Letem
Smutné loučení – Jiří Šetlík (2. 4. 1929 – 28. 1. 2023)
Včera zemřel doyen české historie dějin umění, historik a teoretik výtvarného umění, pedagog a také v 90. letech 20. století kulturní rada v USA, Jiří Šetlík (2. 4. 1929 – 28. 1. 2023). Měla jsem štěstí, že mne, velmi mladou, budoucí adeptku studií dějin umění, v roce 1969 po ukončení Střední knihovnické školy jako tehdejší ředitel Uměleckoprůmyslového muzea v Praze přijal do knihovny této instituce. Liberální, demokratická a vysoce profesionální atmosféra muzea byla pro mne hlavně tou pravou vysokou školou etiky a morálky v době začínající tuhé normalizace. Stručné životopisné údaje Jiřího Šetlíka každý najde na stránkách Wikipedie nebo ve Slovníku historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, který vydalo nakladatelství Academia v roce 2016, proto si zde dovolím zavzpomínat pouze velmi neoficiálně na tuto velkou osobnost. Měla jsem možnost i v pozdějších letech se s Jiřím Šetlíkem potkávat a úzce spolupracovat, neboť i přes veškerou jeho pracovní zaneprázdněnost byl vždy ochotný poskytnout a publikovat ve čtrnáctideníku Ateliér svoje úvahy a eseje o hlavně českém výtvarném umění. Od roku 1962 byl přínosným členem české sekce Mezinárodní asociace výtvarných kritiků AICA, která bohužel v posledních letech ztrácí na své aktivitě. V roce 1990 například spoluzakládal Cenu Jindřicha Chalupeckého určenou pro umělce do […]

John Cage was born 100 years ago
S.E.M. Ensemble would like you to remember: John Cage was born 100 years ago What good are anniversaries? It gives one incentive to look back with a vision for the future. John Cage has been associated with the S.E.M. Ensemble since the start of the group in 1970. Petr Kotik, the founder and artistic director of SEM met Cage for the first time in Vienna in 1964 (Kotik was 18 then). They performed together with the Cunningham Dance Company. When another such performance was arranged in Prague and Warsaw later the same year, Cage asked Kotik to organize other musicians to perform with them. The program included the Concert for Piano and Orchestra, David Tudor at the piano, Cage conducting. This was the third time ever that Cage had a full orchestra for the performance of the Piano Concert. Kotik and Cage collaborated on many projects and performances since 1970. Their last collaboration was to prepare the complete Atlas Eclipticalis for October 1992, a performance Cage didn’t live to see. You can hear The Orchestra of the S.E.M. Ensemble, Joseph Kubera on piano, Petr Kotik conducting, in a 1992 recording of Concert for Piano and Orchestra: https://www.youtube.com/watch?v=3Z5EpvdtmB4 The same year, […]
Za Medou Mládkovou
Historička umění a mecenáška Meda Mládková se narodila 8. září 1919 v Zákupech. Od roku 1948 žila v exilu. Autentické svědectví o jejím životě každý nalezne v její autobiografii Můj úžasný život. Byla osobností, o níž jsme trochu tajemně slýchali už před sametovou revolucí, neboť tajně nakupovala díla našich umělců, které chtěla podporovat v jejich nelehké životní situaci, když nesměli pořádat a účastnit se výstav. Avšak již tehdy měla i kontakty například s ředitelem Národní galerie v Praze, Jiřím Kotalíkem. Výtvarnou tvorbu sledovala nejen u nás, ale také v celé střední Evropě, hlavně v Polsku. Její sběratelskou vášeň finančně podporoval a sdílel manžel Jan Mládek, jenž pracoval pro Mezinárodní měnový fond. A když se po revoluci vrátila do Čech a objevila se na veřejnosti v Praze, ihned vplula do nově rozvířené a neobyčejnou invencí nabité domácí scény, dychtila po informacích a s jí vlastní urputností začala usilovat o založení svého muzea. Pod hlavičkou Nadace Jana a Medy Mládkové si vyvzdorovala a začala rekonstruovat s významnými umělci (Václav Cigler, Marian Karel, Dana Zámečníková) a architektem Josefem Pleskotem a Studiem 8000 na Kampě polorozpadlé Sovovy mlýny – nyní příjemné a krásné Museum Kampa. Celou svoji sbírku ohromné ceny umělecké i finanční, včetně […]

Christo a Jeanne-Claude – L’Arc de Triomphe, Wrapped, 1961–2021
Christo a Jeanne-Claude – L’Arc de Triomphe, Wrapped, 1961–2021
Francouzský řád pro Annu Pravdovou
Řád umění a literatury v hodnosti rytíře převzala dne 2. 8. 2021 na Francouzském velvyslanectví v Praze kurátorka Sbírky umění 19. století a klasické moderny Národní galerie Praha Anna Pravdová. Dlouhodobě se věnuje původem českým umělcům žijícím ve Francii a vzájemným kulturním a uměleckým vztahům. Na tato témata připravila mnoho úspěšných a závažných výstav, např. Jan Křížek (1919 – 1985) a umělecká Paříž 50. let, Bonjour, Monsieur Gauguin: Čeští umělci v Bretani 1850 – 1950, retrospektivu František Kupka – 1871 1957, Josef Šíma: Cesta k Vysoké hře (s Petrem Ingerlem) a sbírkovou expozici Národní galerie v Praze 1918 – 1938: První republika (ve spolupráci Ladou Hubatovou-Vackovou), která získala Cenu Českého výboru ICOM v rámci národní soutěže muzeí Gloria musaealis. Zatím poslední uskutečněnou přehlídkou je nyní ve Vladštejnské jízdárně v Praze probíhající reprezentativní výstava Toyen: Snící rebelka, na které s ní spolupracovaly Annabelle Görgen-Lammers a Annie Le Brun, jež byla s malířkou ke konci jejího života ve velmi úzkém přátelském vztahu. Výstava je putovní a uvidí ji diváci také v Kunsthalle v Hamburku a v Musée d’art moderne de la ville de Paris. Anna Pravdová studovala dějiny umění na Karlově Univerzitě v Praze a na Sorbonně v Paříži. Vydala v roce 2009 publikaci Zastihla je noc. Čeští výtvarní umělci ve Francii 1938–1945, kterou ocenila Uměleckohistorická společnost Cenou Josefa Krásy. Srdečně blahopřejeme!
Stredoslovenská galéria získala ocenění Galéria roku
Stredoslovenská galéria v Bánské Bystrici získala letos již potřetí ocenění Galéria roku za rok 2019 (v tomto ročníky však byly spojeny roky 2019 a 2020, ale galerie se neucházela o ocenění za rok 2020). O udělení tohoto titulu rozhodovala porota ve složení Ivan Baláž, Štefan Engel, Renáta Niczová, Zuzana Gažíková a Marta Janovičková. Ocenění vyhlašuje ministryně kultury Slovenské republiky a předáno bylo dne 6. 7. 2021 Natálií Milanovou. Svoji novou podobu získalo v roce 2020 spojením dvou původních cen se třemi soutěžemi – Ceny ministra kultúry v oblastiach profesionálneho umenia, Ceny Andreja Kmeťa, Múzeum a galéria roka, Knižnice roka a Kultúrno-osvetové zariadenie roka. Cena je udělovávána za odbornou činnost v oblasti současného vizuálního umění, která souvisí s dlouhodobou a systematickou vědecko-výzkumnou prací a výstavní činností galerie. Porotu zaujal zejména nákup galerie do sbírky díla Dominika Skuteckého a ze současnosti například práce od autorek Jana Kapelova, Lucia Luptáková, Marianna Mlynarcikova, Nóra Ružičková a Mateje Gavuly, či inovativní postupy restaurování a zejména edukační program pro návštěvníky galerie.

Dávid Čerťanský – vítěz Ceny za umění Nadace pro umění a kulturu Roland Gräfe za rok 2020
V roce 2020 vypsala německá Nadace pro umění a kulturu Roland Gräfe Cenu za umění pro výtvarníky v České republice. Z více než dvacítky přihlášených projektů nakonec vybrala v Drážďanech 9. 10. 2020 nezávislá česko-německá komise práci slovenského umělce Dávida Čerťánského, který studuje malbu na pražské AVU u Josefa Bolfa a Jakuba Hoška. Ke slavnostnímu předání ceny, která je honorovaná částkou 7.500 eur a doprovází ji vydání dvoujazyčného katalogu i uspořádání výstavy mělo dojít dnes (6. 5.2021) v pražském Goethe-Institutu. Přípravu katalogu podpořil Svobodný stát Sasko a záštitu nad oceněním převzal Dr. Israng – velvyslanec SRN v Praze. Vzhledem k situaci spojené s pandemií covid-19 bylo ale slavnostní předání odloženo. Výstava Dávida Čerťanského je naplánována na září 2021 v Goethe-Institutu. Oficiální prohlášení nadace k předání ceny a text reflektující dílo umělce, jenž je součástí připravovaného katalogu, lze nalézt na stránkách: www.roland-graefe-stiftung.de Původem slovenský umělec Dávid Čerťanský studuje od roku 2017 v Ateliéru malířství III. na Akademii výtvarných umění v Praze, do nedávna vedeném Michaelem Rittsteinem. Zájem o práci s barvou nepochybně ovlivnil právě Čerťanského výběr ateliéru v čele s umělcem, jehož celoživotní tvorbě dominuje expresivní barevnost. Zatímco Rittstein užívá barvu zejména jako prostředek k umocnění ironických a dynamických scén nebo sociálně-kritických […]

Ceny Osten bienále kresby – Skopje 2020 pro Čechy
Eva Francová (1956) získala Cenu za originalitu na Osten bienále kresby – Skopje 2020 a Cenu za kresbu tu získal Luboš Plný (1961). Ocenění za oba autory převzal kvůli koronaviru tajemník českého velvyslanectví Lubomír Pšenka teprve 18. 3. 2021 v Makedonské národní galerii. Bienále se zúčastnilo 260 umělců ze 44 zemí s 819 pracemi. O cenách rozhodovala mezinárodní porota ve složení Kathrin Becker z Německa (umělecká ředitelka KINDL Center for Contemporary Art in Berlin), Lars Kaerulf Møller z Dánska (ředitel Bornholms Kunstmuseum) a Zsolt Petrányi z Maďarska (Hungarian National Gallery). Bienále oslavilo 75. výročí. Během let se ho účastnila řada významných světových umělců jako Pablo Picasso, Vitalij Komar, Christo, Jeane-Claude. Ilja a Emilia Kabakovovi byli v tomto ročníku za rok 2020 oceněni za celoživotní dílo. Již v předchozím ročníku tohoto bienále získala Eva Francová ocenění Golden Osten Award a zároveň dostala nabídku uspořádat zde samostatnou autorskou výstavu. Soubor jejích 10 prací je zařazen do světové sbírky kreseb a prací na papíře Osten Museum of Drawing, Skopje. Tvorba Evy Francové je založena na geometrických konstrukčních principech. Autorka pracuje jak s kresbou, nástěnnou plastikou či grafikou. Zkoumá možnosti běžně dostupných materiálů, které využívá k vytváření děl, kde komponenty získávají jiný význam díky novému […]

Museum of London spouští portál video návodů pro muzea a galerie
Britské Museum of London se již řadu let věnuje tvorbě metodických materiálů z různých oblastí činnosti muzejních institucí nebo organizaci odborných kurzů a seminářů. Nyní se své poznatky rozhodlo předávat i v populární formě několikaminutových videí na platformě Youtube. Na profilu Museum Development je možné najít užitečné návody z mnoha oblastí, od základů grafického designu, tvorby virtuálních prohlídek, digitalizace sbírkových předmětů, až po tvorbu strategie pro sociální sítě. Videa jsou v anglickém jazyce s dostupnou funkcí titulků. Zdroj: youtube.com/channel/UCd3XQ3kAhwSRDGM3xjJvPkQ, www.emuzeum.cz

Roland Gräfe Stiftung – Stiftung für Kunst und Kultur – vítězem soutěže se stal David Čertanský
Cena za umění Roland Gräfe Foundation – Nadace pro umění a kulturu 2020 oslovila umělce v České republice formou otevřené výzvy a nezávislá mezinárodní porota vybrala 9. října 2020 v Drážďanech vítěze z 23 přihlášených uchazečů. Stal se jím umělec David Čertanský, který žije v Praze. Nadace děkuje všem uchazečům, porotě a blahopřeje držiteli ceny. Slavnostní předávání cen se bude konat 6. května 2021 v Goethe-Institutu v Praze. Kunstpreis der Roland Gräfe Stiftung – Stiftung für Kunst und Kultur 2020 in Tschechien Eine unabhängige binationale Jury hat am 09.10.2020 unter 23 Bewerbern den Preisträger ermittelt. Es ist der in Prag lebende Künstler David Čertanský. Die Stiftung bedankt sich bei allen Bewerbern, der Jury und gratuliert dem Preisträger. Die Preisverleihung soll am 06.05.2021 im Goethe-Institut in Prag stattfinden.

Alicja Knast bude od příštího roku generální ředitelkou Národní galerie v Praze
Ministr Lubomír Zaorálek dnes informoval o výběru nové generální ředitelky NG v Praze. Bude jí Polka Alicja Knast, která podobně jako dva další kandidáti (Marek Pokorný a Jiří Fajt) postoupila na základě doporučení výběrové komise do nejužšího kola řízení. Všichni tři zmínění zájemci prošli v průběhu srpna ještě tzv. assessment centrem (manažersko-psychologickým testem), které bylo vedené externí společností DMC management consulting. Připravené materiály všech tří kandidátů byly v anonymizované podobě rovněž odeslány ještě několika osloveným zahraničním expertům. Ministr kultury obdržel posudky nakonec z vídeňské Albertiny, Kunsthalle a newyorského Metropolitního muzea. Na základě všech těchto podkladů rozhodl Lubomír Zaorálek o vítězi. Alicja Knast, která do června 2020 působila jako generální ředitelka Slezského muzea v Katovicích, nastoupí do funkce na 6 let. Svou volbu ministr kultury komentoval: „Vybral jsem si Alicji Knast, protože velice dobře obstála ve všech částech celého výběrového procesu. Prokázala jasné manažerské schopnosti, má za sebou řadu mezinárodních ocenění a představila jasnou vizi, jak více oslovit laickou veřejnost a dostat Národní galerii na mapu špičkových galerií a muzeí světa.“ Současná generální ředitelka Anne-Marie Nedoma se na stránkách NG v Praze k volbě vyjádřila: „To je velmi dobrá zpráva, jak pro uměnímilovnou veřejnost, tak pro zaměstnance galerie. Jedná se o […]

Dorota Sadovská: Déšť
Na multimediální fasádě EP7 v Paříži představuje od 11. 9. do 25. 9. 2020 Dorota Sadovská video Déšť, které volně odkazuje na práci René Magritta. Kapky zde umělkyně nahradila zvětšenými detaily padajících lidských prstů odkazujících na schopnost člověka cítit a dotýkat se druhých, měnit svým jednáním nejen vnímání a chování ostatních živých bytostí, ale formovat také materiály, věci i dění kolem sebe. Uprostřed husté sítě městské zástavby jsou fragmenty lidských prstů pomyslným odkazem na člověka, který je nejen tvůrcem architektury a urbanistického uspořádání, ale současně je také jejich uživatelem a obyvatelem, jemuž mají primárně sloužit. Video je promítáno na fasádě EP7, které slouží jako kavárna i komunikační a umělecké centrum (133 Avenue de France, 75013 Paříž) každý den kromě neděle mezi 10:00-12:00, 15:00-18:00 a 20:00-24:00. Titulní obrázek a záznam: Dorota Sadovská: Déšť, video, EP 7 – Paříž. 2020. Foto: Peter Župník

