Nadace Prada v Miláně hostí výstavu nazvanou „K“, která je kurátorským projektem Uda Kittelmanna. Představují se v něm společně tři díla inspirovaná třemi romány Franze Kafky, realizovaná v odlišných médiích. Autorem prostorové instalace nazvané „Happy End Kafkovy Ameriky“ („The Happy End of Franz Kafka´s Amerika) je Martin Kippenberger. Následuje ji projekce slavného filmu „Proces“ („The Trial“) od Orsona Wellese a hudební skladba „Zámek“ (The Castle“) od skupiny Tangerine Dream.
Výstava byla kvůli restriktivním opatřením v Lombardii uzavřena tři dny po zahájení. O dva týdny později „upadla“ celá Itálie do nouzového stavu. Možnost znovuotevření muzeí a galerií nabyla na Apeninském poloostrově platnost od 18. května, ne všechny výstavní instituce ale obnovily provoz k tomuto datu, některé počkaly na další týden, jiné vyčkaly ještě déle. V médiích se proto postupně objevují upřesněná data. Nadace Prada zpřístupnila svůj výstavní komplex 5. června a zdaleka nepatří mezi poslední osmělené.
-
- Martin Kippenberger, The Happy End of Franz Kafka’s Amerika, 1994, pohled do instalace, Photo: Hana Crotti Křenková
-
- Martin Kippenberger, The Happy End of Franz Kafka’s Amerika, 1994, pohled do instalace, Photo: Hana Crotti Křenková
-
- Martin Kippenberger, The Happy End of Franz Kafka’s Amerika, 1994, pohled do instalace, Photo: Hana Crotti Křenková
-
- Martin Kippenberger, The Happy End of Franz Kafka’s Amerika, 1994, pohled do instalace, Photo: Hana Crotti Křenková
-
- Martin Kippenberger, The Happy End of Franz Kafka’s Amerika, 1994, pohled do instalace, Photo: Hana Crotti Křenková
Iniciála K, jediné písmeno v názvu výstavy, odkazuje nejen na spisovatele Franze Kafku, ale i na jména hlavních hrdinů (Karl Rossman, Josef K. a K.) tří zvolených románů, jenž posloužily jako inspirace dalším autorům k vytvoření vlastních prací. Titulním dílem na výstavě je rozsáhlá prostorová instalace nazvaná „Happy End Kafkovy Ameriky“. Její autor, německý umělec Martin Kippenberger, ji poprvé prezentoval v roce 1994, kdy si literární svět připomínal sedmdesát let od Kafkova úmrtí. Událost se konala v Rotterdamu, jen pár let před Kippenbergerovou předčasnou smrtí. Od premiéry prostorové instalace uplynulo čtvrt století a dílo bylo postupně k vidění na více místech, jedním z nich byl i Veletržní palác v Praze (1999). V Itálii je instalace vystavena poprvé.
Román Amerika Franz Kafka nikdy nedokončil a Martin Kippenberger nikdy nedočetl. Přišlo mu proto trefné pojmenovat prostorovou instalaci „Happy End Kafkovy Ameriky“. Kafkův román, jak poznamenává kurátor, je považován za nelítostnou kritiku imperialismu. Instalace reflektuje moment, kdy se hlavní hrdina knihy uchází o práci a je pojata jako místo pro pracovní pohovory. Vše je naaranžováno na rozměrnou plochu fotbalového hřiště, která svou jasně zelenou barvou evokuje trávník. Návštěvníci na plochu ale nemohou vstoupit, mohou ji pouze obcházet nebo se posadit na dřevěné lavice po stranách. Na hřišti se odehrává několik desítek imaginárních pracovních pohovorů. Zázemí pro ně vytváří vždy dvojice židlí a stůl, na němž je umístěna cedulka s náhodně vybraným číslem. Kromě standardního kancelářského nábytku, tu jsou seskupeny nejrůznější druhy židlí a stolů. Ošuntělé kusy střídají exempláře lesknoucí se ještě novotou, nábytek z „blešáku“ se prolíná s bizarními a designovými výrobky. Proti sobě tu jsou umístěny i dvě vysoké sedačky pro rozhodčí na tenisových kurtech nebo dva posedy pro myslivce, kempingový skládací nábytek nebo pomalované sedačky z vlaku. Nechybí tu věšáky na šaty, stolní svítidla a sbírka rozmanitých popelníčků. Pohyblivý prvek vnáší na plochu hřiště dvě katapultovací sedadla, doplněná rozevřenými deštníky „nad hlavou“, která se pohybují po kolejnici a rotují kolem stolu, jehož desku tvoří velké smažené vejce s jasně žlutým středem.
-
- Martin Kippenberger, The Happy End of Franz Kafka’s Amerika, 1994, pohled do instalace, Photo: Hana Crotti Křenková
-
- Martin Kippenberger, The Happy End of Franz Kafka’s Amerika, 1994, pohled do instalace, Photo: Hana Crotti Křenková
-
- Martin Kippenberger, The Happy End of Franz Kafka’s Amerika, 1994, pohled do instalace, Photo: Hana Crotti Křenková
-
- Martin Kippenberger, The Happy End of Franz Kafka’s Amerika, 1994, pohled do instalace, Photo: Hana Crotti Křenková
Co ale vedlo kurátora Uda Kittelmanna k tomu, aby toto rozměrné a vizuálně bohaté dílo „propojil“ s dalšími pracemi, filmem a hudební skladbou, které jsou navíc pro návštěvníky časově náročné? Jeho odpověď je jednoduchá: „Přál jsem si, aby si diváci mohli celou výstavu, potažmo Kafku, opravdu užít“, říká Kittelmann, který nepochybuje o tom, že k pochopení přítomnosti je užitečné číst Kafkovy romány. Díky rozsáhlým prostorům, kterými disponuje Nadace Prada, se mu toto přání splnilo a návštěvníci se tak mohou sblížit s Kafkou nejen nad knihou.
Wellesův černobílý Proces, natočený podle stejnojmenného Kafkova románu v roce 1962, je bez ustání promítán v budově, jenž slouží jako kino. Po jeho shlédnutí čeká návštěvníky v dalším samostatném prostoru, vybaveném pohodlnými různobarevnými křesly, překvapivě „relaxační“ a libozvučná reinterpretace románu Zámek v podání elektronické hudební skupiny Tangerine Dream. Více než hodinová skladba z roku 2013 výstavu šťastně uzavírá.
Nadace Prada (Fondazione Prada), Milán
Projekt probíhá od 21. 2. do 25. 10. 2020, kurátor: Udo Kittelmann
