Z Berlinische Galerie se na půl roku stala vizuální laboratoř, experimentální prostor Carstena Nicolaie. Umělec, který balancuje na hranici vědy a umění, zde znovu zkoumá hranice lidského vnímání, tentokrát prostřednictvím světelné instalace nazvané tele, jež je přístupná od 23. 3. do 3. 9.
Carsten Nicolai, tele, 2018
(Technische Zeichnung, Seitenansicht)
© Studio Carsten Nicolai und VG Bild-Kunst, Bonn 2018
Courtesy Galerie EIGEN + ART Leipzig/ Berlin und Pace Gallery
Carsten Nicolai (1965) se narodil v saském Chemnitzu ještě v době, kdy se město jmenovalo Karl-Marx-Stadt. V Drážďanech vystudoval krajinnou architekturu, ale už tam se jeho myšlení i aktivity vyznačovaly překračováním zaběhnutých hranic mezi rozličnými disciplínami. Po absolutoriu se Nicolai vrátil se do Chemnitzu, začal malovat a jeho tehdejší tvorba odrážela absenci zázemí akademické múzické instituce, ale zároveň ukazovala na dostatek prostoru a kapacity pro experimenty. V polovině 90. let přestala Nicolaie čistě výtvarná činnost uspokojovat. Krizi vyřešil, když pochopil, že jeho tvorba potřebuje další rozměr, konkrétně rozměr času. Postrádanou dimenzi nalezl v práci se zvukem, respektive s frekvencí, která se mu stala nehmotným, ale podstatným tvůrčím materiálem. Tento posun mu umožnil popasovat se s nehmatatelnými fenomény, na něž ve světě narážel a které vzbuzovaly základní otázky týkající se lidského vnímání a vědomí počínaje tím, kolik z toho, co je člověk schopen vnímat, existuje i mimo jeho vědomí a do jaké míry jde o „pouhý“ výsledek neúnavného úsilí neuronových struktur lidského mozku. Pohltily jej pokusy s vysokými frekvencemi a jejich vnímatelností, a to nejen na poli výtvarného umění.
Carsten Nicolai, tele, 2018
© Carsten Nicolai und VG Bild-Kunst, Bonn 2018
Courtesy Galerie EIGEN + ART Leipzig/Berlin und Pace Gallery
Foto: Julija Stankeviciene
Carsten Nicolai se se stejným zápalem soustavně věnuje i elektronické hudbě, má vlastní label (noton, resp. raster-noton), vystupuje pod pseudonymem alva noto nebo jen noto a spolupracuje s řadou dalších muzikantů (mezi ně patřil například nedávno zesnulý finský hudebník Mika Vainio, Ryōji Ikeda nebo Blixa Bargeld z Einstürzende Neubauten, s nímž Nicolai založil Projekt ANBB), je autorem filmové hudby pro snímek The Revenant mexického režiséra Alejandra G. Iñárittu.
Carsten Nicolai, 2015, Foto: Andrey Bold
Aktuální Instalace v Berlinische Galerie nese název tele a vychází z fenoménu popsaného Albertem Einsteinem, kdy dva oddělené kvantové systémy jsou propojeny tak, že změna v jednom z nich se tajemným, jako by telepatickým způsobem promítne i do toho druhého. Tele má podobu dvou téměř třímetrových zrcadlových objektů, které připomínají napolovic rozříznuté Archimédovské těleso, jehož dvě od sebe vzdálené části spolu naznačeným ne zcela srozumitelným způsobem komunikují. Prostorem mezi nimi létají laserové paprsky a jakmile narazí do protilehlé fotobuňky, vystřelí nové impulsy, čímž nepřetržitě generují nové paprsky (sebeudržující systémy jsou další vášní C. N.). Zrcadlové plochy navíc vytváří dojem, že paprsky pokračují prostorem kamsi do nekonečna. A samozřejmě – výsledný vjem ovlivňuje sám divák změnou svého pozorovacího stanoviště.
Carsten Nicolai, tele, 2018
© Carsten Nicolai und VG Bild-Kunst, Bonn 2018
Courtesy Galerie EIGEN + ART Leipzig/Berlin und Pace Gallery
Foto: Julija Stankeviciene
Carsten Nicolai se v minulosti zúčastnil mnoha skupinových přehlídek, mezi jinými také dokumenty X v Kasselu (1997) či benátských bienále (2001 a 2003), má za sebou řadu samostatných výstav a projektů. V Berlinische Galerie se znovu představuje jako umělec-badatel, jehož na první pohled minimalistická, ale přitom velmi komplexní díla prozrazují vášeň pro poznávání, které chce přiblížit i ostatním, a vytváří přitom dojem, že spíš než výsledek je důležitý právě onen vzrušující proces.
Úvodní fotografie: Carsten Nicolai, tele, 2018 © Carsten Nicolai und VG Bild-Kunst, Bonn 2018
Courtesy Galerie EIGEN + ART Leipzig/ Berlin und Pace Gallery
Foto: Julija Stankeviciene
Určitě si přečtěte:
