LOUVRE ABU DHABI: V HLAVNÍ ROLI SVĚTLO

Text Lenka Bardová

Jedenáctého listopadu 2017 se poprvé otevřely prostory Louvru Abu Dhabi. Plánované otevření bylo několikrát odložené, přesto k němu ve finále došlo. V současné době novou galerií proudí davy návštěvníků. Jak si muslimská země poradila se zobrazením nahoty a co bude stát naproti galerii za několik dalších let se dozvíte v následujících odstavcích.

Nejbohatší ze sedmi emirátů se zhostil myšlenky vybudovat muzeum umění již před více než 10 lety. Plánování bohužel nepatří k silným stránkám obyvatelů Spojených arabských emirátů, proto ještě ve chvíli, kdy se oči umění chtivých turistů dožadovaly návštěvy Louvru, patřily jeho prostory desítkám mozolnatých rukou dělníků z Pákistánu a Bangladéše, nemajících tušení, co to jejich pílí vůbec vzniká. Po skandálu týkajícího se pracovních podmínek dělníků na stavbě, několika falešných datech otevření galerie a každoroční finanční ztrátě z podepsané, ale nevyužívané smlouvy s Paříží, arabští ropní magnáti neztrácejí odhodlání dokončit projekt s názvem Cultural District Abu Dhabi. Na ostrově Saadiyat, kde vyrostla budova Louvru, má vzniknout celé kulturní centrum. V příštích letech máme očekávat Guggenheim Museum, za jehož podobu se zaručil Frank Gehry. Studio architektů Foster+Partners by mělo vytvořit Zayed National Museum a osobnost Tadaa Anda je spojována s projektem Maritime Museum. Zda se návrh promění v realitu pravděpodobně nezáleží na odhodlání podpořit rozvoj lidského ducha, ale spíše na množství ropných vrtů. Kolik skandálů a změn týkajících se otevření dalších muzeí je prozatím ve hvězdách.

SAE mají ve zvyku velkolepost, ať už se jedná o výstavbu mešity, obchodního centra či kruhového objezdu. Proto není divu, že si k projektu Louvru ke spolupráci přizvali architekta Jeana Nouvela. Snímky, na nichž je zachycen “déšť světla”, jak paprsky slunce pronikající kopulí galerie architekt nazývá, obletěly svět. Hra světla a stínu se rozehrává ve venkovních prostorech, kam se návštěvník dostane až po zhlédnutí výstavy.

Jean Nouvel, Louvre Abu Dhabi. Foto Lenka Bardová

Statické i mihotající se proudy světla vůbec nenarušují výstavní prostory a neruší recipienta při jeho estetickém zážitku. Samotnou galerii tvoří bílé surové kvádry, které pozbývají veškerých dekorativních prvků. Estetickou složku tu zastupuje pouze štít, který dohromady s konstrukcí budovy váží neuvěřitelných 7500 tun. Přes svou tíhu si udržuje dojem lehkosti. Kupole se nadnáší nad budovou a stavba na pilotech nad vodou. Geometrický vzor není pouze plytký design, ale má duchovní aspekt zakořeněný v arabské tradici. Vzhledem k tomu, že islám neuznává zobrazování živých bytostí v umění a architektuře, kompenzuje svou tvořivost geometrickými a květinovými vzory či arabskou kaligrafií. Tak je tomu i v případě Louvru. Vrstvení tradičních geometrických tvarů neuvrhlo prostor pod štítem do stínu, ale zasloužilo se o “déšť světla”, který se stal pro budovu signifikantním. Pro svou jedinečnost byl výsek z motivu štítu zvolen i jako logo galerie a to v černobílé kombinaci.

Motiv světla a stínu byl zmíněn již několikrát. Světlo je základním materiálem architektonického řešení objektu a přesahuje do samotného konceptu či filozofie muzea. Slogan Louvru v Abu Dhabi totiž zní “See humanity in different light”, tedy “Vidět humanitu v novém světle.”