Show must go on/off-line: cyklus mezinárodních on-line diskuzí Zelené čtvrtky
Show must go on/off-line je název cyklu mezinárodních on-line diskusních setkání s českými a zahraničními hosty z oblasti scénických umění. Hlavním pojítkem jednotlivých částí je udržitelnost a scénická umění, kterou moderátoři Martina Pecková Černá, Ondřej Škrabal, Alice Koubová, Katarína Figula, Jiří Šimek a jejich hosté z řad divadelních a tanečních umělců, kurátorů, kulturních manažerů i teoretiků nahlédnou v jednotlivých dílech z různých úhlů pohledu. Jedním z nich je citlivost a responze oboru scénických umění vůči stavu životního prostředí a diskusi o potenciálu udržet kvalitu života současné civilizace i pro další generace. Jakkoli se zdá, že kritická potřeba sociální změny diskutovaná v oblasti ekologie, ekonomie, politiky a kultury byla v posledních měsících přehlušena pandemií SARS-CoV-2, v oblasti scénických umění vyvolává chaos způsobený různými pravidly pro zachování sociálního odstupu, zhoršující se ekonomickou situací i nepředvídatelným chováním publika obavy o udržitelnost samotného oboru a jeho obrannou reakcí je rychlá adaptace divadelní a taneční tvorby na virtuální prostředí. Je tato hybridní existence v reálném i virtuálním časoprostoru slepou uličkou pro obor, který je založen na živém kontaktu s publikem, nebo pro něj otvírá i nové možnosti a světy? Zůstanou již diváci navždy doma? Jak na tuto krizi reagují umělci, pořadatelé kulturních akcí, poskytovatelé veřejné podpory nebo vzdělávací umělecké instituce? Existují náznaky, že se blíží světlo na konci tunelu? Zárodky adaptačních strategií scénických […]
Milánský Design week
Milánský Design week, který se koná pravidelně v dubnu, nemohl být kvůli pandemii koronaviru uskutečněn. Pro největší světovou přehlídku designu byl hned v březnu vybrán náhradní termín, jenž připadl na druhou půlku června. Toto posunutí nakonec letošní týden designu „nezachránilo“. Hlavní akce Salone del mobile, (Mezinárodní veletrh nábytku a bytových doplňků), na výstavišti byla zcela zrušena, avšak druhá, paralelně probíhající, akce Fuorisalone se dokázala přesunout na digitální platformu. Speciální edice nazvaná Fuorisalone Digital bude fungovat v náhradním zvoleném termínu na digitální platformě a po dobu jednoho týdne, od 15. do 21. června 2020, nabídne speciální program. Více se dozvíte na: https://fuorisalone.it/welcome/en/#intro
The Guardian připomíná dílo výjimečného umělce Christa
Dílo konceptuálního umělce Christa Vladimirova Javaševa, který se narodil 13. června 1935, stejně jako jeho dlouholetá spolupracovnice a manželka Jeanne-Claude Denat de Guillebon, připomíná článek The Guardian. Christo zemřel v neděli ve věku 84 let v New Yorku. Pár se proslavil zejména land artovými instalacemi, během nichž sehrálo zásadní roli balení nebo zahalování předmětů, přírodních objektů i budov. Ve své tvorbě umělci zdůrazňovali dočasnost, pokrývané objekty či krajinné prvky po určité době vraceli do původního stavu. Dvojice čerpala z estetiky pařížských nových realistů. Christo a Jeanne-Claude zpočátku zahalovali zejména předměty každodenní potřeby, později se zaměřili i na stavby a začali pracovat s přírodními prvky, experimentovali přímo v krajině a často v obrovském měřítku. Vybrané místo pozměňovali díky doplňování látkami nebo plachtami různých barev a odstínů. Materiál byl vždy druhotně využit, objekty i krajina uvedeny do původního stavu bez jakéhokoliv poškození. Látkou tak pokryli nejen mrakodrapy, ale také část australského pobřeží, římské hradby, pařížský most Pont Neuf (1985) či berlínský Říšský sněm (1995) nebo živé stromy. Celý článek najdete zde: https://www.theguardian.com/artanddesign/2020/may/31/christo-artist-who-wrapped-the-reichstag-dies-aged-84?fbclid=IwAR25p2jRjKKxqIJwJsmkgL7sp2YdM5gmbjjp981MArfHlO27_Stf0quEIhMe věku

Radical Women – původní nahrávky centra Getty
Mezinárodní výzkumné centrum pro studium vizuální kultury Getty nabízí v současnosti v rámci cyklu Recording Artists soubor šesti vysílání zahrnutých do skupiny Radical Women. Přibližuje tak na základě původních nahrávek ze 60. a 70. let uložených ve svém archivu, do nichž vstupují i současní umělci nebo teoretici umění, jaké to bylo být ženou a umělkyní v době rozvíjejícího se feministického hnutí a hnutí za občanská práva. Cyklus současně připomíná život i tvorbu šesti umělkyň a zajímavých osobností – Alice Neel, Lee Krasner, Betye Saar, Helen Frankenthaler, Yoko Ono a Evy Hesse. Podcasty najdete zde: https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/neel/ https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/krasner/ https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/saar/ https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/frankenthaler/ https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/ono/ https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/hesse/ Titulní obrázek: Lee Krasner in the classroom Hans Hoffman, ca. 1938, photographer unknown. Jackson Pollock and Lee Krasner papers, circa 1905–1984. Archives of American Art, Smithsonian Institution

Aukční síň Sotheby’s vydražila v Londýně dílo Patrika Hábla za 6 875 liber
Londýnská aukční síň Sotheby’s. Patrik Hábl

Paul McCarthy: Head Space, Drawings 1963–2019
V losangeleském Hammer Museum je od 2. 2. do 10. 5. 2020 výstava Paul McCarthy: Head Space, Drawings 1963–2019, která ukazuje kresebné práce tohoto internacionálního amerického umělce. Ale protože je muzeum jako mnohá jiná světová muzea a galerie z důvodu šíření covidu-19 uzavřeno, máte možnost zde zhlédnout pohledy do výstavy a prohlédnout si jeho některé práce a také si poslechnout besedu s Paulem McCarthym (1945) a kurátory této výstavy Aramem Moshayedim a Connie Butler o jeho práci, která proběhla 3. 2. 2020: https://hammer.ucla.edu/programs-events/2020/paul-mccarthy-aram-moshayedi-and-connie-butler?utm_source=%2AHammer+Museum+Mailing+List&utm_campaign=daa21c6f3e-Weekly_Email_3_25_20&utm_medium=email&utm_term=0_7fbdd70951-daa21c6f3e-177875085&mc_cid=daa21c6f3e&mc_eid=d20cbed1f0. Repro nahoře: Paul McCarthy, Indian Mummy, 1965 (detail), ink on newsprint, five parts: four parts, 12 × 18 in. (30.5 × 45.7 cm) each; one part, 15 3/4 × 21 1/2 in. (40 × 54.6 cm). Courtesy of the artist and Hauser & Wirth. © Paul McCarthy
Navštivte řadu světových muzeí formou on-line nebo audio prohlídek
Některé evropské i mimoevropské galerie a muzea nabízí virtuální prohlídky výstav nebo možnost prohlédnout si alespoň část sbírek jako jednu ze služeb veřejnosti. I řada dalších kulturních institucí v současné situaci, kdy bylo nezbytné zavřít kvůli šířící se pandemii, hledá řešení, které by alespoň částečně umožnilo pomyslně proniknout za jejich zavřené dveře. Stovky světových institucí, mezi něž patří například British Museum v Londýně, Guggenheim Museum v New Yorku nebo amsterdamské Van Gogh Museum nabízí prostřednictvím Google Art & Culture virtuální prohlídky, zveřejňuje videa nebo představuje zajímavé práce ze svých sbírek, témata a osobnosti. V Paříži je to například Musée d´Orsay a Centre Pompidou zase umožňuje audio prohlídky aktuálních výstav i části sbírek. Díky nahrávkám, na nichž se podílí také herci, si můžete poslechnout například o aktuální výstavě Christiana Boltanskeho, Christa a Jeanne-Claude nebo je možné si užít zábavné Výhledy na Paříž z 6. patra Centre Pompidou, přibližující významná díla a památky města. Galerie také každý měsíc představuje audio formou nejvýznamnější díla ze svých sbírek, jejichž vznik a podstatu zasazuje na pozadí několika základních témat (např. umění a utopie nebo umění a feminismus) do širšího historického a společenského kontextu, a to také díky zveřejňování rozhovorů s významnými osobnostmi, publikování archivních materiálů […]

Olafur Eliasson: Symbiotic seeing
Jeden z nejvýznamnějších skandinávských umělců současnosti, Olafur Eliasson, vystavuje od 17. 1. do 22. 3. v Kunsthaus Zürich, expozice nese název Olafur Eliasson: Symbiotic seeing. Tvorba Olafura Eliassona je zřetelně aktivistická. Dlouhodobě se zajímá o globální témata, zejména problematiku klimatické změny, a svou prací upozorňuje na negativní důsledky nešetrného nakládání s planetou a jejími zdroji. Jeho cílem není výhradně kritika, usiluje o celkovou změnu náhledu na člověka a jeho působení, snaží se vidět jej jako součást většího systému, zpochybňovat zažitou hierarchii a postavení člověka vůči dalším druhům na Zemi a vyzývá v tomto směru k diskuzi a vytvoření prostoru pro nové formy spolužití. Olafur Eliasson od počátku pracuje se světlem, jeho odrazem a replikováním jevů pomocí zrcadel, využívá optických vlastností různých materiálů. Pohrává si s živly, fascinují jej krystalové struktury i organické materiály, pracuje s krajinou. Zkonstruoval vodopád, fotí řeky, ledovce, několik kusů toho Grónského dokonce nechal zhruba před rokem roztát v londýnských ulicích. Konstruuje umělé nerosty i atmosférické podmínky, pracuje s cykličností nejrůznějších procesů ve vesmíru. Jeho instalace bývají strhující a vizuálně podmanivé, a přitom divák jasně cítí, že kouzlo, které jej zasahuje a které pro něj autor objevil, je nadosah a přítomné ve všem kolem. Eliasson má dar extrahovat „božskou“ esenci ve stvoření, naservírovat ji divákovi […]

Řád Rytíř řádu umění a literatury získal sklářský rytec Tomáš Lesser
Francouzský ministr kultury Franck Riester dne 25. 2. 2020 udělil v Paříži řád Rytíř řádu umění a literatury sklářskému rytci Tomáši Lesserovi, který pracuje od ukončení absolutoria na Střední uměleckoprůmyslové škole v Kamenickém Šenově v roce 1993 výhradně pro sklárnu Moser. Řád je mimo jiné oceněním řemesel, která se spolupodílejí na vytváření luxusního zboží a inovativně rozvíjejí tradiční řemeslné postupy. Toto ocenění navrhlo sdružení Comité Colbert a například je nyní obdrželi François Demachy, parfémář značky Christian Dior, Anne-Marie Legrand, kostýmní návrhářka Národní pařížské opery, nebo Thi Thu Nguyen, designérka koženého zboží Louis Vuitton. V minulosti tímto řádem byli vyznamenáni umělci jako spisovatel Ray Bradbury, či z našich občanů mezzosopranistka Magdalena Kožená, spisovatel Bohumil Hrabal, malíř Adolf Born, fotograf Jan Saudek, režisér Jiří Menzel a také Václav Havel. Tomáš Lesser si jako předlohy pro svá díla vybírá malířská díla světových mistrů. Cenu získal i za vytvoření své rytiny na design secesní vázy s vlastním motivem páva.

Dorota Sadovská: Být blízko
Pro bratislavský kostel sv. Jána Bosca (Trnávka, Okružná 13) připravila Dorota Sadovská postní plátno, které se současně stalo participativním projektem nesoucím název Být blízko. Práce vznikala v průběhu ledna, kdy lidé přinášeli použité oblečení a textilie výhradně bílé barvy, která spadá mezi základní liturgické barvy významných křesťanských svátků. Současně se projekt stal také možností komunikace a spolupráce, jelikož se na jeho vzniku podíleli rovněž dobrovolníci. Sadovská různorodé textilní vzorky, mezi nimiž se objevily nejen svatební šaty, ale také tepláky, ponožky, kšiltovky, dětská trička nebo sváteční pánské košile, symbolicky propojila. Ti, kteří na vzniku plátna přímo spolupracovali, stejně jako lidé přinášející své oblečení, se tak pomyslně spojili skrze často všední, i když ryze osobní předměty, aby dali vzniknout specifickému společenství, jež může svou aktivitou v chrámovém prostoru odkazovat k základním lidským hodnotám, k solidaritě a pospolitosti. Dílo bude v kostele přístupné od 26. 2. 2020 do 11. 4. 2020, přes den je otevřená předsíň a interiér kostela je možné navštívit dle rozpisu bohoslužeb – viz https://trnavka.sk/informacie/

Ve Vídni na kole do galerie zdarma
Vídeňské galerie a muzea nabízí vstup zdarma pro lidi, kteří pro svou cestu do muzea zvolí ekologický způsob dopravy. Vídeň spouští 26. února projekt, jehož cílem je přispět ke snižování emisí z motorových dopravních prostředků a ulevit tak od zatížení centra města. Všem, kteří se na svou návštěvu do vybraných institucí dopraví pěšky nebo na kole, bude umožněn vstup do objektů zdarma. Do projektu jsou v první fázi zapojeny Muzeum města Vídně, Kunsthalle Vídeň, Volkstheater a Wiener Konzerthaus, většina dalších vídeňských kulturních organizací projevila zájem o účast. Celý článek si můžete přečíst zde.

Virtuální výstavy MoMA od roku 1929 do současnosti
Americké Museum of Modern Art (MoMA) nabízí možnost virtuálně shlédnout výstavy, které realizovalo od svého založení. Vůbec první projekt uspořádaný v této instituci byla výstava Cezanne, Gauguin, Seurat, van Gogh otevřená v listopadu roku 1929. Instituce zpřístupnila ve virtuální podobě desítky výstav a zájemci si mohou prohlédnout nejen jednotlivé exponáty, ale i výstavní prostory, původní popisky objektů a doplňující informace o instalovaných uměleckých dílech a jejich původu. Stávající stránky bude muzeum průběžně aktualizovat. Výstavy jsou ke shlédnutí zde. Zdroj: moma.org

Anna Daučíková. Work in Progress: 7 situácií / 7 Situations
Autorská výstava Anny Daučíkové (1950) v bratislavském Esterházyho paláci představuje výběr z různorodé a do určité míry i nesourodé práce autorky, která se během své dosavadní kariéry věnovala nejen práci se sklem, malbě a fotografii, ale využívá i video nebo performanci. Její studium u Václava Ciglera, kde se zabývala zejména vztahem skla a architektury, ovlivnily principy konceptuálních i land-artových přístupů a umělkyni později nejen výrazně zasáhlo setkání s kulturou undergroundu, ale i dlouhodobý pobyt v Moskvě, jehož výsledkem byly fotografie, které lze vnímat jako součásti osobních sociokulturních pozorování. Poznání o užití videoprojekce jako legitimní složky vizuálního umění znamenalo pro Daučíkovou další důležitý impuls a nepochybně ovlivnilo její budoucí tvůrčí směřování. Aktivní spolupráce na vydávání feministického časopisu, práce s příběhem, podobně jako reflexe sociálních fenoménů i genderových témat, včetně těch dotýkajících se vlastní identity, řadí Annu Daučíkovou mezi výrazné postavy nejen slovenské umělecké scény. Projekt připravený pro SNG vychází z rozvrstvení tvorby autorky do sedmi prostor tvořících základní rámec sedmi situací, z jejichž kontextu vzniká příležitost pro rozehrání dialogu mezi díly už ukončenými a těmi, které bude umělkyně dotvářet a dokončovat v průběhu výstavy. Projekt tak nemá neměnnou nebo retrospektivní podobu, ale je do určité míry pracovním místem, které nabízí možnost pochopit vztahy mezi konkrétními […]

The Visitors. Ragnar Kjartansson
Návštěvníci Ragnara Kjartanssona V helsinské galerii Kiasma právě vystavuje Ragnar Kjartansson, který letos v létě převzal nejvýznamnější finské ocenění v oblasti výtvarného umění – Ars Fennica Award za rok 2019. Expozice, jejíž název se odvíjí od videoinstalace The Visitors, je otevřena od 11. 10. 2019 do 2. 2. 2020. Podle britského Guardianu se právě tento počin z roku 2012 umístil na nejvyšší příčce žebříčku 25 nejlepších uměleckých děl 21. století a Ragnar Kjartansson se tak octl v dobré společnosti v současnosti nejoceňovanějších kolegů z branže, jimiž jsou například Hito Steyerl, Wolfgang Tillmans, Pussy Riot nebo Olafur Eliasson. Ragnar Kjartansson se narodil roku 1976 na Islandu divadelnímu režiséru a scénáristovi Kjartanovi Ragnarssonovi and herečce Guðrún Ásmundsdóttir. Sám rád používá historku, podle níž byl počat přímo na jevišti, a i když nejspíš půjde o drobnou nadsázku, promítá se dětství a dospívání strávené v divadelním zákulisí a vztah k divadlu vůbec zcela přirozeně do jeho tvorby, promísen navíc s náklonností k filmu, kresbě, malbě a vizuálnímu umění vůbec. A také k hudbě, což demonstruje vedle instalace The Visitors, která by se dala zjednodušeně řečeno vnímat jako jeden monumentální videoklip, i skutečnost, že je Kjartansson zároveň členem islandské kapely Trabant. Pokud bychom se chtěli pokoušet vydestilovat jakousi esenci Kjartanssonovy tvorby, pak by byla […]

Feelings
V Pinakothek der Moderne probíhá od 8. 11. 2019 do 04. 10. 2020 skupinová výstava, na níž participuje okolo 40 umělců a cílí nejen na emoce diváka, ale současně chce vyvolat diskuzi nad tím, jaké emoční reakce a projevy může sledování uměleckého díla stimulovat. Zamýšlí se nad možnostmi, kdy nás viděné přitahuje nebo nás naopak odpuzuje a chce poukázat na fakt, že studium emocí je stále mladým odvětvím psychologie, sociologie, historie i neurovědy. Projekt pracuje s filmem, objekty i klasickým médiem malby a připomíná, že od dob osvícenectví se lidstvo zaměřovalo především na racionální uvažování i nahlížení univerza a nepochybně právě při vnímání a výkladu dění v okolním světě, včetně umění, často dominoval především intelekt. V současnosti si už daleko více uvědomujeme, že emoce mohou mít na člověka daleko větší vliv, než jsme si dříve byli ochotni připustit. Není náhodou, že nástroje politického marketingu i reklamy pracují cíleně s manipulovaným obrazem využívaným k vyvolání pocitů následně zužitkovávaných v jejich vlastní prospěch. Umění je naopak mnohdy formováno bez účelu ovlivňovat manipulativním způsobem, někdy i se záměrem budovat si osobní vztah k publiku. Výběr uměleckých prací má vyvolávat radost, odpor, smutek i hněv a koncepce projektu záměrně vynechává veškeré vysvětlující texty odkazující k širšímu […]

Miláček hvězd. Tim Walker.
Londýnská V&A Art Gallery pořádá od 21. 9. 2019 do 8. 3. 2020 výstavu nazvanou Wonderful Things fotografa Tima Walkera, jehož jméno je roky spojeno především s kultovním časopisem Vogue. Tim Walker se narodil ve Velké Británii a zájem o fotografii u něj podnítila práce v archivu Cecila Beatona v londýnské Condé Nast library. Po studiu na Exeter College of Art přesídlil do New Yorku, kde pracoval jako asistent Richarda Avedona. Od chvíle, kdy začal v pětadvaceti letech fotit pro Vogue, W Magazine nebo LOVE Magazine, evokuje jeho jméno extravaganci a rafinovanou imaginaci. Tato výstava, která je zároveň umělcovou dosud největší v jeho pětadvacetileté kariéře, je pozoruhodná i tím, že jde o jakýsi dialog mezi fotografem a galerií, která mu v přípravné fázi své rozsáhlé sbírky plně zpřístupnila. Walker, který o galerii V&A hovoří jako o „paláci snů“ a o „nejinspirativnějším místě na světě“, tak měl možnost navštívit depozitáře i restaurátorské dílny, potkávat se s kurátory i odborníky, kteří o artefakty pečují, mohl se nořit do bezbřehého bohatství uměleckých předmětů zahrnujících vše, co si lze představit, od indických miniatur, drahokamy vykládaných krabiček na šňupací tabák, erotických snímků až po 65 metrů dlouhou fotografii bayeuxské tapiserie. Na koncepci výstavy se podílela Walkerova dlouholetá spolupracovnice […]

Muzea a fenomén bezdomovectví
Portál MuseumNext zveřejnil text věnovaný problematice bezdomovectví a faktu, jak mohou muzea na tento fenomén nejen upozorňovat, ale také veřejnost v této problematice vzdělávat či přímo pomáhat sociálně vyloučeným lidem. S fenoménem bezdomovectví se setkáváme běžně rovněž v České republice a zmíněný portál nabízí hned několik možností, jak instituce můžou nejen o lidech bez domova informovat prostřednictvím výstav a vzdělávacích projektů, ale také jak můžou přímo spolupracovat s lidmi ze sociálně vyloučených skupin a napomáhat tak jejich opětovnému začlenění do společnosti. V českém muzejním prostředí se tématikou sociálně vyloučených skupin a konkrétně problémy lidí bez domova zabývá například aktuální výstava s názvem Dýmová hora EPOS 257: Dýmová hora probíhající v Muzeu hlavního města Prahy, kterou připravil umělec EPOS 257. Celý článek dostupný zde.

Jak snížit uhlíkovou stopu v muzeu
V souvislosti s Klimatickým summitem OSN, který se konal 21.-23. září v New Yorku, přináší portál MuseumNext několik tipů, jak snížit uhlíkovou stopu v muzeu a nejen přispět k ochraně životního prostředí, ale taky podnítit návštěvníky k zamyšlení se nad změnami klimatu. Celý článek naleznete zde. Vztahem muzeí k životnímu prostředí se zaobírá taky publikace The Green Museum: A Primer on Environmental Practice (S. Brophy, E. Wylie, 2008) dostupná v Knihovně Centra pro prezentaci kulturního dědictví. Zdroj: www.emuzeum.cz

Adam Vačkář: Recyclotron – jízda po Manhattanu za zdravou planetu
V pátek 20. září bude probíhat v Českém centru v New Yorku jednodenní výstava českého umělce Adama Vačkáře, která předznamená jeho sobotní jízdu na kole po Manhattanu. Vačkář inicioval a připravil ve spolupráci s Artist Alliance Inc., Českým centrem a s Bike New York cyklojízdu, aby upozornil na problematiku nadměrné produkce odpadu i na zamořování oceánu, který například v okolí New Yorku sloužil v první polovině 20. století jako skládka téměř pro 80% odpadu. Zajímavých faktem je, že při budování některých nových čtvrtí New Yorku i například původního World Trade Center byly využity složky opadů jako zemina, suť nebo popel ke zvětšení území původního ostrova. Vačkář zamýšlí vést skupinu cyklistů po trase kopírující původní pobřeží Manhattanu a během zastávek plánuje iniciovat veřejné diskuze týkající se environmentálního povědomí i vztahu designu, ekologie a recyklace. Akci doplní také performance, během níž si účastníci budou moci obléct oděvy vyrobené umělcem z plastových pytlů nebo recitovat básně, které Vačkář poskládá na místě za pomoci náhodného algoritmu z názvů a označení chemických látek obsažených v hygienických a toaletních potřebách. Jednodenní výstava v galerii Českého centra v New Yorku termín: pátek, 20. září, 2019, 10:00-18:00 Recyclotron: jízda po Manhattanu za zdravou planetu termín: sobota, 21. září, […]

The Museum of Underwater Art připravuje v Austrálii podvodní environmentální umělecké instalace
The Guardian upozornil na nový připravovaný projekt vznikající v Austrálii. V mořském parku Great Barrier Reef totiž vznikne the Museum of Underwater Art (MOUA), které má za cíl zvýšit povědomí o ohroženém ekosystému a rehabilitovat části útesu. Muzeum vytvořil britský sochař a environmentalista Jason deCaires Taylor a instituce představí částečně a plně ponořené instalace a sochy, které budou sloužit jako místa pro regeneraci korálového biosystému a mořského života. Umělecká díla budou instalována na několika místech podél pobřeží Queenslandu, včetně útesu Johna Brewera a Magnetic Island, Palm Island a Townsville. První z instalací, Ocean Siren, která má být pro veřejnost přístupná v prosinci 2019, bude umístěna na pláži Strand v Townsville. Součástí projektu bude také socha mladé domorodé dívky poháněná sluneční energií, jež bude měnit barvu a má sloužit jako vizuální varování před kritickým oteplováním. Instalace bude využívat aktuální údaje o teplotě vody sledované v Australian Institute of Marine Science a bude „vystavena“ v době odlivu a skrytá pod vodou během přílivu. Nové muzeum vzniká v rámci spolupráce několika institucí, je financována vládou a dalšími partnery, včetně James Cook University, The Australian Institute of Marine Science, ve spolupráci s úřadem Great Barrier Reef Marine Park Authority. Odkaz na stránky Muzea podvodního umění […]

Kiki Smith: Procession
Z Mnichova a Tampere se do vídeňského Belvederu přesouvá dosud největší evropská retrospektiva americké umělkyně s německými kořeny Kiki Smith (1954) a nabízí průřez zásadními tématy autorky, v nichž se kříží fascinace mýty a legendami s potřebou reflektovat vazby člověka s přírodou i dalšími živými bytostmi. Výstava ale ukazuje Smith také jako výraznou představitelku feministického hnutí inovativně propojující náměty úzce související se sexualitou, kontrolou lidského těla nebo okamžiky narození i smrti nejen s motivy hledanými v pohádkách a bájích, ale také například v křesťanské ikonografii. Projekt zahajují časné práce autorky z 80. a 90. let odrážející nejen její potřebu reagovat na sociálně-politické změny, ale také na osobní bolestné zkušenosti, kterými byla pro Smith smrt vlastního otce nebo sestry Bebe, která podlehla AIDS. Mapování smrtelnosti a fyzických limitů těla vedly umělkyni k vytváření minimalizovaných objektů – fragmentů lidského trupu a vnitřních orgánů. Nahé ženské postavy v životní velikosti formované mimo jiné z materiálů jako vosk, papír nebo žíně (P. Marie, 1992, Bez názvu, 1995) současně odráží snahu autorky zachytit fyzickou schránku ženy v její přirozené neidealizované podobě, která ukazuje na zranitelnost a bezbrannost, ale sekundárně narušuje také stereotypní vnímání ženského těla jako líbivého a žádoucího objektu. Jak výstava ukazuje už v 90. letech začíná umělkyně výrazně čerpat […]

Leonard Cohen: A Crack in Everything
The Jewish Museum v New Yorku prezentuje projekt připravený kanadským Musée d’art contemporain de Montréal (MAC) a věnovaný osobnosti i odkazu spisovatele, básníka a hudebního skladatele Leonarda Cohena (1934–2016). Název výstavy cituje úryvek z textů hudebníka a je současně připomínkou řady jeho vynikajících a světově rozšířených písní. Vedle vlastní Cohenovy tvorby zastoupené nejen hudbou, ale i texty a videoprojekcí prezentující jeho kresby, velkou část výstavy tvoří především práce současných autorů, kteří se inspirovali Cohenovým poetickým a melancholickým viděním světa i osobními tématy, k nimž se skladatel opakovaně vracel. Na výstavě participují Kara Blake, Candice Breitz, Janet Cardiff & George Bures Miller, Christophe Chassol, Daily Tous Les Jours, Tacita Dean, Kota Ezawa, George Fok, Ari Folman, Jon Rafman nebo Taryn Simon a jejich reflexe a vnímání Cohenova díla i osobnosti jsou různorodé. V multi-kanálové videoinstalaci I’m Your Man (2017) například pracuje Afričanka Breitz nejen s konkrétním albem skladatele, ale také s komunitou zpěvákových fanoušků, jež dostali šanci nahrát vlastní verzi zmíněného LP. Režisér Ari Folman naopak v práci Depression Chamber (2017) vyvolává démony depresí, kteří prostupovali Cohenovo dílo. The Poetry Machine – instalace Janet Cardiff a George Bures Millera zase experimentuje se zvukem varhan i s nahrávkou Cohena čtoucího báseň z […]

Stanley Kubrick: The Exhibition
Od smrti Stanleyho Kubricka, jehož dílo je podstatnou součástí filmového kánonu, letos uplynulo 20 let a londýnské Design Museum jej od 26. 4. do 15. 9. připomíná výstavou lakonicky nazvanou Stanley Kubrick: The Exhibition. Putovní expozice, která sklízí ovace ze všech stran a přední světová média (mezi nimi The Guardian, The Times i BBC News) ji dekorují pěti hvězdami, vznikla z iniciativy Deutsches Filmmuseum a Design Museum k ní přidává ještě zajímavý doprovodný program. A není divu, vždyť Británie se stala na několik desetiletí režisérovým novým domovem poté, co se rozhodl ze Spojených států natrvalo odejít, a samotný Londýn byl dějištěm řady jeho filmů. Na britské půdě vytvořil bitevní pole pro film Olověná vesta (Full Metal Jacket, 1987), vesmírnou stanici pro kultovní snímek 2001: Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey, 1968) i válečnou místnost Dr. Divnolásky (Dr. Strangelove, 1964). Výběr lokací ostatně Kubrick rozhodně nepodceňoval, před natáčením Barryho Lyndona (1975) nechal nafotit celou vesnici Lavenham a než se pustil do Eyes Wide Shut (1999), strávil jeho synovec Manuel Harlan celý rok pořizováním snímků dveří a domovních branek. Před divákem, který na výstavu vejde po replice koberce z hororu Osvícení (The Shining, 1980), postupně vyvstává komplexní portrét obsedantního génia, který krok za […]

Mies van der Rohe Award 2019
V barcelonském pavilonu Mies van der Rohe proběhne dnes (7. 5. 2019) slavnostní předání cen za současnou architekturu, kterou v letošním roce porota udělila dvěma projektům vybraným z 383 prací pocházejících z 38 evropských zemí. Prvním z vítězů jsou architektonická studia Lacaton & Vassal architectes, Frédéric Druot Architecture a Christophe Hutin Architecture, Paříž/Bordeaux, která provedla inovativní renovaci tří velkých bytových domů v Bordeaux a poskytla tak všem bytům novou kvalitu prostoru a bydlení. Porota ocenila zejména fakt, že v rámci projektu zadavatel místo typického a často nákladného bourání přistoupil na rekonstrukci původních staveb a podpořil výhody stávajících tří budov, což přineslo nejen změnu života obyvatel k lepšímu, ale pravděpodobně ovlivnilo rovněž jejich nové vnímání, de facto také užívání prostoru. Architekti Anne Lacaton, Jean Philippe Vassal, Frederic Druot a Christophe Hutin citlivým způsobem pracovali s údaji o obyvatelích, s prostorem i materiály a povedlo se jim nepochybně zkvalitnit samotné podmínky sociálního bydlení. Během rekonstrukce navíc nebylo nezbytné původní obyvatele vystěhovat a náklady na nájmy nebyly dotčeny. Ocenění získal také ateliér BAST za rozšíření prostor školy v Montbrun-Bocage, Haute-Garonne, poblíž francouzských Pyrenejí, které zadala sama obec. Porota ocenila zejména velkou pokoru, s níž autoři přistoupili k okolní krajině a pracovali s vlastním kontextem vesnice, čímž se povedlo vytvořit velkorysý a zároveň poeticky […]

Jiří Černický: ObrazoBOREC
Jiří Černický vystavuje v trnavské Galérii Jána Koniarka už podruhé a jeho projekt ObrazoBOREC (4. 4. – 2. 6. 2019) tentokrát probíhá ve spolupráci s Českým centrem v Bratislavě. Jak název do určité míry napovídá, umělec pracuje s hybridními formami obrazu, cíleně narušuje klasický formát malby i objektu a paralelně tematizuje možnosti jejich formálních i myšlenkových přesahů. Černický vystavoval v místní Synagoze už před deseti lety a v rámci výstavy ABS video, se tehdy zaměřil na přisvojený obraz a na dokumentární záznamy situací, do nichž implementoval podvědomé a vědomé myšlenky lidí v podobě jakýchsi „mentálních titulků“. V současnosti se umělec naopak zaměřil na expanzi a na překračování pole malby, které mu umožňuje pohybovat se na jeho samotném rozhraní. Černický tak experimentuje s neakční, vnitřní nebo kontaktní malbou, ale obrací se také k principům minimalizmu, odkazuje na abstraktní malbu a pracuje například s citací Loosovy architektury nebo s jeho návrhy interiérů. V syntézách s prvky černého humoru slučuje protichůdné formy malby a nabízí rozšířené přístupy k jejímu vnímání. Na přelomu minulého a letošního roku Černický participoval také na skupinové výstavě OBJEKTívne probíhající v Kunsthalle Bratislava, která mapovala současné formy práce s objektem a instalací.

Jan Kaláb – Shape & Tone
Fabien Castanier Gallery ve svém prostoru Wynwood v Miami pořádá od 6. 4. do 27. 4. 2019 samostatnou výstavu trefně nazvanou Shape & Tone Janu Kalábovi (aka Point, nar. 1978), který na domácí scéně začínal na počátku 90. let jako umělec věnující se graffiti a streetartu, a jenž se postupně se věnoval mural artu a v současnosti se přiklonil k velkoplošné malbě abstraktních a někdy až lyricky laděných geometrických obrazců. Zejména v poslední době maluje na oblé a nepravidelně vytvarované plátno přesně do rámu, který si pro tento účel speciálně vytvoří. Tak se od adrenalínové expresivní graffitové tvorby přiblížil ke konceptuálnímu způsobu tvorby, i když předem promyšlená myšlenka a představa o vznikající malbě probíhala i u graffiti. Od svých prostorových objektů pak nyní převzal do své malby určitou vrstevnatost – sochařskou hloubku, která může v divácích třeba vyvolávat pocit vrstevnic na mapách a barevně duhu. Tyto obrazy oproti jeho dřívější akční a koloristicky agresivní tvorbě působí velmi křehce a efemérně.

