Jeden z nejvýznamnějších skandinávských umělců současnosti, Olafur Eliasson, vystavuje od 17. 1. do 22. 3. v Kunsthaus Zürich, expozice nese název Olafur Eliasson: Symbiotic seeing.
Tvorba Olafura Eliassona je zřetelně aktivistická. Dlouhodobě se zajímá o globální témata, zejména problematiku klimatické změny, a svou prací upozorňuje na negativní důsledky nešetrného nakládání s planetou a jejími zdroji. Jeho cílem není výhradně kritika, usiluje o celkovou změnu náhledu na člověka a jeho působení, snaží se vidět jej jako součást většího systému, zpochybňovat zažitou hierarchii a postavení člověka vůči dalším druhům na Zemi a vyzývá v tomto směru k diskuzi a vytvoření prostoru pro nové formy spolužití.
Olafur Eliasson. Photo: Franca Candrian
Olafur Eliasson od počátku pracuje se světlem, jeho odrazem a replikováním jevů pomocí zrcadel, využívá optických vlastností různých materiálů. Pohrává si s živly, fascinují jej krystalové struktury i organické materiály, pracuje s krajinou. Zkonstruoval vodopád, fotí řeky, ledovce, několik kusů toho Grónského dokonce nechal zhruba před rokem roztát v londýnských ulicích. Konstruuje umělé nerosty i atmosférické podmínky, pracuje s cykličností nejrůznějších procesů ve vesmíru. Jeho instalace bývají strhující a vizuálně podmanivé, a přitom divák jasně cítí, že kouzlo, které jej zasahuje a které pro něj autor objevil, je nadosah a přítomné ve všem kolem. Eliasson má dar extrahovat „božskou“ esenci ve stvoření, naservírovat ji divákovi na kouzelném barevném podnosu a zašeptat mu do ucha: „Žasni.“ Jedním dechem přitom důrazně vyzývá k zamyšlení a akci.
Vue d‘installation: Olafur Eliasson: Symbiotic seeing, Kunsthaus Zürich, 2020. Photo: Franca Candrian
Stěžejním dílem výstavy Symbiotic seeing je stejnojmenná a prostorově náročná instalace, která se dotýká jednoho z velkých témat současnosti – vztahu a vzájemné interakce mezi lidmi a jejich spoluobyvateli domovské planety Země. Obdobně jako další Eliassonova díla, útočí na paradigmata nejen pomocí racionální interpretace problému, ale snaží se diváka oslovit emocí a doslova fyzickým zážitkem. V tomto případě vpouští do prostoru místnosti páru, která se pomocí laserů pozorovateli nad hlavou mění v jakousi rozprouděnou krajinu, fluidní, vířící oblaka, která navíc reagují na tělesnou teplotu a pohyby lidí, kteří stojí pod ní. Zvukový doprovod pro instalaci vytvořila Hildur Guðnadóttir, která zde při hře na violoncello použila robotickou ruku jako odkaz na umělou inteligenci i budoucnost, kterou budou vedle lidí tvořit i jejich neorganičtí souputníci.
Výstavu, která vedle instalace Symbiotic seeing představuje i Eliassonovy novější skulptury a díla založená na působení světla, doplňuje katalog, do něhož svými statěmi přispěli také Donna J. Haraway, jejíž doménou jsou věda, technologie a feminizmus, bioložka Lynn Margulis, která se zabývá evolučními teoriemi, nebo filozof Timothy Morton.
Olafur Eliasson – Escaped light landscape, 2020. Vue d‘installation: Symbiotic seeing, Kunsthaus Zürich, 2020. Photo: Alcuin Stevenson / Studio Olafur Eliasson
Üvodní foto: Olafur Eliasson – Symbiotic seeing, 2020. Sound in collaboration with Hildur Gudnardottir. Vue d‘installation: Kunsthaus Zürich, 2020. Photo: Franca Candrian.
