Karel Appel – Umění je oslava!

Karel Appel, Les Décapités, 1982, Huile sur toile, 193 x 672 cm. Musée d’Art moderne de la Ville de Paris © Karel Appel Foundation / ADAGP, Paris 2017

Extrait du film de Jan Vrijman, La réalité de
Karel Appel, 1961. Photo Ed van der Elsken / Nederlands Fotomuseum
© Ed van der Elsken / Nederlands Fotomusuem / Courtesy Annet Gelink Gallery

Karel Appel, Nu blessé, 1959, Huile sur toile, 183 x 243 cm. Musée d’Art moderne de la Ville de Paris © Karel Appel Foundation / ADAGP, Paris 2017

Karel Appel, Oiseaux de nuit, 1949, Huile sur toile, 75 x 100 cm. Musée d’Art moderne de la Ville de Paris © Karel Appel Foundation / ADAGP, Paris 2017

Karel Appel, Personnage vert, 1947, Huile sur bois, 79 x 34 x 22 cm. Musée d’Art moderne de la Ville de Paris © Karel Appel Foundation / ADAGP, Paris 2017

Karel Appel, Effroi dans l’herbe, 1947, Huile sur toile, 95 x 70 cm. Musée d’Art moderne de la Ville de Paris © Karel Appel Foundation / ADAGP, Paris 2017

V Musée d´Art moderne de la Ville de Paris je od 24. 2. do 20. 8. 2017 otevřena výstava Karla Appela nazvaná L´Art est une fête! (Umění je svátek!). Z Nizozemí pocházející malíř, sochař a básník Christiaan Karel Appel (1921–2006) patřil mezi zakladatele umělecké skupiny CoBrA, kde vedle něj působili například Pierre Alechinsky (viz zde v rubrice Letem světem výstava Pierra Alechinskyho, která je do 5. 11. k vidění v Centre de la Gravure et de l´Image imprimée v belgickém La Louvière) nebo Asger Jorn, která působila v letech 1948–1951 a jejíž název zformoval malíř, básník a člen tohoto hnutí Christian Dotremont. CoBrA se distancovala od soudobé avantgardy, jejíž atmosféru vnímala už jako zkostnatělou a autoritářskou. Appelova tvorba byla co do spontaneity, experimentálnosti i zřetelné inspirace primitivismem s charakterem skupiny zcela ztotožněná. Umělec sám byl typem nomáda, v 50. letech žil v Paříži, později cestoval také po Mexiku, Spojených státech nebo tehdejší Jugoslávii. V Paříži jeho tvorbu propagoval vlivný kritik, kurátor a sběratel umění Michel Tapié, který v ní viděl evropský ekvivalent abstraktního expresionismu v Americe reprezentovaného Jacksonem Pollockem. Do 70. let 20. století osciloval mezi gesturální tvorbou a abstrakcí, v 80. letech začal pracovat na rozměrných polyptyších, které patří mezi zlaté hřeby expozice. Ta obsahuje mnohá autorova ikonická díla, mimo jiné také Carnet d´Art psychopathologique (Zápisník psychopatologického umění) nebo malby a keramické skulptury z 50. let. Již zmíněné prostorové instalace ze 70. a 90. let střídá v závěru nepříliš známý Appelův umělecký testament z roku 2006.

KB