Van Gogh, Starry Night – digitální muzeum L’Atelier des Lumières oživuje obrazy Vincenta van Gogha
Od 22. 2. do 31. 12. 2019 připravilo pařížské muzeum L’Atelier des Lumières, jež se zaměřuje na práci s digitalizovaným obrazem, výstavu Van Gogh: Starry Night. V bývalé nevyužívané slévárně, jejíž prostor se proměnil ve výstavní, jsou promítány stovky digitalizovaných obrazů nizozemského malíře na stěny i podlahy za doprovodu hudby. Projekt pracuje s pohybem, manipulací výjevu a nesporně efektivním prvkem výstavy je prolínání současné hudby do kontextu obrazů Vincenta van Gogha. Více informací o digitálním muzeu najdete zde O muzeu více v článku: https://www.theguardian.com/travel/gallery/2019/mar/04/immersive-vincent-van-gogh-show-opens-paris-digital-art

Zemřela Carolee Schneemann
Včera zemřela ve věku 79 let americká umělkyně Carolee Schneemann (1939–2019) a Artnews připomíná formou textu Andrew Russetha její stěžejní práce i život. Schneemann patřila k výrazným osobnostem mezinárodní umělecké scény, připojila se k členům hnutí Fluxus a ve své práci často prostřednictvím vlastní tělesnosti neváhala reflektovat společenská tabu a genderová témata. Ovlivnila celou řadu feministicky orientovaných umělkyň a v roce 2017 získala ocenění na benátském bienále za celoživotní tvorbu. Článek najdete zde: http://www.artnews.com/2019/03/06/carolee-schneemann-died-feminist-art/ Titulní obrázek: Interior Scroll, 1975. COURTESY PPOW AND GALERIE LELONG, zdroj: Artnews, http://www.artnews.com/2019/03/06/carolee-schneemann-died-feminist-art/

Reflex Bauhaus
Ve spolupráci s berlínským umělcem Tilo Schulzem připravilo mnichovské Die Neue Sammlung – The Design Museum na celý rok 2019 projekt zahrnující čtyřicet historických objektů pocházejících z produkce autorů úzce propojených s činností a existencí Bauhausu a pět děl současných umělců reagujících na vybrané vzory. Sbírka Die Neue Sammlung – The Design Museum byla založena právě v roce 1925, v období, kdy došlo k přemístění jedné z nejvýznamnějších avantgardních škol z Výmaru do Desavy. Vydavatelství Bauhausu sídlilo v té době také v Mnichově a muzeum tak začalo už tehdy shromažďovat do své nově budované kolekce práce soudobých umělců, aby vybudovalo sbírku uměleckých děl považovaných v současnosti za základ moderního designu. Ve městě proběhla mimo jiné mezinárodní výstava Das Lichtbild: München 1930. Vedle textilií z rukou Anni Albers a Gunty Stölzl, návrhů hraček Almy Buscher a Ludwiga Hirschfeld-Macka jsou nyní v Mnichově k vidění práce Otto Rittwegera a Wilhelma Wagenfelda nebo nedávno pořízené akvizice prací Josefa Hartwiga, Wilhelma Wagenfelda, Nauma Slutzkyho, Theodora Boglera či Marcela Breuera. Pět autorů různých národností vyzval Tilo Schulz, aby reagovali na někdejší inovátorskou tvorbu a umožnili tak vytvořit pomyslnou spojnici mezi průkopnickou tvorbou reformní školy ovlivňující chápání designu dodnes a současným uměním. Turecko-německý módní návrhář Ayzit Bostan tak vytvořil ekvivalent slavné Slatted Chair Marcela Breuera. Architektka Anupama Kundoo původem z Indie […]

Jeruzalém a české a slovenské sklo
České a slovenské luxusní produkty jednotlivých sklářských umělců i sklářských firem si ve světové konkurenci stále udržují svoji kvalitu i atraktivnost. Prostředí izraelské společnosti patří k těm, kde má naše sklářské odvětví stále velké příznivce i odbyt. Také proto od 3. do 28. února 2019 probíhá v Jeruzalémě v Českém domě výstava Cross the Line, na níž se podílejí Česká centra, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou a sklářské firmy z Česka a Slovenska propagující vlastní unikátní ruční výrobu a vytvářejí si tak zároveň možnost navázat obchodní spolupráci. Expozici připravil kurátor jabloneckého muzea Petr Nový. Výběr vystavených předmětů podřídil nárokům na současný design, zohlednil originalitu jednotlivých návrhů a vysokou kvalitu řemesla i vztahy k tradiční výrobě vedle užitné funkce jednotlivých předmětů. Mezi zastoupenými firmami, z nichž některé svým založením spadají až do poloviny 19. století anebo jsou to naopak studia založená teprve v 90. letech 20. století, nalezneme značky: ALDIT, BLAŽEK GLASS, BROKIS, BYSTRO DESIGN, CAESAR CRYSTAL BOHEMIAE, EVANS ATELIER, GOLDBERG GLASS, ILLOLA, LADISLAV ŠEVČÍK, LHOTSKÝ, MOSER, RONA, RÜCKL CRYSTAL, ŠÍPEK TEAM a VERREUM. Repro nahoře: Bystro Design, Modul Ice, foukané stříbřené, broušené sklo, design Dagmar Pánková, Leoš Smejkal

Cady Noland
Výstava konceptuální sochařky a autorky instalací Cady Noland, která je ve frankfurtském Museum für moderne Kunst otevřena od 27. 10. 2018 do 31. 3. 2019, rozhodně patří mezi události zimní sezóny, a to jak se zřetelem k tvorbě, tak i vzhledem k osobnosti této svérázné umělkyně samotné. Cady Noland (nar. 1956) pochází z Washingtonu, tedy z místa, kde americké ideály přímo vyvěrají ze země. Přesto od počátku staví svou tvorbu na tom, že ona sama naplňování těchto hodnot vnímá jako problematické. V jejích instalacích se opakovaně objevují ty nejklasičtější symboly: americká vlajka, kovbojské sedlo nebo zbraně, ovšem Noland s nimi zachází tak, aby jasně ukázala, že americký sen, mýtus, který v jejích očích charakterizuje bezskrupulózní oslava násilí, radikální individualismus a všudypřítomný konzum, se změnil spíš v noční můru. Demytizace ve smyslu otevřeného odmítnutí naznačené stereotypy akceptovat a také podrobné zkoumání násilí, jeho podob a mechanismů, to jsou hlavní témata, která z tvorby Cady Noland opakovaně vystupují. Noland poukazuje na to, že násilí jako takové se neprojevuje jen jako společenská akce, ale že může být a je záměrně ukrýváno do objektů, které člověk míjí při svých každodenních cestách, je už obsaženo v materiálech, z nichž jsou vyráběny, v jejich tvarech, v lesklém chladném povrchu. V jejích instalacích se často objevují kovové […]

Tibetský pohled Romana Kameše ve Washingtonu
Roman Kameš (1952) žije v Paříži a od roku 1992 se pravidelně ocitá v Ladákhu. Nyní od 24. 1. 2019 vystavuje na Embassy of the Czech Republic ve Washingtonu až do letošního května své práce, jež vznikají právě díky inspiraci z pobytů v horách v západní části Himaláji. V Ladaku Kameš také vystavoval a hlavně v Himáčalpradéši pořádal workshopy pro zdejší děti. Roman Kameš se narodil v Praze, do Paříže se dostal v roce 1973 přes Istanbul a hned v letech 1973-77 začal studovat na pařížské Ecole nationale supérieure des beaux-arts malbu, ale poté ještě pokračoval studiem architektury na Unité pédagogique d’Architecture (1977-82). Intenzivně nejenom graficky spolupracoval s Jiřím Kolářem na vydávání výtvarně-literárního časopisu Revue K a od roku 1986 se dokonce stal sám jejím vydavatelem. Po sametové revoluci několikrát vystavoval po celém Česku. Jeho malby na ručním papíru jsou expresivně-lyrického ladění. Velmi impresivně tlumočí Kamešovy pocity ze syrové tibetské přírody. Americkou výstavu proto nazval A Far Cry (Odjinud). Rozpíjené tempery s emotivně rudými a oranžovými valéry odrazů ostrých paprsků slunce či fialovými a zelenavými tóny líčí malířovo vnímání čisté a drsné přírody. S minimem prostředků za pomoci abstrahovaných znaků kreslí tvary hor, svahů, kamenných stěn či nastiňuje mlhavé počasí, […]

Ocenění pro Edith Jeřábkovou
Igor Zabel Association for Culture and Theory sídlící v Lublani ve spolupráci s vídeňskou ERSTE Foundation ocenila 7. 12. 2018 grantem českou kurátorku a teoretičku umění Edith Jeřábkovou. Porota ve složení Adam Budak (NG Prague), Ana Janevski (MoMA New York) a Erzen Shkololli (NG Albania) vybrala a ocenila Jeřábkovou za její kurátorskou a teoretickou práci realizovanou mimo rámec institucí. V letošním ročníku byli nominováni také Anna Daučíková, Branislav Dimitrijević, Maja a Reuben Fowkes, Christian Höller, Lívia Páldi, Dan Perjovschi, Magdalena Radomska, Barbara Steiner, Adam Szymczyk a Maria Vassileva. více na: http://www.mg-lj.si/en/events/2486/igor-zabel-award-2018/ Titulní fotografie: Edith Jeřábková. Foto: Nada Žgank. Moderna galerija. 2018.

Modrotisk na seznamu dědictví UNESCO
Textilní tiskařská technika modrotisk se dostala na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Při zasedání na Mauriciu o tom rozhodl mezivládní výbor. O zápis společně žádalo Česko, Slovensko, Německo, Rakousko a Maďarsko. Modrotisk se tak zařadil do seznamu nehmotného dědictví mezi: Verbuňk, Masopustní průvod masek na Hlinecku, Sokolnictví, Jízdu králů, a Loutkářství. Více informací v článku zde. Zdroj: http://emuzeum.cz/aktuality/modrotisk-na-seznamu-dedictvi-unesco a https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/2664971-cesko-se-muze-chlubit-dalsim-dedictvim-unesco-na-seznam-byl-pripsan-modrotisk

Vítězkou Turnerovy ceny 2018 se stala Charlotte Prodger
Dne 4. prosince 2018 byla v Tate Britain vyhlášena vítězkou Turnerovy ceny 2018 Charlotte Prodger. Byla jednou ze čtyř kandidátů na letošní cenu, všichni umělci vybraní do posledního kola ceny pracují s filmem a videem. Prodger je zasloužilá vítězkyně, její film Brigit (2016) byl natočený na mobilním telefonu a je autobiografickou výpovědí na téma genderu a homosexuální identity, doprovázenou výroky přátel, ukázkami z literatury a zejména krásnými záběry skotské přírody (Prodger žije v Glasgow). Autorka vynikla nad ostatními soutěžícími ne délkou filmu nebo sofistikovanou technikou projevu, ale jeho autentičností, dojímavou upřímností a společenskou i osobní angažovaností filmu, který předložila. Výstava Turner Prize 2018 trvá v Tate Britain do 6. ledna 2019. Repro nahoře: Charlotte Prodger, BRIDGIT, 2016, Single channel video with sound, 32 Minutes. All images courtesy of the artist, Koppe Astner, Glasgow and Hollybush Gardens, London

Plovoucí svět Clauda Moneta
Ještě do 6. ledna příštího roku mohou milovníci impresionistické malby navštívit ve Vídni výstavu významného představitele tohoto stylu nazvanou Claude Monet – A Floating World (Claude Monet – Plovoucí svět), která probíhá v Albertině již od 21. září 2018 a přináší na 100 pláten zapůjčených ze 40 světových muzeí jako například z pařížského Musée d’Orsay, z Museum of Fine Arts Boston, National Gallery London, National Museum of Western Art v Tokiu, či z moskevského Puškinova muzea. Výstava je tedy velmi reprezentativní přehlídkou umělcova díla, která vznikla také ve spolupráci s Musée Marmottan Monet v Paříži, kde jsou v této soukromé instituci celoročně k vidění práce Clauda Moneta. Retrospektiva umožňuje sledovat vnitřní vývoj tohoto umělce od realistické polohy raného období až k pozdnímu dílu, kdy se Claude Monet (1840–1926) obracel se ve své podstatě v obrazech leknínů z jeho zahrady v Giverny k abstrakní malbě.

Zheng Bo
Výstava čínského umělce Zheng Bo (1974, Peking), která probíhá v Parco Arte Vivente v Turíně od 4. 11. 2018 do 24. 2. 2019, byla koncipována speciálně pro toto muzeum v přírodě. Věnuje se vztahu ekologie a umění na asijském kontinentu a to v souvislosti s rostlinami nacházejícími se v oblasti Piemontu. Umělec ji nazval Weed Party III (Třídící párty). Ve svých projektech po roce 2003 se zaměřil na ekologii, zajímají ho marginalizované komunity, genderová témata. V poslední době pracuje s historickými marxistickými slogany a slovy jako například pracující, socialismus, rovnost lidí, které z lidské sféry přenáší na rostliny. Například plevel, který se nekontrolovatelně rozšiřuje po městech chápe jako politickou metaforu na lidskou společnost. Plevel je nepříjemný, ale má neobyčejnou sílu, je rezistentní kulturou, je velmi odolný. Umělec v instalaci Weed Party III vytvořil post-lidskou politickou stranu, kde lidské a extra-lidské bytosti nejsou separovány. Jádrem výstavy je zahrada s názvem After Science Garden navržená pro část tohoto parku se skleníky, kde umělec rozvíjí své výzkumy s italskými aktivisty a ekologickými odborníky v rámci katalogizace a sledování perspektivy možnosti udržení planě rostoucích rostlin. Výstavu uzavírají dva filmy z cyklu Pteridophilia, který zkoumá teorii eko-queer intimních vztahů mladých mužů s kapradinami. Zájemci, kteří […]

Ocenění pro historika umění Řádem aztéckého orla
Profesor PhDr. Pavel Štěpánek, Ph. D. (1942) historik a kritik umění, jenž se především zaměřuje na dějiny umění hispánského světa obdržel od mexického prezidenta dne 30. 10. 2018 na velvyslanectví Spojených států mexických v Praze z rukou velvyslankyně Leonory Ruedy Gutiérrez Řád aztéckého orla. Toto státní vyznamenání Mexiko uděluje příslušníkům jiných zemí od roku 1932 a zdůrazňuje tímto krokem činnost osob, které napomáhají propagaci mexické kultury a doceňuje tak jejich práci ve prospěch mexické společnosti. Již studium dějin umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 1973 ukončil Pavel Štěpánek diplomovou prací Španělské umění ve sbírce Starého umění Národní galerie v Praze, kterou disertační prací dále zpracoval a rozšířil pod názvem Španělské umění 16.–18. století v českých a slovenských sbírkách. V letech 1964–1969 byl redaktorem španělské sekce ČTK v Praze, dále v období 1969–1976 působil jako odborný asistent Národní galerie v Praze, poté pracoval ve Středočeské galerii (1976–1989). V roce 1989 pracoval jako redaktor časopisu Ateliér. V letech 1991–1994 byl velvyslaneckým radou a chargé d´affaires Československé (České) republiky v Caracasu ve Venezuele. V letech byl 1995–96 vědecko-pedagogickým pracovníkem na Technické univerzitě v Liberci. Od roku 1996 vyučoval na Univerzitě Palackého v Olomouci, přednášel také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 2001 se habilitoval a […]

Stanislav Kolíbal – reprezentant České republiky na 58. bienále umění v Benátkách
Na základě výběrového řízení vypsaného Národní galerií v Praze odborná porota vybírala z 23 přihlášených projektů reprezentanta České republiky pro 58. Biennale di Venezia. Členové poroty (Adam Budak, komisař pro bienále v Benátkách 2019 za Národní galerii v Praze; Penelope Curtis, ředitelka Calouste Gulbenkian Museum, Lisabon; Jiří David, umělec, Česká republika; Helena Provazníková, zástupkyně Ministerstva kultury ČR; Otto M. Urban, ředitel Sbírky umění 19. století Národní galerie v Praze; Hilke Wagner, ředitelka Albertinum, Drážďany) rozhodli o účasti Stanislava Kolíbala (1925). Oceňují tak celoživotní tvorbu tohoto umělce a svoje rozhodnutí odůvodňují těmito slovy: „Kolíbalův návrh podtrhuje mistrovskou architekturu československého pavilonu architekta Novotného a zároveň koncepčně reaguje na kurátorské téma příštího bienále, jímž je umění jako možná odpověď na složitost dnešní doby. Umírněnost Kolíbalova tvarosloví je protilátkou vůči ironickému podtónu staré čínské kletby ,přál bych vám žít v zajímavé době‘, která se stala hlavním tématem bienále pod kurátorským vedením Ralpha Rugoffa. Totéž platí pro Kolíbalovu pokornou tvorbu a umělecký názor: je to zdrženlivý, ale přesto angažovaný a vášnivý postoj, víra v umění jakožto aktivní formu osvobození a emancipace, jež je bouřlivá a vzdorovitá, ale současně hledá konsensus, jež je kombinací formy a ideje, jež převrací paradigmata, normy a globální vnímání vzhůru nohama. Kolíbalův návrh zve […]