Jean Nouvel, Louvre Abu Dhabi, “Déšt světla”. Foto Lenka Bardová

V současné době je Louvre v Abu Dhabi jediné muzeum svého druhu na Blízkém východě. Jedním z důvodů je univerzálnost, která se stala oficiálním konceptem tohoto podniku. Nacházejí se zde díla, která vznikla na území arabského světa, přesto nedominují nad ostatními. Vystavovaná díla jsou z celého světa, zastupují všechny kultury i náboženská vyznání. Stálá expozice je rozdělena do 12 celků. Dvanáctka tu reprezentuje symbolickou rovinu, kterou sdílí všechny civilizace. Odkaz vede od dvanácti políček na číselníku hodin až po dvanáct znamení horoskopu. Za touto myšlenkou stojí jeden z kurátorů muzea a ředitel Agence France-Muséums Jean-François Charnier. Muzejní dvanáctka má návštěvníka provést příběhem lidstva, humanity. Začátek tohoto příběhu reprezentují archeologické nálezy jejichž původ sahá až do období 20 000 let př. n. letopočtem. Jedno ze zastaveních tvoří i skleněná vitrína, v níž je vedle sebe vystaven Korán, Bible a Tóra. Jde o přehlídku rozmanitosti a respektu vůči tradicím různých kultur. Zda-li končí příběh lidstva happyendem musí návštěvník posoudit sám – mezi zástupce současné tvorby, díla vytvořená v roce 2016, patří Ai Weiwei (Čína), Duncan Wylie (Jihoafrická republika) či Maha Malluh (Saudská Arábie).

Ačkoliv expozice Louvru Abu Dhabi vypadá velice schematicky a připomíná odpoledne strávené nad otevřenou encyklopedií, kurátor Charnie tuto myšlenku odmítá. Mezi jednotlivými díly má fungovat jakási přitažlivost, magnetismus. Nejde pouze o spojení na základě historicko-teoretické reflexe, ale spojení historie s estetikou a kulturní složkou. Souvislosti mají navodit pocit počátku, původu a sounáležitosti. K této tezi se kloní i ředitel muzea, který ji podporuje slovy: “Once inside you can be with the nature again” (Vstupem do galerie se člověk vrací ke svému původu). Boj proti encyklopedičnosti je však podle mě na místě. Expozice galerie vypadá místy příliš nuceně. Tento pocit se u mně vyhrotil především ve výstavním prostoru číslo 11 s názvem Challenging Modernity – Vyzývavá modernost. Příběh lidstva či humanity se rázem mění v pomyslný inventarizační zápisník: Picasso – 1ks, Henri Matisse – 1 ks, Modrian – 1ks, René Magritte – 1ks, Yves Klein – 1ks, Jackson Pollock – 1ks…, tak bychom mohli pokračovat s dalšími velikány moderny.

Otázka, odkud se všechna díla vzala, a jak je možné, že stěny galerie byly tak rychle zaplněny uměleckými díly největších mistrů, má několik vysvětlení. Tím základním je ropa. Díky tomuto nerostnému bohatství si Abu Dhabi mohlo dovolit investovat do “značky” Louvre 525 milionů dolarů. Kromě povolení používat zvučné jméno Louvre, zajistil tento obnos nově vzniklému muzeu i členství v Agence France-Muséums. Tak vznikla úzká spolupráce s dvanácti francouzskými již etablovanými institucemi jako je např. Centre Pompidou, Musée d’Orsay, Musée du quai Branly a samozřejmě pařížský Louvre a École du Louvre. Dohoda o zapůjčení přibližně 300 děl vyšla ropné magnáty na dalších 747 milionů dolarů. Jednotlivá díla mají u sebe štítek s názvem, jménem umělce, rokem vzniku a instituce vlastnící umělecké dílo. Informace je poskytnuta v arabštině, francouzštině a angličtině. Zájem o trh s uměním propukl ve chvíli zjevení pouhé myšlenky otevřít muzeum umění. Abu Dhabi se činilo a v současnosti vlastní kolem 600 uměleckých děl. Podle jakého systému investice do umění probíhá není známo. Z expozice ovšem lze usoudit, že současným cílem je mít od každého známějšího umělce alespoň po jednom “kuse”.

