Nam June Paik

Londýn, Tate Modern, 12. října 2019 – 9. února 2020

Text Irena Goldscheider

Podzimní výstava v Tate Modern je věnovaná zhruba 50 letům tvorby vizionářského umělce jihokorejského původu Nam June Paika (1932–2006). Zahrnuje přes 200 exponátů, včetně fotografií a dokumentárního materiálu, desítek blikajících televizních obrazovek, filmů, robotů (Robot K-456 ‚Teta‘ –‚ Strýc‘) a jiných objektů, až po instalace zabírající celé místnosti, konkrétně ‚TV zahrada‘ a ‚Sixtinská kaple‘. V TV zahradě rekonstruované v úvodu výstavy září televizní obrazovky obklopené živou zelení listů, není to obraz přírody versus technologie, naopak ohlašuje jeden ze stěžejních témat Paikovy tvorby – možnosti a důsledky nové technologie, konkrétně televize a elektronické komunikace.

Nam June Paik, Charlotte Moorman with TV Cello and TV Eyeglasses, 1971,
Photograph, gelatin silver print, Lent by the Peter Wenzel Collection, Germany

Paik studoval hudbu v Japonsku, odkud ho zájem o experimentální kompozici zanesl v roce 1956 do Německa, kde se setkal mj. s Johnem Cagem, který ho silně inspiroval. Experimenty se zvuky, různě upraveným a deformovaným klavírem, a spolupráce na značně provokativních performancích včetně s občas polonahou cellistkou Charlotte Moorman jsou v Tate zachycené na řadě videí a jiných exponátech. Další významným spolupracovníkem Paika byl americký choreograf Merce Cunnigham, s kterým Paik natočil video. Jako člen hnutí Fluxus se Paik stýkal s předními avantgardními umělci své doby, jedním z nejvýznamnějších pro Paika byl Joseph Beyus, jejich spolupráci je zde věnovaná celá místnost.

Nam June Paik, Self-Portrait, 2005,
Single channel video, installation with 10’’ LCD colour monitor,
349 x 463 x 495 mm,
San Francisco Museum of Modern Art, Phyllis C. Wattis Fund for Major Accessions Photo: Katherine Du Tiel

V kontextu vývoje umění 2. poloviny 20. století Paikova osobnost ztělesňuje mnohé z toho, co je v dnešním uměleckém světě etablovanou samozřejmostí – úloha videa v umění, interdisciplinární přístup, ignorování hranic zemí a kontinentů (Paik žil také ve Spojených státech) a propojování východních a západních tradic a kultur, filosofický podtext tvorby (především v tomto případě zen buddhismus). I když původní hravost a zábava, která byla u zdroje mnoha Paikových performancí a videí se s časovým odstupem a v seriózním prostředí Tate Modern částečně vytrácí, výstava je důležitým dobovým dokumentem tvorby významného experimentátora a inovátora tvořícího napříč mnoha obory a zeměmi. Zájem o její reprízu projevila řada institucí, výstava proto pocestuje z Londýna na pět dalších míst. Spoluorganizátorem výstavy je San Francisco Museum of Modern Art a další galerie.

Image above: Timm Rautert, Nam June Paik lying among televisions, Zürich 1991. © Estate of Nam June Paik / © Timm Rautert

 

 

 

Print Friendly, PDF & Email

Irena Goldscheider

Irena Goldscheider (1950, Praha) studovala v letech 1968-73 na FF UK obory dějiny umění a estetika. Pracovala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze (1973-81) jako kurátorka v oboru skla a současného umění. Od roku 1981 žije ve Velké Británii, kde pracovala v letech 1981-89jako asistentka v Dan Klein Gallery v Londýně a kurátorka Dan Klein Glass Collection. Je nezávislou kurátorkou výstav ve spolupráci s Britským muzeem, Britskou radou, Victoria & Albert Museum, Českým centrem v Londýně, Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Spoluzakládala a byla redaktorkou časopisu Grapheion, byla dlouholetou přispěvatelkou časopisu Ateliér.

Poslední příspěvky od Irena Goldscheider (Všechny příspěvky >>>)

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

O Irena Goldscheider

Irena Goldscheider (1950, Praha) studovala v letech 1968-73 na FF UK obory dějiny umění a estetika. Pracovala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze (1973-81) jako kurátorka v oboru skla a současného umění. Od roku 1981 žije ve Velké Británii, kde pracovala v letech 1981-89 jako asistentka v Dan Klein Gallery v Londýně a kurátorka Dan Klein Glass Collection. Je nezávislou kurátorkou výstav ve spolupráci s Britským muzeem, Britskou radou, Victoria & Albert Museum, Českým centrem v Londýně, Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Spoluzakládala a byla redaktorkou časopisu Grapheion, byla dlouholetou přispěvatelkou časopisu Ateliér.