23. ročník Ceny Oskára Čepana má svou vítězku
Laureátkou letošního ročníku slovenské Ceny Oskára Čepana určené umělcům do 40 let se stala Emília Rigová (1980) z Trnavy, která se ve své genderově orientované tvorbě zabývá průzkumy spojenými s kritickým nahlížením stereotypů spojených s prostupností hranic lidské identity, vlastním romským původem nebo například se zkreslováním kolektivní paměti a reflexí sociálních předsudků. Autorka pracuje především s digitálně manipulovaným obrazem, performancí, videem nebo s objekty, jež jí mnohdy slouží jako prostředky testování vlastní odolnosti a odráží její osobní zkušenost i sny. Alter egem výtvarnice je postava Bári Raklóri, jejíž životní příběh prostupuje vlastní tvorbu autorky. V roce 2011 získala Rigová doktorát na Akademii umění v ateliéru Socha a aplikovaná média v Banské Bystrici a v současnosti tu vyučuje na Univerzitě Matěje Bela. Ze čtveřice nominovaných kandidátů (další navržení umělci v tomto roce byli Lucie Mičíková, 1986, Adam Novota, 1984, a Boris Sirka, 1981) vybrala Rigovou mezinárodní porota v čele s hlavním kurátorem vídeňské galerie mumok Rainerem Fuchsem. Umělkyně obdrží nejen finanční odměnu v hodnotě 3000 eur, ale také odjede na dvouměsíční rezidenční pobyt v Residency Unlimited v New Yorku. Po návratu má Rigová, která ocenění převzala v Bratislavě ve čtvrtek 25. 10., také možnost realizace samostatné výstavy. Odkaz na stránky ceny: http://oskarcepan.sk/ Odkaz na stránky Emílie Rigové: http://emiliarigova.com/
Nová online hra Detektivové kulturního dědictví
Evropská komise spustila v rámci světového dne učitelů novou online hru s názvem Detektivové kulturního dědictví, která má pomáhat učitelům při výuce. Hra je určena žákům mezi 10 až 12 lety a 13 až 15 lety. Všechny otázky jsou zaměřeny na evropské kulturní dědictví s cílem prohloubit zájem žáků o kulturní dědictví Evropy a památky UNESCO. Hru si i v českém jazyce můžete prohlédnout zde. Zdroj: https://europa.eu/cultural-heritage/toolkits/toolkit-teachers_en

100 let kinetického umění – Akce↔︎Reakce
Kunsthal Rotterdam od 22. září 2018 do 20. ledna 2019 připravila pohled na kinetické umění v jeho historii během celého 20. století pod názvem Action↔Reaction – 100 years of Kinetic Art (Akce↔︎Reakce – 100 let kinetického umění) a to především s důrazem na využití světla a pohybu, ale i zvuku v dílech předních světových umělců tohoto hnutí. Všichni příznivci a obdivovatelé této tendence by si rozhodně neměli nechat tuto příležitost ujít, neboť zde naleznou ucelenou kolekci prací od průkopníků jako jsou Marcel Duchamp, Alexander Calder, Victor Vasarely a mnoho dalších autorů. Například zde se setkají s artefakty od Františka Kupky, Julia Le Parca, Gerharda von Graevenitz, Christiana Megerta, dvou úžasných umělkyň Britky Bridget Riley a Japonky Yayoi Kusamy, dále Jana van Munster, Anishe Kapoora, Françoise Morelleta, Dana Flavina, po díla představitelů nejmladší generace jako jsou Jeppe Hein, Žilvinas Kempinas či Philippe Decrauzat. Samozřejmě zde najdeme práce Heinze Macka, Otto Pienea, Günthera Ueckera a skupiny Zero. Výstava vznikla ve spolupráci s Réunion des musées nationaux a je vlastně specifickou obnovou úspěšné pařížské výstavy Dynamo, která proběhla v Grand Palais už v roce 2013. Je rozdělena do 12 kapitol podle různých aspektů vnímání světla, pohybu, struktur, rytmu, vibrací, rotací, vyzařování… Jak napovídá […]

Banksy: Girl With Balloon
Nejen na Facebooku, ale i na stránkách The New York Times se objevila informace o rozruchu, který vyvolala na trhu s uměním další mystifikace britského streetartového umělce Banksyho. Ten nechal svou práci Girl With Balloon, jejíž první verze se objevila v podobě graffiti okolo roku 2002 na zdi londýnské banky, částečně skartovat a to těsně po jejím vydražení za 1.4 milionu dolarů přímo během dražby v londýnské aukční síni Sotheby’s probíhající 5. 10. 2018. Obraz dívky hledící za odlétajícím balonkem ve tvaru srdce se stal jedním z nejoblíbenějších a nejžádanějších výtvorů Banksyho, později opakovaných v řadě dalších sérií a tisků. Aukční síň tvrdí, že o plánované události neměla předem žádné informace stejně jako překvapený kupující. Ve spodní části nezvykle silného rámu se ukrývalo skartovací zařízení, jímž byla část plátna rozřezána na úzké proužky. Někteří označují Banksyho vtípek za velké představení ironizující trh s uměním a posouvající jeho práci na hranici konceptuálního přístupu, jiní naopak vnímají jeho tah jako prostředek, jak zvýšit cenu svých prací na trhu. Odkaz na článek v The New York Times najdete na: https://www.nytimes.com/2018/10/07/arts/design/banksy-artwork-painting.html

Osvaldo Licini – Let Sheer Folly Sweep Me Away
Osvaldo Licini (1894–1958) patřil k významným italským umělcům první poloviny 20. století, které fascinovala geometrická abstrakce. Na výtvarnou scénu vstoupil souběžně se začátkem 1. světové války, když v roce 1914 dokončil v Bologni studia na Akademii výtvarných umění, kde se také seznámil s futurismem. Tehdy se společně s Giorgiem Morandim zúčastnili výstavy „secesionistů“ – ve smyslu odloučených, odtržených, vystoupivších–, na níž vystavovali i Filippo Tommaso Marinetti, Carlo Carrà, Umberto Boccioni a Luigi Russolo. Během války byl postřelen a léčen ve Florencii, ale rekonvalescenci trávil v Paříži, kde se seznámil s Amedeem Modiglianim, Pablem Picassem, Jeanem Cocteauem a dalšími umělci. Po celou dobu jeho umělecké dráhy ho však neustále vábila lidská bytost, kterou ve svých obrazech zredukoval na jakéhosi v neustálém pohybu letícího lyrického fantoma s humorným či dokonce romantickým podtextem. Sám se též zabýval psaním a literaturou, měl rád poezii. Přestože Osvaldo Licini žil prakticky po celý život ve svém rodném městě – Monte Vidon Corrado, jeho rodiče se přestěhovali do Paříže už v roce 1895 a on sám cestoval mezi Itálií a Francií – ve 30. letech aktivně působil v Paříži v okruhu umělců skupiny Circle et Carré a Abstraction-Creation Group. V roce své smrti byl na 29. La […]

Related by sister languages – Estonian-Hungarian Contemporary art
Výstava věnující se současnému maďarskému a estonskému umění je založena na jazykových vztazích obou těchto zemí, které v Evropě patří k ugrofinské větvi národů mluvících jazyky, které nejsou příbuzné indoevropským jazykům, na hledání „genetických“ vztahů od sebe na tisíce kilometrů vzdálených zemí a položením si otázky, zda oba státy mohou nalézt v podobách dnešního umění určité vzájemné paralely mezi motivy a náměty vznikajících artefaktů. Probíhá pod názvem Related by sister languages – Estonian-Hungarian Contemporary art exhibition v Ludwig Múzeum v Budapešti od 28. září 2018 do 6. ledna 2019. U příležitosti oslav 100. výročí Estonské republiky expozice hledá možné průsečíky mezi severskými, baltskými a středoevropskými dějinami, kdy se tyto národy dnes nacházejí uvnitř Evropské unie, ale kdy je také často diskutována otázka identity a národních hodnot. Výstavy se zúčastňuje 8 estonských a 5 maďarských umělců: Ákos Birkás, Dénes Farkas, Johnson and Johnson, Flo Kasearu, Marko Mäetamm, Marge Monko, Tanja Muravskaja, Hajnal Németh, Ilona Németh, Kristina Norman, Kaido Ole, Péter Puklus, Société réaliste, Tehnika Schweiz. Například Kaido Ole ve své monumentální instalaci si pokládá otázku, zda Estonsko prožívá své historické začátky a konce a jestli může mít historie vůbec začátek a konec či se mění pouze hranice a formy? Za účelem […]

Muzeum V&A Dundee se otevírá veřejnosti
V září 2018 se pro veřejnost otevřelo nové muzeum Victoria & Albert ve skotském Dundee. Jedná se o vůbec první muzeum designu ve Skotsku a jeho výstavba trvala tři a půl roku, přičemž její náklady se vyšplhaly k jednomu bilionu liber. Interiéry navrhl japonský architekt Kengo Kuma (1954) zastánce udržitelné architektury, který prostor popisuje jako „obývák pro celé město“. Stavba je inspirovaná útesy na severovýchodním pobřeží Skotska a její základní tvar tvoří dvě obrácené pyramidy. Vstupné do stálých expozic je zdarma a s novým muzeem město očekává ekonomický růst odhadovaný na 11,6 milionů liber ročně.

Michael Jackson: On The Wall
V červnu otevřela londýnská National Portrait Gallery výstavu věnovanou výjimečné, ale pro mnohé kontroverzní postavě pop music Michaelu Jacksonovi (1958–2009). V roce 2018 by se zpěvák dožil 60 let a projekt se snaží u příležitosti nedožitého výročí spíše než bilancovat nad jeho životem, především mapovat, jak tato nesporně inspirativní figura ovlivnila několik generací pohybujících se nejen v oblasti hudby, tance, choreografie nebo módy, ale také v současném umění. Na výstavě, která se ještě následně přesune do Paříže (Grand Palais), Bonnu (Bundeskunsthalle) a finského Espoo (Espoo Museum of Modern Art) jsou zastoupeny práce 48 umělců – kromě Andyho Warhola, třeba Isa Genzken a Keith Haring nebo David LaChapelle. Díla prezentovaných umělců často pracují s manipulací, postmoderní syntézou a do určité míry mohou stejně jako sám Jackson balancovat na hraně kýče. Je nesporné, že samotná postava zpěváka přezdívaného jako král popu, jeho chytlavá, ale nekomplikovaná konvenční hudba a specifický styl odívání, stejně jako manipulace s vlastní identitou – to vše fascinovalo a stále ještě fascinuje velké množství umělců a fanoušků. Jackson měl nesporně vliv nejen na stále početnou skupinu svých obdivovatelů, ale také na umělce různých generací. Jakkoliv jeho život poškodila řada afér, je nezbytné připomenout, že album Thriller je doposud jedním z nejprodávanějších alb všech dob a zpěvák […]

Shape of Light – 100 Years of Photography And Abstract Art
Expozice Shape of Light – 100 Years of Photography And Abstract Art, jež probíhá v Tate Modern v Londýně od 2. května již jen do 14. října 2018, je významným příspěvkem k otázkám vztahů fotografie a abstraktního umění v rámci historického vývoje od raných experimentů na samém počátku 20. století po digitální inovace v 21. století, které jsou demonstrovány na asi 350 dílech od více než 100 autorů. Momenty podob světla jsou zde konfrontovány za pomoci významných vynálezů fotografie ve srovnání s malbami a sochami. K důležitým objevům patří třeba z roku 1917 vortografie Alvina Langdona Coburna, které jsou prvními opravdu abstraktními fotografiemi, jež jejich autor získal složením kaleidoskopických forem, které pořídil fotografováním předmětů díky jejich odrazu v trojúhelníkovém postavení tří zrcadel, což mělo souvislost s anglickými umělci zabývajícími se vorticismem inspirovaným kubismem, ale také francouzským kubismem a italským futurismem. Proto jsou zde například vystaveny obrazy Georgea Braquea. Celý vývoj během 20. století tu charakterizují třeba ukázky surrealistických fotografů – Pierre Dubreuil, Otto Steinert, André Kertesz, László Moholy-Nagy, Man Ray vedle maleb Joana Miróa, Jacksona Pollocka, zdůrazněno tu je úzké propojení fotografie s artefakty – mezi op artem, kinetickým uměním, přes minimalismus a konceptualismus 70. a 80. let po současnost, […]

We Don’t Need Another Hero – 10th Berlin Biennale for Contemporary Art
Už desátý ročník Berlin Biennale for Contemporary Art probíhá od 9. 6. do 9. 9. 2018 v prostorách několika berlínských institucí (Akademie der Künste, KW Institute for Contemporary Art, Volksbühne Pavilion, ZK/U – Center for Art and Urbanistics) a jeho kurátorka, jihoafrická umělkyně Gabi Ngcobo užila jako výmluvný leitmotiv celé akce název písně Tiny Turner We Don’t Need Another Hero z roku 1985. Pomineme-li například Anu Mendietu, současnou audiovizuální scénu v Berlíně nezastupují její nejvýznamnější postavy, ale převážně méně známé a zdánlivě marginalizované mimoevropské umělkyně a několik mužů. Jak název napovídá, kurátorka by ráda ukázala, že současná umělecká tvorba by měla být schopná nejen reflektovat aktuální společenskou a politickou situaci i dobu, ale navíc se také kriticky zapojit do forem nahlížení a formování dějin a zpochybňovat tak právě dominantní pozice, z nichž je často historie psána. Jedná se o představu budoucnosti, kterou bychom chtěli vidět ve světě překračujícím individuální zkušenost a cílem je soustředit se na kooperaci, dialogy nebo naléhavé konflikty, které probíhají na jihu a ukázat, jak se dotýkají dění v Evropě, Německu či konkrétně právě v Berlíně. Investovat čas a energii do průzkumu způsobů, jakými jsou napsány a postaveny historické příběhy, uznat potřebu lidí dát smysl svému světu, a zohlednit i […]
51. mezinárodní kongres AICA v Tchaj-wanu
Ve dnech 14. až 21. listopadu 2018 se uskuteční 51. mezinárodní kongres AICA v Tchaj-wanu na téma Umělecká kritika ve věku virtuality a demokracie. Přihlásit se můžete zde: https://aica-international.squarespace.com/news/congress-2018-invitation-registration.

Selfie Yourself: Martina Rötlingová a Simona Papšová
Dvě mladé slovenské autorky Martina Rötlingová a Simona Papšová se v rámci výstavy Selfie Yourself! realizované v Galérii Alexandra Miloša Bazovského v Trenčíně zaměřily na problematiku postinternetového umění a sociálních sítí v současné umělecké praxi. Obě umělkyně se věnují tématu ženského světa, které zasazují do kontextu chaotické a rychlé internetové reality a zpracovávají ho především skrze recyklování osobních zkušeností, využíváním vlastního těla i specifických rituálů. Dobrovolně se tak stávají obětmi pohlcovanými světem médií, kde experimentují s vlastní identitou a uměle budovanou krásou. Pracují především s prostředím sociální sítě Instagram a v jejím virtuálním světě, kde všechno co dřív zůstávalo ukryté, může být v průběhu okamžiku veřejně odhaleno. Poukazují na klamy vytváření si vlastní převážně vylepšené identity, která je jedním z typických nástrojů budování kultu ega a sekundárně i znaků prostředí sociálních sítí, jež jsou v současnosti důležitým pojítkem nejmladší generace. Každá z autorek se prostřednictvím jiného média zabývá odlišným aspektem zmíněné problematiky. Vedle klasické malby pracují s fotografií, instalací, objektem a s typickým jazykem internetového prostředí. Výstava, která nepostrádá kritický, ale paralelně také sebeironický přístup a do určité míry feministický podtext, probíhá od 28. 6. do 12. 8.

Frida Kahlo: Making Her Self Up
Na začátku léta otevřelo londýnské V&A Museum výstavu věnovanou Fridě Kahlo (1907-1954) a nesoustředí pozornost pouze na vlastní práci, ale také na soukromé předměty vystihující osobnost umělkyně, na její životní příběh i peripetie. Vedle příznačných surrealisticky-imaginativních autoportrétů, předmětů ex voto ze společné sbírky manželů, fotografií a korespondence prezentuje především osobní šaty, šperky, kosmetiku nebo třeba protetiku. Díky spolupráci s Museo Frida Kahlo je v Londýně k vidění přes 200 věcí pocházejících z Modrého domu v Coyoacanu ležícího na okraji města Mexico City, kde se malířka narodila, žila a zemřela, přičemž velká část z těchto předmětů byla až do roku 2004 nedostupná díky rozhodnutí jejího muže Diega Rivery. Zájem Kahlo o tradiční kultury, stejně jako hrdost, s níž se hlásila jako míšenka k mexické identitě, naznačuje například její inspirace pestrobarevným oblečením žen etnika Zapotéků z Tehuantepecké šíje nebo obliba předkolumbovských šperků. Výjimečné jsou samozřejmě malované korzety se svéráznou symbolikou zachycující nejen náboženské a komunistické motivy, ale také tragické vize spojené s potraty prodělanými v důsledku těžké nehody. Jestliže zmíněné korzety představovaly pro malířku jakousi druhou kůži pomáhající překonat zdravotní obtíže, nepochybně se staly také nedílným prostředkem budování specifické módy, stylu i vlastní identity. Obdiv k ženám malého kmene praktikujícího matriarchát, podobně jako výrazné líčení nebo lakování nehtů se podílely na cíleně budovaném […]

ROLL OVER II
Co najdeme na výstavě pod názvem Roll over II? Krátce řečeno – Umění, jak jednat s lidmi nehledě na jejich postižení. Tento výtvarný příspěvek od umělců či autorů s nějakým handicapem můžete navštívit ve městě Rheinfelden v Bádensko-Wütembersku v St. Josefshaus Herten od 15. 3. do 26. 9. 2018. Patnáct umělců (Sigrid Baumann-Senn, Bettina Baur, Stephanie Brachtl, Frederick Bunsen, Della, Cordula Heyl, Ilona Hofmann-Köhne, Rainer Hoffelner, Ingrid Kulf, Krystof Marschal (CZ), Zdenka Marschalová (CZ), Renate Quast, Hubert Resch, Elena Schmidt a Karl Vogt) svými díly znázorňují osudy lidí nehledě na handicap v každodenních situacích empaticky, bez studu a nezřídka i vesele a to na základě zadání. Tento umělecký projekt má za úkol pomoci prolomit obavy a nově přehodnotit naše způsoby chování. Myšlenka uspořádat ROLL OVER vznikla v roce 2013, kdy její iniciátorka Ingrid Wiche z Galerie TREIB se seznámila s vedoucím a organizátorem největší evropské společnosti pro sportovní vozíčkáře – ve zkratce RSG Hannover 94 e. v. Detlef Zinke, jenž sám je po těžké nehodě připoután k vozíku. Repro nahoře je obraz od Eleny Schmidt

