Paralelní světy Anny Zemánkové

Text Pavel Konečný

Lausanne, Collection de l’art brut, 6. 6. – 26. 11. 2017

„A co mi dává tvorba? Odpoutává mě od hmoty. Víte, když se člověk odpoutá od hmoty, je lehčí.“

Anna Zemánková, 1980

Jeden pastel paní Anny Zemánkové (1908–1986) mám na očích již třicetsedm roků. Jsou na něm vytvořeny kombinovanou technikou tři podivuhodné rozevláté květy, které se vznáší v prosvětleném a neurčitém, jemně pojednaném oranžovém prostoru. Při jejich tvorbě se neostýchala použít obyčejnou propisovací tužku a ozvláštnila je svojí osobitou technikou protláčení podkladového papíru v místech jakýchsi drobných pestíků, čímž dosáhla zvláštního, překvapivě haptického účinku díla. Divák je při pohledu na motiv obrazu mírně znejistěn. Plátky neznámých květin na tenkých stoncích lze totiž také snadno interpretovat jako napnuté plachty lodí mířících do neznáma. Zcela jistě někam jinam, za obzor našeho známého světa. Tato neurčitost, spojená s bohatou imaginací a originalitou tvarů a křivek, vyhýbající se pouhé prvoplánové dekorativnosti je navíc podtržena nezaměnitelným barevným cítěním senzitivní autorky. Otevírá tak před námi krajinu fantazie a tajuplných chvějivých labyrintů, kterou v mnoha podobách a vždy z jiného úhlu pohledu zachycuje s obdivuhodnou nevyčerpatelnou kreativitou a meditativním soustředěním na nečekaný detail nebo na celkový plošný účinek díla. Interpretovat její tvorbu lze určitě mnoha způsoby, stejně jako lze akcentovat při výkladu nabízející se atributy: hudebnost, improvizaci, senzibilitu, svéráznou představivost, impulzivnost, snovost, ornamentálnost atd. Všechny zmíněné a jistě spoustu dalších lze vysledovat v jejím neobyčejně rozsáhlém a až udivujícím způsobem různorodém a svébytném výtvarném díle, o jehož skutečných kořenech měla sama trvalé pochybnosti. Ostatně o všech těchto rysech svého umění otevřeně hovořila v rozhovoru, který jsem natáčel na magnetofon v jejím pražském bytě v roce 1980 při přípravě pořadu, který byl potom úspěšně uveden v Divadle hudby v Olomouci. V tomto historickém městě nacházejícím se uprostřed Moravy se Anna Zemánková 23. 8. 1908 narodila jako druhá ze čtyř dětí v rodině holiče a kadeřníka Antonína Veselého a jeho ženy Adolfíny. Životní osudy a charakteristiku osobitého umění této spontánní tvůrkyně výstižně popsala (na str. 89) kunsthistorička Alena Nádvorníková ve stručném medailonu, uveřejněném v katalogu k výstavě mé sbírky Umělci čistého srdce, konané v roce 2001 v olomouckém Muzeu umění: „Absolvovala střední školu pro dentisty. V tomto oboru pracovala v letech 1926 až 1933, kdy se po svatbě stěhuje s manželem Bohumírem Zemánkem do Brna. Od roku 1948 žije v Praze, kde úspěšně vychovala tři děti. Syn Bohumil, sochař, ji posléze začal povzbuzovat k tvorbě. K té se uchýlila po své čtyřicítce, poté co se u ní objevily deprese. Tvorba pro ni bude zdrojem psychického vyrovnání i později, kdy už bude hodně nemocná (diabetes) a budou jí postupně amputovány nohy. Své ‚jitřní kresby‛ vytvářela vždy mezi čtvrtou a sedmou hodinou ranní. Jde také o pastely, tempery a v nejlepším slova smyslu ženské práce – aplikované háčkování a korálky, malování na saténu atd., vždy posléze na papíře. Její výtvarná kombinatorika je udivující: spojuje na první pohled nespojitelné, výsledkem jsou imaginativní útvary, které nesou pečeť medijní inspirace. S mediumními výtvory má společný vytvářecí automatismus a víru v duchovní obsah skutečnosti, jíž její dílo reflektuje. Její tvorba byla značná (stovky prací), vystavovat začala poměrně záhy. Nejprve doma pořádala od roku 1964 ‚Dny otevřených dveří‛ (ještě 1966 a 1968). Další výstavy: v roce 1966 Divadlo Na zábradlí v Praze, 1980 Divadlo hudby v Olomouci, v roce 1987 Serpentine Gallery v Londýně, 1990 Galerie výtvarného umění v Chebu. V roce 1994 měla výstavu nazvanou The lark of exaltion v Gallery Cavin – Morris INC, Brodway, New York. Její díla jsou v majetku mnoha významných sbírek soukromých i veřejných, především v zahraničí: Collection de l´art brut v Lausanne, Collection de l´Aracine ve Francii, Outsider Archive v Londýně aj.“ Anna Zemánková zemřela po trvajících bolestných zdravotních obtížích 15. 1. 1986 v Mníšku pod Brdy. Mezinárodního ohlasu a živého zájmu o své výtvarné dílo se však dožila. Počátkem opravdu světového uznání její tvorby se nepochybně stala výstava Outsiders v roce 1979 v Hayward Gallery v Londýně (kurátoři Roger Cardinal a Victor Musgrave). Velký význam pro její uznání jako mimořádné a jedinečné tvůrkyně art brut měl také článek teoretika a sběratele Arséna Pohribného, nazvaný prostě Anna Zemánková publikovaný v časopise Collection de l´Art Brut v Lausanne, Fascicule 14, 1986, str. 93 – 99 a později rovněž text Jo Farb Hernandez: The Dawn Drawings of Anna Zemánková, uveřejněný v Raw Vision 14, London, 1994, str. 40 – 45. Na ně navázala řada odborných studií a esejů, stejně jako samostatných výstav a účastí na důležitých přehlídkách art brut v Evropě, USA i Asii. Doposud nejvýznamnějšího ocenění se pozoruhodnému umění Anny Zemánkové dostalo v roce 2013 v Itálii, kdy bylo její dílo úspěšně prezentováno na 55. bienále současného umění v Benátkách.

