsme asi hodinu dvacet na konečnou busu, na okraji Sung-čuangu jsme míjeli […]
Jiří David – Čínská reportáž na pokračování / Třetí část
Jiří po vašem návratu z Tibetu se nadále blíže seznamujete s prostředím čínské společnosti. Co jste zažil v poslední době zajímavého? Dnes (28. 4.) jsem jel k řece – Čchao-paj-chi: řeka bílých vln… Řeka je ale dnes spíše taková velká líná, nahnědle zelená stoka, na níž jsou desítky rybářů a oni ty úlovky pak fakt jí. U břehu je spousta naplaveného bordelu a v něm leklé ryby a smrad. Z dálky to však vypadá idylicky jako u Seiny od Georgese Seurata. Všude jsou stromy a zeleň, z které vykukují malé pagody a altány… Je tu léto a teplo jako u nás v červenci! Ve vesnicích, které jsme s Jiřím Strakou projížděli, on na starém poštovním kole z 50. let a já na vypůjčeném za našich cca 60 korun (na odpoledne), jsou také části, kde je mnoho “masážních” salónů pro stovky stavebních dělníků. Ceny jsou levné, služby veškeré, ženy různé… No i kdybych byl promiskuitní a delší čas byl bez sexu, nenašel bych odvahu. Prostituce je tu přísně zakázána, ale myslím, že je to tu v tomto kontextu daleko “pestřejší” než kdekoliv v Evropě. Tak jako tu oficiálně “samozřejmě” neexistuje AIDS. Když jsem se zmínil o nepořádku, který nikdo neuklízí, v některých okrajových čtvrtích […]
Jiří David – Čínská reportáž na pokračování / První část
Blanka Jiráčková se ptá Jiřího Davida Díky pozvání paní Aquin Strakové a jejího manžela Jiřího Straky, jenž je sinolog a umělec žijící mezi Prahou a Pekingem, se Jiří David (1956) ocitl na poměrně dlouhou dobu v Číně. Od počátku dubna do konce května pobývá v pekingské čtvrti Sung-čuang v centru Czech China Contemporary Museum, které vybudoval právě Jiří Straka se svou ženou, a kde Jiří David nyní má velkorysé podmínky pro svoji uměleckou tvorbu. Zdejší pobyt Jiřího Davida vyvrcholí jeho autorskou výstavou děl, která vznikají přímo na místě. Jiří, jak toto centrum funguje? Již asi deset let zde provozují velké výstavy a zvou sem čínské a české umělce. Architektem budovy je známý brněnský architekt Zdeněk Fránek. Muzeum se stavělo asi dva roky. Má přízemí a další dvě podlaží. Čili je to velmi prostorná stavba a je vhodná i pro velké realizace a to jak pro klasická média, tak videoprojekce. V jejím zadním traktu se nachází asi 12 velkých ateliérů pro rezidenční umělce i pro pronájmy. Jeden z těchto ateliérů má také pronajatý galerista Zdeněk Sklenář, který ho zapůjčuje mladším českým umělcům. Jak se připravujete na zdejší výstavu? Moje výstava se bude jmenovat Jedenáct příček do nebe (Myšleno příček na žebříku). […]
Digitální jeskyně Adély Součkové
Adéla Součková (1985) patří k nepřehlédnutelným osobnostem nejen české výtvarné scény, své projekty totiž realizovala také v řadě evropských i mimoevropských institucí. Její práci prostupuje zájem o archetypální symboliku, přírodní motivy, ekologii a reflexi napětí provázejícího vztah člověka k Zemi. Vedle kresby a malby nebo práce s videem, jsou pro ni příznačné performativní postupy charakteristické zdůrazněním gesta i tělesností, užíváním textů nebo hudby, ale také zájmem o současné technologie a jejich specifický jazyk. Studovala na AVU v Praze a drážďanské Hochschule für Bildende Künste. Na začátku letošního roku byla nominovaná na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Loni jsi měla několik výstav doma i v zahraničí. Patřil k nim i projekt v Trnavě, který je součástí širšího celku připraveného historičkou umění Lenkou Sýkorovou, jež se pokouší zmapovat postkonceptuální přesahy v současné kresbě na území Čech a Slovenska. Trnavské Centrum súčasného umenia sídlí v objektu bývalé synagogy a společně s dalšími dvěma autory jste zde reagovali na téma spirituality, sekularity a bilaterálnosti. Ty jsi použila k jeho uchopení bílé minimalizované malby na zavěšených modrých textiliích. Jako jasně čitelný symbol tu asi nejvíc zapůsobil piktogram zdvojené/rozdvojené utíkající postavy – Golema. Jak instalace vznikala? Byla bezprostřední reakcí na vlastní prostor nebo si ji promýšlela už s předstihem? Je bájná postava paralelně aluzí na román Gustava Meyrinka, […]