Total Romantic
Projekt Total Romantic probíhající v trnavské Galérii Jána Koniarka propojuje šest českých a slovenských malířek manipulujících ve své práci s odkazy historického romantismu zasazovanými do současného kontextu. Dílo Jany Farmanové, Veroniky Holcové, Silvie Krivošíkové, Márii Machatové, Veroniky Rónaiové a Veroniky Šramatyové nicméně nepostrádá příznačné rysy – je výrazně autobiografické, ukazuje na potřebu zaznamenat subjektivní vize a ideály, ale nepochybně odráží i nutkání zachytit intenzivní prožívání každodenní reality, s níž se často pojí škála různých emocí. Výstava současně nabízí osobité pojetí vlastní malířského vidění, může být odrazem snahy hledat ideál v historickém kontextu malby, v minulosti, jež evokuje návrat k odlišným hodnotovým systémům, v nichž člověk, alespoň zdánlivě, žil ve větší harmonii sám se sebou, s ostatními, s přírodou. Malířský jazyk autorkám slouží k vnitřní introspekci, zároveň je nástrojem pronikání do fascinujícího světa představ, který je pro každou z nich zcela jiný. Projekt zahrnuje nejen figurální tendence, ale také sklony k abstrahování nebo realistickému záznamu skutečnosti. Adaptace idejí romantismu propojovaných s aktuálními tématy dává možnosti různorodého čtení zpracovávaných námětů a paralelně může nabízet také nové pohledy na postavu umělce potažmo umělkyně, často vnímaného zejména v období romantismu jako osamělého snivce a solitéra, dobrovolně se odklánějícího od tradičních a akademických norem. Výstavu je možné navštívit v Kopplově vile od 17. 5. do 29. 7. […]

Spacewalk
V rámci projektu CZ’ECO DELL’ARTE VISUALE CONTEMPORANEA – CZ’ozvěny současného umění probíhá od 8. 6. do 29. 6. 2018 v Galerii Českého centra v Miláně výstava nazvaná Spacewalk, která spojuje tři autory, dva muže a jednu ženu, odlišných generací. Vladimír Havlík (1959), Jaroslav Chramosta (1978) a Adéla Součková (1985) pracují s rozličnými médii a v Miláně společně vystavují vůbec poprvé. Vybrané práce umělců fungují samostatně a zároveň jako celek, kdy zjednodušené archetypální (Adéla Součková) či abstrahované tvary umělci podřizují geometrickému řádu a od světla, jež prostupuje kresby tužkou na papíře (Vladimír Havlík) směřují ke „skutečnému“ světlu, jenž se dostává do prostoru díky nepatrným umělým vláknům zasazeným v plochých objektech z betonu (Jaroslav Chramosta). Jejich dílo propojuje určitá vnitřní a subtilní spřízněnost. Zatímco Vladimír Havlík pracuje s půdorysy církevních staveb a Adéla Součková se zaměřila na vztah člověka k naší planetě, Jaroslava Chramostu zajímají prolínající se dimenze vesmíru. Všichni ale ve výsledku shodně transformují sledované fenomény a procesy do geometrizovaných struktur. Havlík mění architektonické plány v mimozemské lodě, Chramosta přetváří své představy o možné podobě vesmíru do světelných plánů a Součková matku Zemi personifikuje postavami archaických venuší. Fascinace samotným procesem vzniku, který se stává až rituálem, je však nepochybně všem třem […]
Prodej vstupenek Tate Collective pro mladou generaci
Britská Tate oznámila nové schéma prodeje vstupenek Tate Collective pro mladou generaci (16 – 25 let). Jako první státní muzeum-galerie v UK poskytuje on-line zdarma členství komukoliv na světě ve výše zmíněném věku. Členství umožňuje zakoupení vstupenek na jejich výstavy za £5 (pro člena a 3 jeho hosty platící též 5 liber) a dále jsou poskytovány slevy v Tate kavárnách a obchodech. Tato nabídka nepochybně zvýší zájem mladé generace o výstavy v Tate, kde ceny vstupenek v poslední době sahají přes £20 (Picasso 1932). Více na: https://shop.tate.org.uk/collective-register, http://www.tate.org.uk/press/press-releases/tate-seek-trustee-new-generation-and-launch-ps5-exhibition-tickets-16-25-year

Lidová moudrost Graysona Perryho
Poněkud naivní styl kresby, barevnost, humor i přesně mířené šípy tažené ze sociálně kritického toulce. Odvaha a houževnatost v prolamování sexuálních i jiných tabu a určitá provokativnost spojená s neskrývanou zálibou v převlékání se do ženských šatů, které by svou nekonvenčností mohly soutěžit s legendárními kreacemi zpěvačky Björk. Řeč je ve zkratce o britském umělci Graysonovi Perrym, jehož výstava Folk Wisdom probíhá od 13. 4. do 2. 9. v helsinské galerii Kiasma – Finnish National Gallery. O Perrym se dá říct, že v kontrastu s určitou rozpustilostí svého díla patří na výtvarné scéně mezi klasiky. O tom svědčí jak Turner Prize, která mu byla udělena v roce 2003, tak i skutečnost, že o pět let později byl deníkem The Daily Telegraph zařazen mezi stovku nevlivnějších osobností britské kulturní scény. Na ní je bez nadsázky jako doma, protože krom své výtvarné činnosti je také autorem několika dokumentů, dvou autobiografií, publikoval i své skicáky a v roce 2013 se zařadil mezi autory přednášek slavné rozhlasové série BBC nazvané Reith Lectures. Grayson Perry v 80. letech vystudoval umění na portshmouthské polytechnice. Od počátku se zajímá o určité pnutí, které v akademické rovině existuje mezi řemeslem a uměním. V Perryho díle se tato fascinace projevuje volbou médií – keramiky a tapisérie. Skutečnost, že ty jsou vnímány spíš […]
Purity and Decadence
Londýn, Brick Lane, Gallery S O, 9. 5. – 27. 5. 2018 Galerie S O, která již několik let vystavuje ve švýcarském Solothurnu a v Londýně špičkové osobnosti světového šperku, představuje v rámci London Craft Week výstavu českého šperku, autorů spojených s pražskou Vysokou školou uměleckoprůmyslovou, povětšinou absolventů ateliéru K.O.V. pod vedením Evy Eisler. Živá a autentická atmosféra populární Brick Lane ve východním Londýně svébytným způsobem přibarvuje zážitek z výstavy v klinicky čistých, bílých výstavních prostorech galerie. Název výstavy Purity and Decadence (Čistota a dekadence) příhodně vystihuje dva póly, kolem kterých se výstava odvíjí – geometrické tvarosloví, materiálová čistota i čistota provedení na jedné straně a dekadence – zejména přikloníme-li se k výkladu slova ve smyslu luxusu, požitkářství, uvolnění a potlačování či ‚úpadku‘ tradičních norem na straně druhé. Šperky Evy Eisler, jimž je věnovaná po právu centrální část výstavy, není snad třeba domácím i zahraničním znalcům představovat; pozoruhodné je, nakolik se vizuální podoba prací jejích studentů liší od prací vedoucí ateliéru. Je to důkazem její osvícené práce jako pedagožky, při které vede studenty jijich vlastní cestou, podněcuje je především ke kreativitě a originalitě výrazu, dokonalému řemeslnému zpracování i konceptuálnímu cítění. Vedle Evy Eisler vystavují v Galerii S O Nastassia Aleinikava, […]

Hybrid Identities
Bratislavská Galerie HIT představuje projekt Hybrid Identities lotyšské umělkyně Ievy Epnere (1977) pracující v Rize, která se v rámci svých videoprojekcí soustředí na téma sovětské okupace. Autorka absolvovala Lotyšskou akademii umění, ale studovala také v Gentu. Její smyčky dokumentují nejen specifické složení místního obyvatelstva, typické pro pobaltské státy, na jejichž území se do původní populace začleňovali vojáci a námořníci rozmanitých etnik bývalého SSSR, ale jsou především jakýmsi ponorem pod hladinu kolektivní a individuální paměti. Každodenní život vypovídá o určité symbióze a specifických pravidlech, které se odehrávají na pozadí krajiny, jejíž charakter je do velké míry definován až mystickou atmosférou pobřeží a samotného Baltského moře. Psychologické sondy a případové studie současně odráží i určitou ambivalenci historie, jejíž dualitu ilustrují architektonické celky ztrácející svůj původní lesk, smysl i funkci. Výrazně sjednocujícím rámcem příběhů se však stává nekonečný a nevyzpytatelný živel – moře. Video s názvem Later (2016) propojuje minulost s přítomností v konkrétní postavě bývalého sovětského námořního důstojníka, který stále a s tvrdošíjnou důsledností dodržuje někdejší rituály v opuštěném důstojnickém domě. Jeho postava může být metaforou přítomnosti lidí, kteří se mentálně zasekli v sovětské éře, ale fyzicky žijí v Lotyšsku, kde stále podle neoficiálních údajů zůstává okolo 14 000 demobilizovaných vojáků. Podstatou smyčky Sea of Living Memories (2016) jsou vzpomínky obyvatel […]

Picasso 1932 – Love, Fame, Tragedy
Londýn, Tate Modern, 8. 3. – 9. 9. 2018 Čtyřicet pět let po smrti umělce a osmnáct let po otevření galerie, pořádá Tate Modern teprve první sólo výstavu Pabla Picassa (1881 – 1973) – The EY Exhibition: Picasso 1932 – Love, Fame, Tragedy. Středem pozornosti je rok 1932, měsíc po měsíci na výstavě dokumentovaný především obrazy, ale také plastikami, grafikou, fotografiemi a dalším materiálem, kterých je více než stovka. Picassův ‘year of wonders’ je rok naplněný milostnou aférou, slávou a dramatem (jak také říká podtitul výstavy – Love, Fame, Tragedy). Padesátiletý Picasso dosáhl uznání a materiálního úspěchu, který mu dovolil život v luxusu. Současně ale čelil pochybnostem kritiky, nakolik je vrchol jeho umění záležitost minulosti; byl vystaven otázkám budoucího vývoje a konkurenci s Henri Matissem. Na povrchu žil spořádaným životem s manželkou – elegantní ruskou tanečnicí Olgou Picasso (rozenou Chochlovou) a tehdy jedenáctiletým synem Paulem, ve skutečnosti byl ale, jak je na výstavě víc než zřejmé, plně angažován v milostné aféře s Marie-Thérèse Walter. S nesmírnou rychlostí a výkonností, opravdu jako by byl posedlý, maloval objekt své nové lásky, tělnatou ženskou postavu, většinou sedící v křesle, často v jasných ‚Matissovských‘ barvách. Za všechny tyto nanejvýš senzuální obrazy (i sochy) jmenujme ikonická díla Akt ženy sedící v křesle, Dívka před […]

Kvantový opus Carstena Nicolaie
Z Berlinische Galerie se na půl roku stala vizuální laboratoř, experimentální prostor Carstena Nicolaie. Umělec, který balancuje na hranici vědy a umění, zde znovu zkoumá hranice lidského vnímání, tentokrát prostřednictvím světelné instalace nazvané tele, jež je přístupná od 23. 3. do 3. 9. Carsten Nicolai (1965) se narodil v saském Chemnitzu ještě v době, kdy se město jmenovalo Karl-Marx-Stadt. V Drážďanech vystudoval krajinnou architekturu, ale už tam se jeho myšlení i aktivity vyznačovaly překračováním zaběhnutých hranic mezi rozličnými disciplínami. Po absolutoriu se Nicolai vrátil se do Chemnitzu, začal malovat a jeho tehdejší tvorba odrážela absenci zázemí akademické múzické instituce, ale zároveň ukazovala na dostatek prostoru a kapacity pro experimenty. V polovině 90. let přestala Nicolaie čistě výtvarná činnost uspokojovat. Krizi vyřešil, když pochopil, že jeho tvorba potřebuje další rozměr, konkrétně rozměr času. Postrádanou dimenzi nalezl v práci se zvukem, respektive s frekvencí, která se mu stala nehmotným, ale podstatným tvůrčím materiálem. Tento posun mu umožnil popasovat se s nehmatatelnými fenomény, na něž ve světě narážel a které vzbuzovaly základní otázky týkající se lidského vnímání a vědomí počínaje tím, kolik z toho, co je člověk schopen vnímat, existuje i mimo jeho vědomí a do jaké míry jde o „pouhý“ výsledek neúnavného úsilí neuronových struktur lidského mozku. […]

All too Human. Bacon, Freud and a Century of Painting Life – Století britské malby
All too Human. Bacon, Freud and a Century of Painting Life – Století britské malby London, Tate Britain, 20. 2. – 27. 8. 2018 Text Irena Goldscheider Název právě probíhající výstavy All too Human. Bacon, Freud and a Century of Painting Life (Příliš lidské. Bacon, Freud a století malby života) v Tate Britain (patrně inspirovaný anglickým překladem Nietzcheho knihy Human, All too Human) vytyčuje hodně široké téma: člověk a život v malbě. Kurátoři si tím otevřeli nekonečné pole možností, současně se ale také vystavili potenciální kritice, že ‚nesplní zadání‘. Zhruba 100 obrazů od klíčových postav britského malířství 20. století je skvělou přehlídkou pro návštěvníka, který se rozumně rozhodne věnovat tomu, co je k vidění a nebude lamentovat nad poněkud nejasnou koncepcí a nad tím, co na výstavě chybí (z postrádaných malířů je nejčastěji citovaný David Hockney). Jádrem výstavy je dvojice Lucian Freud a Francis Bacon, pečlivý výběr obrazů z jejich díla umožňuje seznámit se s některými staršími a méně známými, vzácně vystavovanými pracemi vedle děl ikonických. Neméně zajímavé jsou paralely mezi umělci, kteří často společně studovali, později pracovali nedaleko od sebe a udržovali kontakt a přátelské vztahy (Frank Auerbach, Leon Kossoff, Lucian Freud). Dynamika života velkoměsta je také často jejich společným námětem – Londýn […]

Jablonec ’68
V letošním roce připomíná Design Museum – Pinakothek der Moderne formou projektu Jablonec ’68 – First Summit of Jewelry Artists from East and West událost, která proběhla před 50. lety v komunistickém Československu. Díky uvolnění politických poměrů mohlo tehdy proběhnout v Jablonci nad Nisou první mezinárodní sympozium stříbrného šperku, na němž participovalo několik domácích i zahraničních návrhářů a umělců – Manaba Magomedova z Dagestánu, Němec Hermann Jünger, Bruno Martinazzi z Itálie, Florica Farcaşu z Rumunska a Othmar Zschaler ze Švýcarska, Polák Jerzey Zaremski nebo Rakušané Elisabeth Kodré-Defner a Helfried Kodré. Domácí scénu v té době zastupovali Anton Cepka, Helena Frantová, Libuše Hlubučková, Darina Horváthová, Jaroslav Kodejš, Pavel Krbálek, Blanka Nepasická, Eleonora Rejtharová a Josef Symon. Výstava probíhající od 3. 3. do 3. 6. 2018 v Mnichově chce nepochybně také připomenout Jablonec nad Nisou jako významné centrum výroby šperku, úzce propojené s důležitými sklárnami v Liberci a Železném Brodě, ale i složité poměry na konci 60. let, kdy se stát obecně potýkal s komplikovanou ekonomickou situací. Sympozium pomohlo zprostředkovat kontakty a vzájemné podněty, a nepochybně upevnit i pozici kvalitních československých designových návrhů v oblasti šperku, kterou potvrdily i úspěchy v Bruselu v roce 1958 nebo v Montrealu o devět let později. Během čtyř týdnů, kdy setkání probíhalo, vznikla celá řada výjimečných návrhů […]
UNES-CO Kateřiny Šedé pro 16. mezinárodní bienále architektury v Benátkách
Projekt Kateřiny Šedé (1977) UNES-CO zvítězil v soutěži pořádané NG v Praze a bude v letošním roce reprezentovat Českou republiku na 16. mezinárodním bienále architektury v Benátkách, které nese tentokrát název Freespace. Česko-Slovenský výstavní pavilon se tak díky zmíněnému projektu promění v sídlo fiktivní společnosti UNES-CO a cílem autorky je poukázat jeho prostřednictvím na jev, jenž v současnosti tíží řadu hojně navštěvovaných měst – na absenci „normálního života“ v centrech těchto turisticky oblíbených lokalit. Vyhlašuje proto veřejnou výzvu pro rodiny i jednotlivce, kteří by se rádi aktivně zapojili a dokážou dle slov umělkyně „provozovat normální život v ulicích města, které ovládá především turismus.“ Spolukurátorkou realizace je Hana Jirmusová Lazarowitz a Šedá tak naváže na řadu svých předchozích akcí, do nichž dokázala zapojit velké skupiny lidí ze zcela odlišného prostředí i sociálních vrstev. Ve svých projektech často usiluje o změnu a posun v dosavadním způsobu života participujících, s cílem sblížit tyto komunity a zprostředkovat jim nové pohledy na možnost vzájemného soužití. Kateřina Šedá na webových stránkách projektu píše: „Peřiny v oknech, fotbal na ulici, procházka s kočárkem do centra města. Obyčejné každodenní jevy a činnosti, kterých si mnozí z nás ani nevšimnou. Co se ale stane, když všechny najednou zmizí? Z města se stane kulisa. Máte pocit, že centrum Českého […]

