Ilja a Emilie Kabakov Not Everyone Will Be Taken Into the Future

Tate Modern pořádá od 18. 10. 2017 do 28. 1. 2018 jako první velká veřejná galerie v UK retrospektivu Ilji a Emilie Kabakových. Výstava pod názvem Ilja a Emilie Kabakov Not Everyone Will Be Taken Into the Future (Ne každý se ocitne v budoucnosti) sleduje vývoj nejprve Ilji Kabakova (1933) od raných maleb, kreseb, alb a skulpturálních prací, které tvořil více méně neoficiálně a vystavoval pro okruh přátel za života v Sovětském svazu, v Moskvě. Kabakov je představen jako originální umělec, který si razí svou cestu napříč nejrůznějšími médii. Jádrem výstavy jsou velké instalace, z nichž většina byla vytvořena po emigraci do Spojených Států v roce 1987 a na kterých spolupracovala i jeho žena Emilie (1945). Z celkového počtu deseti místností v Tate, šest z nich je věnováno velkým instalacím, které ještě nikdy nebyly takto pohromadě vystaveny, jedna z nich dala i název celé výstavě. Divák se přenese rychle a přesvědčivě do světa sovětského socialismu, světa společného bydlení v přeplněných tmavých omšelých bytech a domech, kde se dá přežít jedině sněním o útěku či přeletu někam jinam. Kabakov mistrně zachycuje absurditu a tragikomedii takového života; v roce 1985, ještě ve svém moskevském bytě vytvořil první‚ ‘totální‘ instalaci Člověk, který vyletěl do vesmíru ze svého bytu, která je v Tate přesvědčivě zrekonstruovaná – malá místnost, obrovská díra ve stropě, jakýsi mechanismus na pružinách a všude stopy po mizerné existenci člověka, který proletěl stropem, aby se osvobodil. Dnes s odstupem času se usmívá snadněji takové ‚naivitě‘. Zatímco řadu Kabakových děl obývají smýšlené postavy, v Labyrintu (Album mé matky) z roku 1990 jsou nainstalované fotografie ze života Iljovy matky. Na stěnách beznadějně úzkých temných chodeb podávají působivé, autentické svědectví o útrapách života v opresivním režimu. Tlumené osvětlení a špatné umístění překladů textu (vysoko) na oplátku způsobuje útrapy návštěvníkům výstavy. Vzpomínka na socialistický realismus nezmizí ze světa Kabakových nikdy úplně, připomínají ho i malby z posledních let, dělané v Americe – velkoplošné obrazy, na kterých se kolážovitě mísí a vrství úryvky výjevů z nedávné historie i ze starého umění. V poslední místnosti výstavy se objevuje opět téma letu a úniku, tentokráte v podobě obrazů a modelů andělů. Z doprovodného textu k výstavě se dozvíme, že autoři chápou anděla za bytost ‚bez státní přináležitosti‘ (stateless being) nevázanou na pozemská a byrokratická omezení. Zdá se, že Kabakovi o svobodě snít nepřestali, nicméně na pozadí totalitního sovětského režimu umělecké reflexe na téma nesvobody, strachu, snění a utopie měly větší pádnost. Výstava je jednou z více akcí pořádaných ke 100. výročí Říjnové revoluce. Byla připravená Tate Modern v úzkém dialogu s umělci a ve spolupráci s Ermitáží v Petrohradě a Treťjakovskou galerií v Moskvě – institucemi, které budou výstavu hostit v příštím roce.

Text Irena Goldscheider

Reprodukce nahoře: Ilya Kabakov – Emilia Kabakov, Inscriptions on the Wall (Reichstag), model, date unknown, paint on wood, 91,5 x 106,7 x 55,9 cm. Private collection. © Ilya & Emilia Kabakov