Ilja a Emilie Kabakov Not Everyone Will Be Taken Into the Future
Tate Modern pořádá od 18. 10. 2017 do 28. 1. 2018 jako první velká veřejná galerie v UK retrospektivu Ilji a Emilie Kabakových. Výstava pod názvem Ilja a Emilie Kabakov Not Everyone Will Be Taken Into the Future (Ne každý se ocitne v budoucnosti) sleduje vývoj nejprve Ilji Kabakova (1933) od raných maleb, kreseb, alb a skulpturálních prací, které tvořil více méně neoficiálně a vystavoval pro okruh přátel za života v Sovětském svazu, v Moskvě. Kabakov je představen jako originální umělec, který si razí svou cestu napříč nejrůznějšími médii. Jádrem výstavy jsou velké instalace, z nichž většina byla vytvořena po emigraci do Spojených Států v roce 1987 a na kterých spolupracovala i jeho žena Emilie (1945). Z celkového počtu deseti místností v Tate, šest z nich je věnováno velkým instalacím, které ještě nikdy nebyly takto pohromadě vystaveny, jedna z nich dala i název celé výstavě. Divák se přenese rychle a přesvědčivě do světa sovětského socialismu, světa společného bydlení v přeplněných tmavých omšelých bytech a domech, kde se dá přežít jedině sněním o útěku či přeletu někam jinam. Kabakov mistrně zachycuje absurditu a tragikomedii takového života; v roce 1985, ještě ve svém moskevském bytě vytvořil první‚ ‘totální‘ instalaci Člověk, který vyletěl do vesmíru ze svého bytu, která je v Tate přesvědčivě zrekonstruovaná – malá místnost, obrovská díra ve stropě, jakýsi mechanismus na pružinách a všude stopy po mizerné existenci člověka, který proletěl stropem, aby se osvobodil. Dnes s odstupem času se usmívá snadněji takové ‚naivitě‘. Zatímco řadu Kabakových děl obývají smýšlené postavy, v Labyrintu (Album mé matky) z roku 1990 jsou nainstalované fotografie ze života Iljovy matky. Na stěnách beznadějně úzkých temných chodeb podávají působivé, autentické svědectví o útrapách života v opresivním režimu. Tlumené osvětlení a špatné umístění překladů textu (vysoko) na oplátku způsobuje útrapy návštěvníkům výstavy. Vzpomínka na socialistický realismus nezmizí ze světa Kabakových nikdy úplně, připomínají ho i malby z posledních let, dělané v Americe – velkoplošné obrazy, na kterých se kolážovitě mísí a vrství úryvky výjevů z nedávné historie i ze starého umění. V poslední místnosti výstavy se objevuje opět téma letu a úniku, tentokráte v podobě obrazů a modelů andělů. Z doprovodného textu k výstavě se dozvíme, že autoři chápou anděla za bytost ‚bez státní přináležitosti‘ (stateless being) nevázanou na pozemská a byrokratická omezení. Zdá se, že Kabakovi o svobodě snít nepřestali, nicméně na pozadí totalitního sovětského režimu umělecké reflexe na téma nesvobody, strachu, snění a utopie měly větší pádnost. Výstava je jednou z více akcí pořádaných ke 100. výročí Říjnové revoluce. Byla připravená Tate Modern v úzkém dialogu s umělci a ve spolupráci s Ermitáží v Petrohradě a Treťjakovskou galerií v Moskvě – institucemi, které budou výstavu hostit v příštím roce.
Text Irena Goldscheider
Reprodukce nahoře: Ilya Kabakov – Emilia Kabakov, Inscriptions on the Wall (Reichstag), model, date unknown, paint on wood, 91,5 x 106,7 x 55,9 cm. Private collection. © Ilya & Emilia Kabakov
-
- Ilya Kabakov – Emilia Kabakov, The Six Paintings about the Temporary Loss of Eyesight (They are Painting the Boat), 2015, oil paint on canvas, 112 x 196 cm. Private collection. © Ilya & Emilia Kabakov. Photograph courtesy the artists and Pace Gallery
-
- Ilya Kabakov – Emilia Kabakov, Not Everyone Will Be Taken into The Future, 2001, wooden construction, railway car fragment, running-text display and paintings. MAK – Austrian Museum of Applied Arts / Contemporary Art, Vienna
-
- Ilya Kabakov, The Man Who Flew Into Space From His Apartment, 1985, six poster panels with collage. Centre Georges Pompidou, Paris. Musée national d’art moderne/Centre de Création industrielle. Purchased 1990. © Ilya & Emilia Kabakov
-
- Ilya Kabakov – Emilia Kabakov, The Appearance of the Collage #10, 2012, oil paint on canvas, 203 x 272 cm. Private collection. © Ilya & Emilia Kabakov. Photograph by Kerry Ryan McFate, courtesy Pace Gallery
Určitě si přečtěte:
O Irena Goldscheider
Poslední články
- Smutné loučení – Jiří Šetlík (2. 4. 1929 – 28. 1. 2023) 29. ledna 2023
- Petice za zachování a opravu kulturní památky železničního mostu pod Vyšehradem 21. prosince 2022
- John Cage was born 100 years ago 7. září 2022
- SOCHAŘI ZNÁMÍ – NEZNÁMÍ 19. května 2022
- Za Medou Mládkovou 4. května 2022
Starší články
- leden 2023
- prosinec 2022
- září 2022
- květen 2022
- únor 2022
- říjen 2021
- září 2021
- srpen 2021
- červenec 2021
- červen 2021
- květen 2021
- duben 2021
- březen 2021
- únor 2021
- leden 2021
- prosinec 2020
- listopad 2020
- říjen 2020
- září 2020
- srpen 2020
- červenec 2020
- červen 2020
- květen 2020
- duben 2020
- březen 2020
- únor 2020
- leden 2020
- prosinec 2019
- listopad 2019
- říjen 2019
- září 2019
- srpen 2019
- červenec 2019
- červen 2019
- květen 2019
- duben 2019
- březen 2019
- únor 2019
- leden 2019
- prosinec 2018
- listopad 2018
- říjen 2018
- září 2018
- srpen 2018
- červenec 2018
- červen 2018
- květen 2018
- duben 2018
- březen 2018
- únor 2018
- leden 2018
- prosinec 2017
- listopad 2017
- říjen 2017
- září 2017
- srpen 2017
- červenec 2017
- červen 2017
- květen 2017