Nekonečno Rosemarie Castoro
Ačkoliv v 60. a 70. letech minulého století patřila Rosemarie Castoro (1939-2015) do okruhu newyorských avantgardních tvůrců, jako významná představitelka minimalismu a konceptuálního umění nedosáhla stejného uznání jako někteří její mužští kolegové. MACBA v současnosti prezentuje téměř 250 jejích děl, dosud nepublikovanou dokumentaci nebo soukromé deníky, aby připomněla osobnost, která slovy Lucy Lippard zužitkovala minimalismus ryze specifickým způsobem. Právě Lippard zahrnula práce autorky na legendární výstavu 577,087 v roce 1969 a o rok později je zařadila také do projektu 955,000. Umělkyně a básnířka začínala svou kariéru jako grafička, ale záhy se zaměřila na pohyb díky pozici tanečnice i choreografky New Dance Group, kdy si paralelně začala uvědomovat důležitost prostoru, a následně čím dál víc inklinovala k malířství i sochařství. Castoro aktivně participovala také na projektech Art Workers‘ Coalition nebo na tanečních performancích Yvonne Rainer, ale nepochybně ji oslovil také feminismus, i když na tomto hnutí aktivně neparticipovala. Výstava zahrnuje časné práce autorky z let 1964-79 odkazující na diverzitu tvůrčích činností a zahrnuje výběr z abstraktního malířství, dokumentace performancí či instalace. V roce 1963 se umělkyně provdala za Carla Andre a její první plátna z let 1964-65 na čtvercových formátech evokují mozaiky strukturované do tvaru Y a připomínají Castor jako jednu z prvních propagátorek monochromní malby. Později malířka situovala obrysy […]

Songs for Sabotage
Od 13. 2. do 27. 5. 2018 pořádá New Museum v New Yorku už čtvrtý ročník trienále s příznačným podtitulem Songs for Sabotage. V letošním roce se ho účastní třicet mladých autorů z 19 zemí světa a projekt si pohrává s myšlenkou, nakolik může umělecké dílo oslovit nebo ovlivnit vrstvy, které dávají zásadní obrysy struktuře naší společnosti. Díky tradičním i novým médiím se umělci pokouší formulovat určitý druh propagandy, který by přispěl k odhalení vnitřní skladby systémů vytvářejících naši realitu, ovlivňujících vzorce ustálených podob pravdy i vizuální obrazy, jež mohou hrát rozhodující roli při upevňování moci ve společnosti a kultuře. Pomyslné písně tak zkoumají a mapují intervence do měst a infrastruktury nebo poodhalují řád každodenního života, jenž je často základem sdílené a kolektivní lidské zkušenosti. Výstava paralelně odkazuje na skutečnost, že tyto struktury jsou zakořeněné hluboko v kolonialismu a institucializovaném rasismu, čímž přirozeně inklinují k nespravedlnosti. Jednotlivé práce tak chtějí nabídnout určité modely využitelné pro demontáž a nahrazení stávajících politických či ekonomických sítí, které nepochybně globálně působí také na nejmladší generace. Skrze reflexi glorifikace vlastní identity v dnešní kultuře, mnozí z umělců přebírají technologické, ekonomické i materiálové principy, jež ve své podstatě odkazují naopak na kolektivní principy a uspořádání. Mimo to je spojuje zájem o místní kontext a jeho […]
Knižnica Východoslovenskej galérie v Košicach je opäť prístupná verejnosti
Knižnica Východoslovenskej galérie v Košicach prešla za posledný rok sťahovaním a novým architektonickým riešením. V knižnici galérie nájdete bohatú kolekciu výstavných katalógov od začiatku 20. storočia po súčasnosť, špecializovanú umelecko-historickú literatúru a tiež odborné periodiká z oblasti výtvarného umenia. Knižnica tak môže byť vítaným pomocníkom pri spracovávaní najrôznejších výskumných tém, diplomových prác alebo pri pátraní po umeleckých dielach a výtvarníkoch. Zdroj: Východoslovenská galéria, Hlavná 27, 040 01 Košice, tel. +421 55 68 175 11

Virginia Woolf jako inspirace
Virginia Woolf (1882–1941) patřící mezi pionýrky moderní britské, ale i feministické literatury, trávila jako dítě velkou část letních dnů v St Ives a není tajemstvím, že i v dospělosti se sem vracela, aby ve zdejší krajině čerpala inspiraci. Vznikla tu například jedna ze slavných novel autorky – známá pod názvem K majáku. Nejen vlastní texty, ale rovněž osobnost Woolfové nyní podnítila Tate St Ives, jež si dala za cíl zmapovat, jak mohla slavná spisovatelka ovlivnit ženy působící v různých oblastech umění. Knihy Woolfové tak vytváří základní prizma nahlížení děl zachycujících zejména krajinu, reflektujících domácí prostředí a dotýkajících se femininní identity i soukromí více než 80 umělkyň. Výběr prezentovaných prací evokuje stále se opakující témata vynořující se z textů spisovatelky, jako je vykreslení zdánlivě banálního dne ženy viktoriánské doby, výrazně formované patriarchální i genderově diferenciovanou společností. Nicméně také samotná osobnost Woolfové výrazně vybočující z tohoto společenského rámce, mohla být inspirací pro celou řadu významných umělkyň působících přibližně od poloviny 19. století až do současnosti. V projektu je tak zastoupena například sestra spisovatelky Vanessa Bell – malířka, návrhářka a členka Bloomsbury Group – skupiny avantgardních umělců a intelektuálů bořících mnohá pravidla i tabu, do jejíhož okruhu vedle Woolfové patřila i další z prezentovaných umělkyň Dora de Houghton Carrington. Z výčtu […]

Josef Albers a Mexiko
Umělec, básník, ale také profesor Bauhausu i několika významných amerických univerzit Josef Albers (1888-1976) navštívil společně se svou ženou, textilní designérkou Anni mezi lety 1935–1967 několikrát Mexiko a další země latinské Ameriky. Pořídil zde stovky černobílých fotografií pyramid, chrámů a svatyní, které archeologové odkrývali v rámci narůstajícího a znovuoživovaného zájmu o památky předkolumbovské období. Fascinace tajemnými civilizacemi a jejich kulturou prostoupila hluboko do Albersových fotografických sérií i koláží. Byla v nich ale paralelně patrná jeho snaha o inovativní zacházení se záznamem reality a cílená manipulace se sériovostí. Výstava probíhající od 2. 11. 2017 do 28. 3. 2018 v newyorském Salomon R. Guggenheim Museum soustředí nejen velké množství umělcových snímků a dobových dokumentů, ale primárně ilustruje také nepopiratelné pojítko mezi umělcovým abstraktním dílem a předkolumbovskou architekturou. Vedle málo prezentovaných raných pláten, instituce vybrala i některé ikonické práce z celku Albers’s Homage to the Square and Variant/Adobe series, ale především řadu fotografií vznikajících na území archeologických mexických nalezišť. Albersovo životní téma – barva a její vliv na psychiku člověka, kterou jako jeden z prvních umělců studoval a užíval ji jako metaforu pro vyjádření emocí člověka i mezilidských vztahů, se na výstavě prolíná s jeho zaujetím geometrickými strukturami. Koláže navíc svědčí o potřebě přenést pravoúhle stylizované detaily a prvky, obdivované […]

Carmen Herrera – triumf stoleté dámy
Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen v Düsseldorfu pořádá od 2. 12. 2017 do 8. 4. 2018 výstavu nazvanou Carmen Herrera – Lines of Sight. Retrospektivně koncipovaná expozice usiluje o vytvoření komplexního obrazu tvůrčího příběhu americké malířky s kubánskými kořeny, jež v loňském roce oslavila 102. narozeniny a kterou umělecký svět dlouhá desetiletí přehlížel. Dá se říct, že si jí všiml až na konci 80. let, kdy byla její minimalistická, výrazně barevná geometrická díla v renomovaném časopise Art in America označena za „obzvlášť sexy“. Přesto první obrazy prodala až ve svých 89 letech. Životní příběh Carmen Herrery začal roku 1915 v Havaně. Jejím otcem byl Antonio Herrera, vydavatel deníku El Mundo, matka Carmela Nieto byla známou feministkou a jednou z prvních kubánských novinářek. Základům kresby se Carmen Herrera začala učit jako osmiletá na soukromých lekcích, v patnácti na rok odjela rozvíjet své dovednosti do Paříže a po maturitě začala v Havaně studovat architekturu. Přestože u ní nezůstala déle než rok, měl na ni „svět rovných čar“, jak tuto uměleckou disciplínu sama označila, zásadní vliv. Roku 1939 se po sňatku s Jessem Loewenthalem, který se živil jako učitel angličtiny, přestěhovala do New Yorku a studovala malbu. Spřátelila se s Wilfredo Lamem a Barnetem Newmanem a pohybovala se hlavně v kruzích představitelů abstraktního expresionismu. Po válce […]

Julian Turner: Why not. Kapsch Contemporary Art Prize 2017
V pořadí teprve druhým vítězem Kapsch Contemporary Art Prize udělované mladým umělcům pracujícím převážně v Rakousku, byl za rok 2017 jmenován Julian Turner (1985) pocházející z Hamburku, který ve své multimediální tvorbě rád kombinuje záměrně užívané nedokonalosti s odlehčeným humorem. Jeho výstavní projekt warum nicht realizovaný od 10. 11. 2017 do 11. 3. 2018 díky zmíněnému ocenění ve vídeňském mumoku je věnován opakovaně diskutované problematice trhu s uměním a kontextu galerijní prezentace, jejichž pravidla a ustálené konvence autor cituje a sekundárně vtipně pozměňuje. Na otázky koho, jak, případně co vystavovat? Turner v instalaci nedává jednoznačnou odpověď a navíc do ní ještě s radostí implementuje aluze na prostory veřejné – konkrétně na bruselské nádraží Brussels-North nebo berlínské náměstí Alexanderplatz. Koncept klasicky zavěšených objektů a obrazů cíleně narušuje pootevřeným prostorem malého skladištěm, do něhož uložil vše, co použil při přípravě výstavy, aby tak ještě zpochybnil to, co vlastně mělo a mohlo být vystaveno a co už ne. Stěžejním bodem instalace se ale nepochybně stal jeho objekt Exkursion (2017) odkazující k vaporettu využívanému umělcem během jeho návštěvy bienále v Benátkách, obří suvenýr nebo zhmotnělá vzpomínka evokující nejen vodní taxi jako symbol města na laguně, ale především prožité události. Tento Souvenir (francouzsky vzpomínka) je materializací umělcových prožitků i odrazem jeho emočního rozpoložení pojícího se […]

Principie Jakuba Ročka
Trnavská Galéria Jána Koniarka představuje projekt Principie českého umělce Jakuba Ročka (1989), který absolvoval ateliér Kresby a grafiky u Svätopluka Mikyty na FaVU VUT v Brně a v posledních letech představil své virtuální experimenty nejen na Slovensku, ale také v Německu nebo Polsku. Základem jeho současné práce je především využití instalací, digitálního videa, 3D animace či filmu, k nimž se postupně přiklonil od počátečního užívání kresby a grafiky, a pomocí nichž konstruuje a následně podrobuje analýze i kritice vědecký model světa. K vybudování nového životního prostoru pro lidstvo často využívá právě různé exaktní principy nebo teorie, zajímá ho virtuální realita a její masivní pronikání do skutečného života, který může výrazně ovlivňovat. Středem jeho průzkumů se stává paralelně objektivita, pracuje se základními veličinami užívanými při vědeckém poznávání světa – s prostorem, časem, hmotou, s nimiž rád manipuluje v rámci kybernetického prostoru, aby s jeho pomocí stvořil vizi budoucnosti, skrze niž může vykreslit zcela jinou realitu. Výstavní projekt Principie tvoří narativní celek, v němž se prolíná vědecký jazyk s jazykem umělecko-poetickým. Jeho název odkazuje ke spisu Isaaca Newtona zahrnujícího mimo různé matematicko-fyzikální teorie také teorii gravitace a skládá se ze souboru několika videí, 3D animací, kreseb i prostorových animací. Umělec tu srovnává principy klasické mechaniky a tvz. post-mechaniky a odkazuje rovněž […]

Neviditelný vnější vesmír Jakuba Nepraše
V Kunstforum Ostdeutsche Galerie Regensburg je od 24. 11. 2017 do 25. 2. 2018 otevřena výstava věnovaná tvorbě Jakuba Nepraše, výtvarníka, jehož jméno je dlouhodobě spjato s pražskou Trafačkou, dnes už legendárním uměleckým prostorem, a jehož tvorba je již několik let dobře známá i na mezinárodní výtvarné scéně. V Regensburgu představují pod názvem Invisible Outer Space jeho díla z rozmezí let 2007 po současnost. Kořeny potřeby realizovat své vize o autonomním prostoru lze u Jakuba Nepraše (1981) vystopovat už v dětství, kdy coby zhruba desetiletý kluk zahájil stavbu svého stromového domu v lese kdesi za Prahou. Vystudoval AVU, kde prošel Ateliery nových médií I a II pod vedením Michala Bielického a Veroniky Bromové a také Atelierem monumentálního sochařství Aleše Veselého. Nepraš, kterého vždy zajímalo místo jednotlivce ve společnosti a jejich vzájemné působení a také základní otázky lidské existence, se brzy našel v osobitých pulzujících a vizuálně strhujících animacích, které pak začal promítat na objekty z plexiskla a dal tím vzniknout svým videosochám. V současnosti plastový základ čím dál častěji nahrazuje přírodními materiály – dřevem nebo třeba kameny, a také sklem. Videoprojekce skládá ze stovek všedních situací (jako příklad mohou sloužit snímky tančících lidí, zachycení pohybu na ulici plné aut, tramvají i chodců, nebo pohyb předmětů, které odkazují k hodnotám, […]

Crazycurators Biennale: Augmented Reality / Opening
Curatorial Studies Institute pořádá v Bratislavě od 30. 12. do 31. 12. 2018 výstavu Crazycurators Biennale, která proběhne ve virtuálním prostoru. Vernisáž akce je 29. 12. 2018 (16:00-19:00) a celý projekt se uskuteční při příležitosti 25. výročí bilaterálních vztahů mezi Rakouskem a Slovenskem. Kurátorem je Juraj Čarný. Původní text a podrobnosti k projektu: Prekračovanie hraníc skutočného provokovalo ľudstvo od praveku a mnohých provokuje dodnes. Do najprogresívnej skupiny inovátorov patrili okrem vedcov vždy aj umelci. V minulosti boli sami umelci často aj vedcami, dnes sa rozdiely medzi týmito profesiami stále viac zväčšujú. Technologický vývoj posledných dní poskytuje umelcom úplne nové nástroje a nečakané možnosti. Crazycurators Biennale – Augmented Reality je prvou výzvou umelcom využiť tie technológie, ktoré sú dnes dostupné a upozorniť aj na ďalšie, ktoré budú k dispozícii v horizonte niekoľkých rokov. Výstava Crazycurators Biennale – Augmented Reality sa uskutočňuje na Hodžovom námestí v Bratislave, vo virtuálnom priestore rozšírenej reality. Pozývame Vás prostredníctvom smartfónov, tabletov a voľne stiahnuteľnej aplikácie preskúmať okolie a nájsť umelecké diela, ktoré v reálnom svete neexistujú. Namierením kamery na budovu Rakúskeho veľvyslanectva, Prezidentského paláca a Tatra banky vstúpite do rozšírenej reality súčasného vizuálneho umenia. Vystavujúci autori: Clemens Fürtler /AT/, Sebastián Komáček, Stanislav Krajči, Dorota Sadovská, Jozef Vančo Kurátor: […]

