Pohledy ze zahraničí

Text Bohuslava Nekolná

Ve vztahu České republiky a zahraničí je užitečné sledovat nejen aktivity našich umělců a vědců v jiných zemích, ale i názory osobností ve světě na naše domácí dění. Je přitom typické, že zatímco jsme zvyklí do nebe vyzdvihovat sebemenší ocenění českých autorů v různých, kvalitativně mnohdy těžko kontrolovatelných soutěžích, podnětných názorů cizinců na náš domácí rybníček si často nevšimneme. Odráží se v tom nejen nechvalně známý český vztah ke světu, ale i obecný princip sociálního soužití, který je užitečné pečlivě analyzovat.

Lidé jsou ve společnosti v zásadě propojeni dvěma protichůdnými principy, které je nutné citlivě vyvažovat. Jde o soutěživost a spolupráci. Extrémem soutěživosti jsou násilné aktivity, jako např. války, které pro většinu z nás není problém je odsoudit. Ty jsou však jen vrcholkem ledovce přehnané soutěživosti nižšího typu, která se ve válku nekontrolovaně může zvrhnout, aniž je už možné další vývoj ovlivnit. Proto je nezbytné důsledně pěstovat principy spolupráce, a to i v situacích, kdy se na první pohled nejeví jako výhodné.

Je dobré si tyto myšlenky promítat i do oblasti umění a kultury. Často se přehnaně zabýváme tím, jestli a které české umění dosahuje srovnatelných kvalit s tím nejlepším světovým. A pokud nedojdeme k pozitivnímu závěru, zbytečně domácí autory podceňujeme. Přitom umění ze své podstaty, která má blíže k duchovním než materiálním hodnotám, patří spíše do oblasti spolupráce než soutěže. Všimněme si např. kritérií, kterými se snažíme naše umění srovnávat se světovým: sláva, tržní úspěch, uznání odborné veřejnosti zaměřené na umění samotné, nikoliv na obecné sociální hodnoty… Tento text ale nechce být příspěvkem k rozvoji potřebné a značně opomíjené diskuse naznačené předchozí větou, nýbrž uvedením konkrétních podnětných příkladů.

Pravidelní čtenáři webu Atelier for art si před časem mohli přečíst o ukončení třicetileté činnosti české pobočky International Institute for Information Design. Jeho hodnotná aktivita však podnítila další, nazvanou Institut inteligentního designu. V médiích o něm existuje dostatek informací, my se nyní v Atelieru for art, zaměřeném především na dění v zahraničí, soustředíme jen na jeho hodnocení osobnostmi z jiných zemí. Poukážeme tak na to, že vlastních smysluplných hodnot tuzemské praxe si často nedokážeme sami všimnout, protože naše domácí optika mnohdy postrádá nepovrchní globální hodnotová kritéria.

První české slovníky globální vizuální komunikace z 90. let doplňující učebnice. (Institut informačního designu Benešov)

Institut inteligentního designu pokračuje v některých aktivitách svého předchůdce, k nimž patří šíření druhé gramotnosti, coby globálního komunikačního systému grafických symbolů a znaků. Ty jsou užívány lidmi v historii průběžně, ale nyní během globalizace vyžadují sjednocení metod tvorby i výuky, aby dokázaly překonávat národní kulturní rozdíly. IIID byl jednou z mála soudobých světových organizací, která se výzkumu a vzdělávání v této rovině věnovala. Nebylo proto divu, že po sametové revoluci podpořil rozvoj této aktivity také u nás. Česká pobočka se centru IIID pak odvděčila vytvořením podrobné učebnice globální komunikace doprovázené také slovníky. Kvality publikací vedly k přípravě jejich anglických verzí, které pak byly institutem užívány v mezinárodním prostředí a dostaly se do předních světových knihoven. Čeští vědci zabývající se grafickým designem si jich však nevšimli, a proto musela tuzemská média uveřejnit recenze psané v zahraničí (Simlinger, Peter: Učebnice praktické vizuální komunikace, In: Ateliér, č. 5, Praha, 2015). Protože Institut inteligentního designu není vydavatelstvím, ale sdružením typu think – tank, nového vydání učebnic a slovníku globální vizuální komunikace se nedávno ujalo nakladatelství technické univerzity ČVUT – Česká technika.

Podobný příklad je možné uvést i z oblasti produktového designu. Uvedený think – tank rozvíjel řadu let podnětné diskuse o smysluplném směřování myšlení o designu a jeho odborné kritiky. Vedlo to nakonec k sepsání publikace Inteligentní je více než chytrý (autor Tomáš Fassati, vydavatel ČVUT Praha, 2017). Také té si česká kritika nestačila všimnout, takže ji recenzovali zahraniční autoři. Prof. Zdeno Kolesár v článku slovenského časopisu DESIGNUM ji uvedl v souvislosti s dnes již zrušenou výukovou laboratoří designu v Benešově mezi dvěma příkladnými nekonvenčními progresívními aktivitami v České republice (Kolesár, Zdeno: Iný český design, In: DESIGNUM č. 3, 2015, Bratislava). Profesor J. Michl z Vysoké školy architektury v norském Oslu ve své recenzi pak vyzdvihl aktuální netradiční diskurz publikace.

Bylo by však příliš přízemní hledat podstatu uvedeného problému v heslu „nikdo není doma prorokem“. Jde tu o mnohem více. Pokud si budeme umět všímat ve světě jen atraktivních podnětů ověnčených slávou, budou nám unikat mnohdy podstatné myšlenky, které by užitečně podnítily náš odborný rozvoj. Přesvědčivým příkladem v oblasti designu je vzdělávací praxe krakovské akademie umění, o které byla v Atelieru for art již také zmínka. Setkali jste se ale s nějakým českým uměleckým pedagogem, který by svým studentům doporučoval stáž v polském Krakově?

Repro nahoře: První česká učebnice globální vizuální komunikace, která byla distribuována v knižní i v elektronické podobě na CD a na webu Institutu. Repro archiv Institut inteligentního designu (6x)