God Bless America!

Barcelonská MACBA se od 18. 5. do 15. 10. zaměřila na prezentaci souboru videí Marthy Rosler (1943), která patřila v 70. letech minulého století k průkopníkům prosazujícím toto médium jako jeden z nových způsobů uměleckého vyjadřování. Z rozsáhlé tvorby autorky, jež se během své kariéry proslavila také jako feministická teoretička a ve své konceptuálně orientované tvorbě užívala zejména performanci, psané texty, fotografii či instalace, instituce vybrala videa vznikající od 70. let až do roku 2006, aby odkázala jejich prostřednictvím k hlavním tematickým liniím, jimž se v průběhu let věnovala.

Martha Rosler: Flower Fields 1974. Single-channel video, colour, sound, 3 min 40 s. MACBA Collection. Long-term loan of Barcelona City Council.

Vedle komentářů politického systému, průzkumů ekonomických struktur, skrytých mechanizmů přerozdělování moci spojených s hierarchizací společnosti, se Rosler dotýkala také citlivých a dnes stále aktuálních otázek spojených se společenskou kontrolou ženského těla i stereotypizací rolí. Video používala jako účinný nástroj sociální analýzy, potažmo kritiky. První série prací, jež lze zhlédnout v Barceloně, se kromě protiválečných snímků, od nichž byl odvozen také samotný název projektu God Bless America!, orientuje zejména na problém imigrace, vztah americké vlády k Latinské Americe, mapuje vměšování státní moci do privátní sféry jednotlivce či rozklíčovává vliv a praktiky nadnárodních korporací.

V druhém okruhu videí se umělkyně zabývá především genderovou analýzou, problematizuje a ironizuje pohled na „domácí“ prostředí, instrumentalizaci ženského těla, často aplikovanou za pomoci nástrojů a jazyka běžně užívaných masmédii, reklamou, módním průmyslem nebo vědeckými obory a nejednou bezmyšlenkovitě přijímanou většinovou společností. Výstava dokumentuje fakt, že  umění se pro Rosler stalo oblastí, v jejímž rámci lze výstižně komentovat problémy našeho života a upozorňovat veřejnost na mnohdy nepříjemné či cíleně přehlížené sociální jevy. Vedle legendárního videa Semiotics of the Kitchen (1975), které se stalo nástrojem k vyjádření zloby i frustrace, a čerpá z příznačné kultury mediálního sdělení využívajícího populární pořad propagující v 60. letech v americké televizi francouzskou kuchyni, je v MACBA k vidění například další slavná smyčka Vital Statistics of a Citizen, Simply Obtained (1977). Ta poukazuje právě na znepokojující skutečnost, že ženské tělo bylo a bohužel stále je podrobováno standardizaci a jednotvárnému diktátu krásy. Výstava tak připomíná výraznou osobnost, která více než 50. let vytrvale přináší kritický pohled na složité a často obtížně čitelné struktury naší společnosti a paralelně i na východiska současné kultury.

LU