Monika Sosnowska v moskevské Garáži

Moskva, Garage Museum of Contemporary Art, 31. 1. – 19. 5. 2020

Text Blanka Jiráčková

Polská sochařka Monika Sosnowska (1972, Ryki, žije a pracuje ve Varšavě), která se například zúčastnila 50. a 54. benátského bienále umění v letech 2003 a 2011 a samostatně reprezentovala v Benátkách Polskou republiku v národním pavilonu na 52. mezinárodním bienále, je známou a dnes již světově uznávanou umělkyní, jež se věnuje monumentálním sochařským instalacím (Sosnowska studovala na Akademii umění v Poznani a poté na Rijksakademie v Amsterdamu).

Aktuálně se velkoryse představuje v důležité moskevské výstavní instituci v Garáži, výstavou nazvanou Exercises in Construction, Bending (Cvičení konstrukce, ohýbání), tedy instalací gigantické kovové konstrukce. Sosnowskou vždy zajímala historie architektury ve smyslu formy a společenského uplatnění jako jednoho z jazykových systémů vyjádření člověka své existence a jeho konání.

Během studijní cesty po Rusku měla možnost se podrobněji seznámit s ruskou architektonickou avantgardou počátku a první poloviny 20. století, která byla velmi progresivní a inspirativní v množství utopických stavebních projektů jednotlivých budov i městské urbanistiky, z nichž i malá část byla realizována. Z historie ruského konstruktivismu ji zde zaujala především tzv. Šuchovova věž na Šabolovce v Moskvě, což je vysoká konstrukce v současnosti nesoucí jak rozhlasový, tak televizní vysílač. Její výška je 160 m, ale byla Vladimírem Šuchovem plánována na 350 m s devíti hyperboloidy. Byla vztyčena v letech 1920–22. Během první etapy její výstavby se částečně sesunula a musela být i z ekonomických důvodů tehdy zredukována. Je složena ze šesti segmentů zborcených hyperboloidů a svou krásou a zároveň jednoduchostí tuto polskou autorku ohromila.

Moskevská Bending Moniky Sosnowské je kolosální kovová konstrukce, kterou sochařka zdeformovala ohnutím a stlačením či jakýmsi “zmučením” a jistým “násilím” ji symbolicky vpravila do prostoru Atria Garáže. Vzdáleně též může divákům připomenout dílo Vladimíra Tatlina – Věž třetí internacionály z počátku 20. let, která je dodnes pravděpodobně nejznámějším a asi i stále jedním nejinspirativnějším konstruktivistickým sochařským dílem, jež mělo demonstrovat radikální pokrok společnosti.