Nyní 8. června byla otevřena její první monografická výstava v muzeální instituci v zahraničí v Collection de l´Art Brut v Lausanne, která nabízí návštěvníkům zasvěcený průřez tvorbou Anny Zemánkové od počátků 60. let 20. století až do její smrti v roce 1986. Vedle řady děl z depozitáře pořádající organizace jsou zde zastoupeny především kresby a koláže z rodinné sbírky, z nichž mnohé jsou zpřístupněny vůbec poprvé. Kurátorky této expozice, konzervátorka Pascale Jeanneret (CAB) a kritička umění Terezie Zemánková, pečující o odkaz své babičky, se spolehly na erudici, zaujetí a kreativitu autorky scénografie výstavy Ivany Brádkové, která neobyčejně vynalézavě a citlivě stvořila působivý prostor, v němž adekvátním způsobem mohou vyniknout křehká díla české tvůrkyně art brut. Realizuje se tak záměr Michela Thévoze, jenž stál u zrodu Collection de l´Art Brut a již koncem 80. let 20. století vážně uvažoval o zorganizování výstavy Anny Zemánkové právě v Lausanne. Práce této tvůrkyně je zde k vidění až do 26. listopadu 2017 a doprovodí ji dva další zajímavé a objevné počiny, ozřejmující z pohledu několika znalců a badatelů niterné tajemství její tvorby. Prvním je sličně graficky upravená kniha, edičně připravená Anežkou Šimkovou a Terezií Zemánkovou, přinášející v barvě vskutku reprezentativní výběr 250 autorčiných kreseb, koláží, objektů a asambláží a také její zevrubnou biografii a přehled realizovaných výstav a další informace. Publikace byla vydána v českém, anglickém a francouzském jazyce s mnoha fotografiemi, ilustrujícími životní pouť Anny Zemánkové a zasazuje zasvěceně a s poučeným nadhledem její umění do mezinárodního kontextu. Další důležitou událostí je natočení a uvedení půlhodinového dokumentárního filmu nazvaného Botanická zahrada Anny Zemánkové, v němž zkušený režisér Philippe Lespinasse (a Andress Alvarez), specializující se dlouhodobě na spontánní tvorbu „pootevře“ svou kamerou pomyslné dveře do jejích paralelních magických světů, plných fantastické až mimozemsky působící fauny a flóry.

Když jsem v roce 1980 natáčel v nezapomenutelné důvěrné atmosféře interview s paní Zemánkovou, které režisér Lespinasse v současnosti organicky použil ve svém snímku (a je ostatně uveřejněno i ve zmíněné publikaci), netušil jsem přirozeně jak rozsáhlého ohlasu její dosud málo známé umění dosáhne. Cítil jsem se však již tenkrát silně přitahován jeho zvláštním magnetismem a zasažen lidskou vřelostí, emocionalitou a opravdovostí autorky, která bezpochyby předurčila také moji celoživotní sběratelskou dráhu v oblasti art brut a dala jí správný směr.

Text editovala Blanka Jiráčková