Osvaldo Licini – Let Sheer Folly Sweep Me Away

Osvaldo Licini (1894–1958) patřil k významným italským umělcům první poloviny 20. století, které fascinovala geometrická abstrakce. Na výtvarnou scénu vstoupil souběžně se začátkem 1. světové války, když v roce 1914 dokončil v Bologni studia na Akademii výtvarných umění, kde se také seznámil s futurismem. Tehdy se společně s Giorgiem Morandim zúčastnili výstavy “secesionistů” – ve smyslu odloučených, odtržených, vystoupivších–, na níž vystavovali i Filippo Tommaso Marinetti, Carlo Carrà, Umberto Boccioni a Luigi Russolo. Během války byl postřelen a léčen ve Florencii, ale rekonvalescenci trávil v Paříži, kde se seznámil s Amedeem Modiglianim, Pablem Picassem, Jeanem Cocteauem a dalšími umělci. Po celou dobu jeho umělecké dráhy ho však neustále vábila lidská bytost, kterou ve svých obrazech zredukoval na jakéhosi v neustálém pohybu letícího lyrického fantoma s humorným či dokonce romantickým podtextem. Sám se též zabýval psaním a literaturou, měl rád poezii.

Přestože Osvaldo Licini žil prakticky po celý život ve svém rodném městě – Monte Vidon Corrado, jeho rodiče se přestěhovali do Paříže už v roce 1895 a on sám cestoval mezi Itálií a Francií – ve 30. letech aktivně působil v Paříži v okruhu umělců skupiny Circle et Carré a Abstraction-Creation Group. V roce své smrti byl na 29. La Biennale di Venezia oceněn Grand Prix za malbu.

Peggy Guggenheim Collection v Benátkách v roce 60. výročí jeho úmrtí pořádá Licinimu od 22. září 2018 do 14. ledna 2019 retrospektivní výstavu pod názvem Let Sheer Folly Sweep Me Away (Nechť mě unáší naprosté bláznovství), kterou otevírají jeho lehce nahozené malby krajin z druhé poloviny 20. let 20. století. I v nich se objevuje figura, ale až teprve ve 30. letech se v Miláně v prostředí Galleria Il Milione tento malíř přiklonil k avantgardnímu hnutí a svoji polohu si našel v lyrické geometrické abstrakci. V té době ho přitahovalo téma Nestabilní rovnováhy – tak také pojmenoval celou řadu svých geometrických kompozic –, které jistě částečně odráželo rozporuplné pocity nitra tohoto umělce, což bylo i důvodem, že často maloval obrazy věnované Wagnerovu Bludnému Holanďanovi, ostrogótské královně Amalasunthě, kterou viděl jako nádherný stříbrný měsíc, věčnost, měsíční ženu, v níž uctíval věčné ženství, ale také rebelujícím, tedy padlým andělům. Jeho andělské bytosti putují po barevném pozadí, které jim poskytuje klidné tiché prostředí k jejich vnitřnímu životu. Výstavu připravil kurátor Luca Massimo Barbero.

Repro nahoře: Osvaldo Licini, St Domingo Angel, 1957, oil on masonite, 62,2 x 72,8 cm. Collezione Gori-Fattoria di Celle, Pistoia. Photo Carlo Fei, Firenze. © Osvaldo Licini, by SIAE 2018

Print Friendly, PDF & Email

Blanka Jiráčková

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  • 8
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

bj

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.