Jednou z předních otázek pro mě bylo, jak si muslimská země poradí se zobrazením nahého těla, které není ničím zvláštním pro západní uměleckou tvorbu od jeho samotných počátků. Toto téma se stalo hojně diskutovaným již v počáteční fázi vzniku muzea. Jedním z nápadů, jak se s takovými díly vypořádat, bylo umístit je do zvláštních prostorů oddělených od zbytku expozice s označením, že jde o objekty, které mohou být pro některé návštěvníky pohoršlivé. Jak by ale po takové izolaci fungovala myšlenka uctívající všechny možné tváře humanity? Mohli bychom i nadále mluvit o univerzálnosti a respektu vůči odlišným kulturám, civilizacím, tradicím? Louvre k mému zklamání problematiku nahoty vyřešil jednoduše. Do trvalé expozice zařadil minimum děl, která by mohla pobuřovat obyvatele země uznávající systém islámského náboženského práva Šaría. Muzeum sice zařadilo mezi exponáty Torzo atleta (římská kopie řeckého originálu), Apolla z dílny Francesca Primaticcia a sousoší Antonia Canovy Boj Creuga a Damoxena. Tabu odhaleného těla vyřešil list vinné révy, stejně jako například ve Vatikáně. Kurátoři své jednání vysvětlují tím, že cílem nebylo být provokativní, co se týče volby uměleckých děl, přesto si uvědomují, že nahota není pro uměleckou tvorbu ničím neobvyklým. Jediným dílem, které lze označit za akt, jsou tak dvě bronzové sošky tanečnic Edgara Degase. Je zajímavé, že zatímco ženské tělo pozbývá jakékoli potřeby zahalení, renesanční sochy reprezentující heroickou sílu muže se bez ochrany listu vinné révy neobejdou. Přestože má být Louvre v Abu Dhabi ztělesněním univerzality a respektu, nedá se říci, že by se vše obešlo bez jakýchkoliv předsudků. Muzeum prozatím nepřekonalo počáteční boj, jak vyřešit myšlenku univerzální humanity ve státě, kterému velí islám.

Abu Dhabi nemá hluboko do kapsy a proto si mohlo dovolit investici do nové sbírky umění, spolupráci s předními francouzskými uměleckými institucemi a zajistit si architektonický návrh od světoznámého architekta. Ačkoliv okolní emiráty bídou netrpí, nápad vytvořit muzeum umění věnující se příběhu lidstva a otázce humanity, je nikdy neoslovil. Jistě to souvisí i s odlišnou povahou jednotlivých emirátů. Právě tento nezájem a komplikace, které sebou nesou tradice muslimské země a islám, Louvru zajistilo jedinečnost na celém Blízkém východě. Abu Dhabi splnilo své poslání, co se konceptu muzea týče. Jde o instituci disponující univerzální širokou sbírkou užitného a vysokého umění ze všech koutů světa a ze všech možných období. Kromě stálé výstavy, která představuje cestu od nejstarších lidských projevů kreativity po současné formy umění, funguje pod kopulí Louvru také dětská galerie, jejíž prostory jsou přizpůsobené dětskému návštěvníkovi, a galerie určená k dočasným výstavám. Louvre má v plánu obměňovat stálou expozici každé čtyři měsíce, což je současně i doba trvání jedné krátkodobé výstavy. Ty by měly být v průběhu každého roku čtyři. V současné době probíhá od 21. 12. 2017 do 7. 4. 2018 výstava s názvem From One Louvre to Another, věnující se vzniku a proměně funkce Louvru v Paříži.

Na jedné straně stojí velkolepé cíle s myšlenkou lidského humanismu, přesto během stavby místní společnost neváhala využít levnou pracovní sílu a postarat se jí o téměř nelidské podmínky. Je otázkou času, jestli se Louvre vypořádá s předsudky týkajících se tradičního pohledu na svět, zvládne návaly milovníků umění i turistů, připraví kvalitní výstavy, které zaručí vysokou návštěvnost. Zda se z Louvru v Abu Dhabi stane mezinárodní umělecká platforma či pouhé místo k setkávání místních obyvatel se zájmem o umění, uvidíme v průběhu následujících let.