Skutečně chceš bydlet jako tvoje matka?
V prostoru Aedes Architecture Forum v Berlíně, instituce, z níž se za bezmála 40 let její existence stala mezinárodně uznávaná platforma pro komunikaci o současné architektuře a urbanismu, je od 9. 12. 2017 do 18. 1. 2018 otevřena expozice PPAG architects s lehce provokativním názvem Skutečně chceš bydlet jako tvoje matka? (Willst du wirklich wohnen wie deine Mutter?). Vídeňský architektonický ateliér PPAG architects, založený v roce 1995 dvojicí architektů s našinci povědomě znějícími jmény Anna Popelka a Georg Poduschka, patří v Rakousku ve svém oboru mezi vizionáře a trendsettery. Svůj přístup k architektuře tam od počátku prezentují coby srovnatelný jako k jiné umělecké disciplíně, vnímají ji obdobně jako literaturu nebo hudbu jako umění, jež má přímý vliv na psychiku svých uživatelů a společnosti jako celku. Právě proto ve své tvorbě zpochybňují přístupy, které jsou sice lety zažité, ale je otázka, zda proto, že jsou natolik osvědčené. Poukazují na skutečnost, že běžná současná produkce na poli bydlení není nikterak invenční: garsonka, „dvou-/tří-/čtyř- pokoják“, na co nejúspornější výměře, která je v zásadě jedinou variabilní veličinou. V PPAG architect tvrdí, že i způsob, jakým bydlíme, může být propagandistickým nástrojem, který má přímý vliv na způsob života a myšlení společnosti. Jsme opravdu tak stejní, že chceme žít ve stejných bytech, nebo se sobě navzájem […]

Tabula – Arvo Pärt Centre v Estonsku
Berlínské Aedes Architecture Forum představuje od 9. 12. 2017 do 16. 1.2018 projekt Tabula prezentující architektonický komplex centra Arvo Pärta, které je v současnosti ve výstavbě a má umožnit přístup k celoživotnímu dílu významného estonského skladatele. Centrum vzniká podle projektu Nieto Sobejano Arquitectos v Laulasmaa, 35 km od Tallinu a je situováno na poloostrově v prostředí borového lesa rozkládajícího se na břehu moře. Základem centra by měl být archiv, který vytvoří primární informační zdroj pro lepší orientaci ve skladatelově tvorbě. Berlínská výstava má podobu vizuálně-akustické instalace, jež má vystihnout atmosféru plánovaného střediska a připomíná i stěžejní autorovu skladbu Tabula rasa, jež dala název také celému projektu. Arvo Pärt je považován za jednoho z nejvýznamnějších žijících skladatelů tzv. nové hudby a on sám společně se svou rodinou založil už v roce 2010 Arvo Pärt Centre, aby umožnil veřejnosti lepší přístup ke své práci. Španělští architekti Enrique Sobejano a Nieto Sobejano navrhli centrum na ploše 2 350 m2 a bude zahrnovat kromě zmíněného archivu také knihovnu, galerii nebo prostory pro výuku, promítání a pořádání seminářů. Autoři využili v půdorysu stavby geometrické vzory v opakujících se formách pětiúhelníků a rádi by do samotné budovy vkomponovali určitou harmonii vyjadřující vztah mezi intimitou hudebních kompozic Pärta a krásou estonské krajiny. Současná výstava v Berlíně […]

Lubiana Himid vítězkou Turnerovy ceny
Britská Tate a Hull Město kultury 2017 oznámily v pondělí 5. 12. 2017, že Lubiana Himid se stala letošní vítězkou Turnerovy ceny (Turner Prize), jedné z nejprestižnějších evropských cen za současné umění. Výstava věnovaná Turner Prize 2017 se tentokrát koná ve Ferens Art Gallery v Hull (do 7. ledna 2018, vstup zdarma). Lubiana Himid (1954, Zanzibar, Tanzanie, žije a pracuje v Prestonu) je doposud nejstarší vítězkou ceny a první černoškou, která toto ocenění získala. Studovala Theatre Design na Wimbledon College of Art a M.A v Cultural History na the Royal College of Art. Je profesorkou současného umění na University of Central Lancashire. Hurvin Anderson (1965, Birmingham, GB), Andrea Büttner (1972, Stuttgart, Německo) a Rosalind Nashashibi (1973, Croydon, Londýn, GB) jsou zbývající letošní kandidáti; sociální angažovanost, příklon k malbě a vyšší věk jsou jejich společnými znaky. Cena £25,000 se uděluje za mimořádnou výstavní činnost v uplynulém roce; porota vysoce ocenila trio výstav Lubiany Himid v Oxfordu, Bristolu a Nottinghamu, na kterých se ukázala jako nekompromisní komentátor problematických společenských otázek, včetně historie kolonialismu a projevy rasismu v současné době. Himid je především malířka, autorka kreseb, grafiky i instalací. Důležitá je také její role kurátorky a propagátorky africké kultury obecně. Porota pro udílení Turner Prize 2017 zasedala ve složení: Dan […]

Doris Salcedo – Palimpsest
Palimpsest kolumbijské umělkyně Doris Salcedo (1958) představuje site-specific instalaci realizovanou od 6. 10. 2017 do 1. 4. 2018 v prostorách Palacio de Cristal v madridském Parque del Retiro. Stejně jako velká část práce této autorky se i tato orientuje na společenské a politické problémy dneška. Salcedo s oblibou (re)konstruuje fragmentární situace a životní události, většinou těch lidí, kteří se nalézají na periferii společnosti. Sama sebe proto někdy označuje jako sochařku ve službách obětí současné společnosti a často se ve své práci přiklání ke specifické poetice truchlení a k užívání „funerálního“ jazyka. Zdrojem jejího počínání je přesvědčení, že pouze skrze pomyslné oplakávání, které v sobě zahrnuje základní prvky lidskosti, může být obětem vrácena zpět jejich důstojnost a lidství, o něž byly připraveny. V různých obdobích své kariéry se Salcedo zaměřovala na situace související s jednotlivými událostmi vznikajícími v konkrétním geopolitickém kontextu. Jedním ze základních projektů byl například její Atrabiliarios (Haunting, 1992-2004), věnovaný lidem, kteří zmizeli beze stopy, kde jako základní artefakty umělkyně využila každodenní věci těchto postav. V loňském roce uspořádala Salcedo na bogotském náměstí Plaza Bolívar kolektivní akt truchlení související s v referendu odmítnutým dokumentem, který měl vést k uzavření příměří prezidentem Juanem Manuelem Santosem s povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), jež přes 50 let rozdmýchávají občanskou válku […]

Akram Zaatari – Against Photography. An Annotated History of the Arab Image Foundation
Výstava Akrama Zaatariho Against Photography. An Annotated History of the Arab Image Foundation, kterou připravili kurátoři Hiuwai Chu a Bartomeu Marí, a která probíhala v Museu d’Art Contemporani de Barcelona (MACBA) od 7. 4. do 25. 9. 2017, se nyní přesunula do K21 Ständehaus v Kunstsammlung Nordrheim-Westfalen v Düsseldorfu, kde je přístupna od 18. 11. 2017 do 25. 2. 2018. O expozici ledacos vypovídá už její samotný název. Fotograf, filmař a kurátor Akram Zaatari (1966, Saida, Libanon, žije a pracuje v Bejrútu) nazval svoji přehlídku Proti fotografii a její podnázev dodává Komentovaná historie Nadace arabského obrazu. Přesto jeho práce je spojená právě s fotografií, je však založena především na studiu a archivování fotografické historie arabského světa. Je to právě on, kdo společně s fotografy Fouadem Elkourym, Walidem Raadem a Samerem Mohdadem zakládali Arab Image Foundation (AIF). Zaatari se zaměřil na poválečnou situaci v Libanonu, hledal investigativní cesty a sledoval jak televize komentuje místní válečné konflikty, pídil se po logice náboženských a národních tradic vzhledem k současnosti a geografickému šíření image zejména v souvislosti se situací na Středním východě. Výstava je autorovým subjektivním zamyšlením nad prací AIF a jejím vývoji. Zveřejňuje zde asi 20 sérií, které zahrnují fotografie, videa, instalace a objekty. Akram Zaatari patří k umělcům, kteří […]

Modigliani
Doposud největší retrospektiva Amedea Modiglianiho (1884–1920) ve Velké Británii se koná v Tate Modern od 27. 11. 2017 do 2. 4. 2018. Shromažďuje kolem sta obrazů, kreseb a soch, mezi nimi vzácné výpůjčky, 40 z exponátů je vystaveno v zemi poprvé. Italský malíř, Amedeo Clemente Modigliani je představen v kontextu pařížského bohémského prostředí (mj. pomocí dokumentárních filmových ukázek), kde se octnul v roce 1906, aby je s výjimkou krátké pauzy v Nice nikdy neopustil. Mladý umělec čerpal hojně ze života i umění, které jej v této metropoli umění na začátku 20. století obklopovalo. Inspirace jinými autory je často očividná, nicméně si Modigliani vytvořil brzy svůj osobitý styl, který za léta příliš neobměňoval. Výstava zahrnuje početnou kolekci soch tesaných do kamene a vytvořených pod vlivem egyptského, řeckého a afrického umění. Po zhlédnutí desítky ne vždy výrazně se lišících portrétů (s pověstně modrýma mandlovýma očima) a významné kolekce aktů, zaujme zejména to co, se námětem vyjímá – v pozdější fázi tvorby jsou to například projasněné obrazy venkovských dětí z období stráveného na jihu Francie. Unikátem výstavy a prvním projektem svého druhu v Tate je virtuální rekonstrukce Modiglianiho ateliéru na rue de la Grande Chaumière, která dokumentuje do nejmenších detailů prostředí, ve kterém umělec tvořil. Výstava je perfektně připravená a jistě přiláká a nadchne davy […]

Eva Koťátková: Stomach of the World
Pro vídeňský 21er Haus připravila Eva Koťátková instalaci reflektující stav současné společnosti, který alegoricky pojala jako komplikovaný proces vnitřních a vnějších tlaků. Středem její instalace je 45 minut dlouhá smyčka Stomach of the World – surrealistická metafora světa, živého organismu, který je „operován“ hlavními aktéry – dětmi, jež se pokouší určitým způsobem spolupracovat, ale nedostatek empatie či potřebné kooperace následně vytváří další zranění organizmu, která ho ochromují nebo vedou k jeho kolapsu. Video nahlíží společnost skrze různé, někdy absurdní úkony, které mladí aktéři provádějí. Někteří z nich jsou zodpovědní za řízení vnitřních procesů, jiní za likvidaci a recyklaci trávené potravy. Útroby pohlcující a vstřebávající živé i neživé předměty, se stávají ve fantazii umělkyně nenasytným strojem, který přijímá další a další stravu, aby ji transformoval do jiných podob a forem. Koťátková pracuje s animací, loutkami a zejména s černým humorem, které využívá ke strukturování koláže, jejímž prostřednictvím představuje vizi společnosti ovládané nadměrnou spotřebou. Autorka ve svém videu vytváří alegorii žaludku plného jiných žaludků naditých potravou a přiklání se k podobě nenasytného a plýtvajícího organizmu. Svět se tak stává mytickým Uroborem – hadem pojídajícím svůj vlastní ocas, metaforou sebezničení i sebeobnovy, ale v případě Koťátkové spíš symbolem přesycení nebo pohlcováním druhých a hlavně sama sebe. […]

Rudá hvězda nad Ruskem: Revoluce ve vizuální kultuře 1905 – 1955
Red Star over Russia: A Revolution in Visual Culture 1905 – 55 je název expozice, kterou uvádí Tate Modern v Londýně od 8. 11. 2017 do 18. 2. 2018 jako specifickou stopu ke 100. výročí Říjnové revoluce v Rusku. Uspořádána byla na základě soukromé sbírky Davida Kinga (1943 – 2016), který bedlivě sledoval vizuální stránku doprovázející historii Ruska a Sovětského svazu, tedy od vlády a svržení posledního cara přes události v roce 1917, účast Ruska na 1. světové válce, Stalinův teror a jeho krutovládu od 20. let, činnost občanských hnutí, která vedla k mnoha protikladným společenským událostem v této velmoci. Za svůj život grafický designér a historik David King, který se narodil v Londýně, vytvořil obrovskou sbírku fotografií, plakátů, letáků, různých bannerů, knih, uměleckých děl slavných i anonymních tvůrců, kteří svými díly vedle přínosu modernistických estetických hledisek, později často podřízených protikladné totalitní době, ale i vysokých uměleckých hodnot zároveň dokumentují specifické dějiny této země. Sbírka čítá asi 250 000 položek. Najdeme v ní obrazy El Lisického, Alexandra Rodčenka a dalších, kteří uvěřili v možnosti vzniku rovné společnosti v rámci revolučních nadějí. Dokumentuje například novou formu hromadného vizuálního nátlaku bolševiků na širokou základnu obyvatelstva za pomoci pojízdných agitačních vlaků s tzv. […]

Nová expozice v Kunstforum Ostdeutsche Galerie Regensburg
V Kunstforum Ostdeutsche Galerie Regensburg, do jejíhož průčelí v roce 2006 nepřehlédnutelně zasáhla Magdalena Jetelová svojí instalací čtyř rudých na šikmo posazených sloupů, je od 20. října 2017 otevřena nová stálá expozice. Úvodním mottem prezentace sbírek je možná trochu otřepaná, ale na druhé straně také nestárnoucí otázka: „Odkud přicházíme, kam jdeme?“, na kterou si odpovědi hledá sám divák, když prochází deseti místnostmi, pokrývajícími uměleckou tvorbu za období uplynulých dvou set let, od romantismu přes modernu do současnosti. Je přiváděn na místa historických událostí do měst jako je například Gdaňsk, Königsberg, Vratislav, Kaliningrad či Praha, v nichž docházelo k uměleckým výměnám a vzájemným inspiracím a kde žila početně silná populace hovořící německým jazykem. Zkoumány jsou proto geografické kontexty na historických územích Slezska, Pomořanska, východního a západního Pruska, Čech, Moravy, Sedmihradska a pobaltských států, kde ekonomicky i kulturně působilo rozhodujícím způsobem zde několik staletí usídlené německé obyvatelstvo. Výstava přináší také úvahu nad výsledky 2. světové války, které pak vedly k odsunům obyvatel německé národnosti z těchto územních celků, čímž došlo k zásahům do zdejšího kulturního života. Návštěvník je zván do krajin, které umělci, jak bylo zvykem na konci 19. a začátku 20. století navštěvovali a kam podnikali studijní cesty. Seznamovali se s místním uměleckým […]

Ceny berlínské Národní galerie pro Agnieszku Polskou a Sandru Wollner
Vítězkou ceny udílené berlínskou Nationalgalerie se pro rok 2017 stala Agnieszka Polska. Dvaatřicetiletá rodačka z polského Lublinu žijící střídavě v Krakově a Berlíně a absolventka krakovské Akademie výtvarných umění zaujala porotu svými videi, v nichž často využívá archivní materiály, přetváří původní kontext a zároveň vytváří zdání dokumentace. A právě nápaditost, s níž Agnieszka Polska využívá utopické vize polozapomenutých polských avantgardistů, staré animované snímky nebo přírodovědné teorie a chytře se přitom dotýká naléhavých otázek příznačných pro digitální současnost, byla dle vyjádření poroty pro její výběr letos klíčová. Cena je určena v Německu žijícím výtvarníkům do 40 let, z nichž mezinárodní porota sestávající z osobností stojících v čele různých světových uměleckých institucí (letos v ní zasedli například Zdenka Badovinac, ředitelka Moderna galerija v Lublani, Hou Hanru, umělecký ředitel římského MAXXI Museo nazionale delle arti del XXI secolo nebo Sheena Wagstaff, vedoucí centra Leonarda A. Laudera v Metropolitan Museum of Art v New Yorku) jednou za dva roky vybere ze čtyř nominovaných umělců vítěze. Dříve byla s cenou spojena finanční odměna, v současnosti je jejímu laureátovi namísto toho uspořádána samostatná výstava v některé z budov Nationalgalerie. Agnieszka Polska se na tu svou může těšit na podzim příštího roku. Vedle Ceny Národní galerie je ve spolupráci s Deutschen Filmakademie taktéž s dvouletou frekvencí udílena v Německu žijícím nebo tvořícím filmařům do […]

Duet with Artist: Participation as Artistic Principle
Hlavním leitmotivem projektu probíhajícího ve vídeňském 21er Haus je participace umělců s návštěvníky. Zmíněná skupinová výstava paralelně předznamenává také plány instituce na příští rok, která chce připomenout atmosféru roku 1968 a ráda by iniciovala nejen názorovou či intelektuální konfrontaci, ale i bezprostřední tvůrčí kooperaci diváka na současné výstavě. Projekt připomíná řadu ikonických děl výrazných osobností, jež si v minulém století tyto principy přisvojili, například J. Cage, V. Acconciho, A. Bulloch nebo J. Beuyse, který v roce 1977 poznamenal „Wer nicht denken will, fliegt raus“ a jeho koncept sociální plastiky měl přivést společnost k podstatným změnám. Výstava tak odkazuje k zásadním dílům, v nichž performance, akce nebo happening sloužily od 50. let jako prostředky k angažování přihlížejících do samotného formování a proměny tvůrčího procesu. Připomíná nejen významné počiny osobností sdružení Fluxus nebo body artu, ale přizvala i některé umělce přímo do prostor galerie, aby oživila ideu umění jako běžné součásti života, kterou má možnost každý z nás ovlivňovat, patří k základním demokratickým hodnotám naší společnosti a může tak sekundárně působit i jako specifická forma sociální terapie. Projekt se na tyto principy soustředí a umožňuje divákovi i v expozici se aktivně spolupodílet na otevřeném tvůrčím procesu, a to třeba společně s argentinským umělcem Rirkrit Tiravanijou, Angličanem Davidem Shrigleyem nebo s Yoko […]