Giorgio de Chirico

Retrospektivní výstava Giorgia de Chirica se do výstavních sálů Královského paláce v Miláně vrací bezmála po padesáti letech. V roce 1970, za účasti dvaaosmdesátiletého umělce, tu byla uspořádána jeho první retrospektiva v Itálii. Aktuální výstava obsahuje více než sto prací, od raných děl až po pozdní tvorbu. Malby na plátně, které převažují, doplňují litografie, pastely a kresby.

Ve velkém počtu jsou zastoupeny autoportréty, které nás provází  celou výstavou. Umělcova tvář nebo celá postava se objevují  v různém aranžmá a v rozličných kostýmech. Zobrazil se například jako toreador nebo opakovaně jako barokní šlechtic, kdy v dobovém kostýmu černé nebo červené barvy pózuje v zámeckém parku. V sérii autoportrétů nechybí jeho „skutečné“ zobrazení, kdy se zachytil v ateliéru při práci na rozmalovaném obraze. Nejstarší vystavená podobizna pochází z roku 1911. K její realizaci ho inspirovala slavná fotografie německého filozofa Nietzscheho a de Chirico se podle jejího vzoru zobrazil z profilu, s tváří podepřenou o dlaň levé ruky. Jeho záliba v portrétování sebe sama je někdy spojována s narcistními sklony, de Chirico ale s lidskou figurou pracoval zcela programově, ať už se jednalo o zobrazení skutečných lidí, manekýnů postrádajících obličejové rysy nebo soch znázorňujících ženské a mužské jedince často spojené s mytologickými hrdiny.

U příležitosti retrospektivy byl zrestaurován obraz nazvaný „Závod kvadrig“ v majetku milánské Obrazárny Brera. Patřil mezi třináct obrazů, které si u de Chirica objednal ve druhé polovině dvacátých let galerista Léonce Rosenberg. Obrazy byly určeny do jeho luxusního bytu v Paříži. Malba znázorňující několik závodících kvadrig má atypický nízký podlouhlý formát, který svědčí o jejím původním umístění nad dveřmi. Malby však pobyly v pařížském bytě jen krátce, už v roce 1929 kvůli Rosenbergově špatné finanční situaci skončily na aukci. Obraz vznikl v období, kdy de Chirico maloval s oblibou zápasící svalnaté gladiátory, které stejně jako závodící kvadrigy situoval často do stísněného prostoru uzavřených místností. V době, kdy pracoval na Rosenbergově objednávce, se začal věnovat přípravě vlastních barev a své poznatky publikoval v „Malém traktátu o malířské technice“.

V první polovině třicátých let vytvořil cyklus litografií nazvaný „Tajuplné lázně“. Vznikl jako obrazový doprovod k básnické sbírce „Mythologie“, jejímž autorem je Jean Cocteau. K tajuplnému prostředí koupaliště se vrátil ve svých pracích ještě několikrát. Enigmatickou atmosféru vytváří netypické tvary mělkých bazénů, ve kterých se prolínají oblečené postavy spolu s koupajícími. Nechybí velké labutě, ryby, loďky, míče a dominantní plážové kabiny na kůlech. Po příjezdu do Spojených států v roce 1936 namaloval ihned obraz se stejným námětem a „tajuplné lázně“ umístil přímo na Manhattan, s hradbou mrakodrapů v pozadí. Završením tématu dechiricovských „tajuplných lázní“ je rozměrná fontána. Realizoval ji ve svých pětaosmdesáti letech, u příležitosti XV. ročníku milánského trienále umění v roce 1973. Na výstavě je prezentován malý model, skutečná fontána je k vidění v zahradě milánského Paláce umění. Jednotlivé, výrazně barevné, sochařské prvky se rozkládají na ploše 140 metrů čtverečních a koupající se Dioskúrové jsou vyvedeni v mírně nadživotní velikosti. Ačkoli de Chirico během svého života pobyl v Miláně jen krátkou dobu, zanechal tu jedno ze svých nejpozoruhodnějších děl.

Kurátor výstavy Luca Massimo Barbero se neubránil tomu, aby nezmínil fakt, že umělec byl během svého života více oceňován v zahraničí, než v Itálii. Vynálezce metafyzické malby se ve dvacátých letech od své invence odklání a nová díla se ve srovnání s jejich metafyzickými předchůdci jeví spíš jako krok nazpátek než náležité pokračování. Ještě o něco pozdější práce, ze čtyřicátých a padesátých let, označované jako „barokizující malba“ odborná kritika už vůbec nepřijala pozitivně. Zrovnoprávnění a zhodnocení „postmetafyzické“ tvorby a stejně tak i „neometafyzické“ etapy z pozdního období očekává kurátor Barbero od nastupující generace, která podle jeho zkušeností není předpojatá a na de Chirica dokáže nahlížet novou optikou, nezamlženou předsudky. Při realizaci koncepce retrospektivní výstavy myslel proto především na mladou generaci a snažil se zprostředkovat výběr tak, aby mohla – a nejen ona, znovuobjevit všechna období de Chiricovy tvorby.

Titulní obrázek: Giorgio de Chirico Ariadne, 1913, Oil and graphite on canvas, 135.3 x 180.3 cm New York, The Metropolitan Museum of Art Legacy of Florene M. Schoenborn, 1995 © Giorgio de Chirico by SIAE 2019

Královský palác, Milán, Kurátor: Luca Massimo Barbero

Výstava trvá do 19. ledna 2020

Hana Crotti Křenková