Gauguin Portraits

London, National Gallery, 7. října 2019 – 26. ledna 2020

Paul Gauguin, Self Portrait with Idol, about 1893, oil on canvas, 43.8 × 32.7 cm. Collection of the McNay Art Museum,
Bequest of Marion Koogler McNay 1950.46. © McNay Art Museum, San Antonio

Text Irena Goldscheider

Název výstavy The Credit Suisse Exhibition: Gauguin Portraits / Gauguinovy portréty právě otevřené v londýnské Národní galerii, je možné chápat jako portréty malované Gauguinem (1848–1903), ale také – možná v tomto případě příhodněji – jako portréty Gauguina ve smyslu autoportrétů. Hned první sál jich obsahuje devět a výstava končí autoportrétem z posledního roku malířova života z majetku Kunstmuseum Basel. V průběhu výstavy se setkáváme s Gauguinem portrétovaným jako Kristus u kříže, nebo např. v Bretagni, na nám všem známém obraze Bonjour monsieur Gauguin, neb jako bronzový reliéf ‚Oviri‘. Zda šlo o zahledění do sebe, nebo o nedostatek modelů, jinými slovy o využití snadno dostupného námětu, ponecháme jako otevřenou otázku, i když většina kritiků reaguje na výstavu ve prospěch prvního argumentu.

Ať už jde o portréty přátel nebo osobností z uměleckého světa (Laval, Stéphane Mallarmé, malíř Slewiňski, aj.), portréty bretaňských žen nebo Tahiťanek, díváme se na tváře zachycené bez sentimentu, bez výrazné individualizace a psychologické hloubky. Obrazy po formální stránce fascinují výraznou barevností a celistvými plochami; co do obsahu zájmem o primitivní a exotický, mimoevropský svět. Osobnost portrétovaných je jakoby odsunuta na druhou kolej.

 

Paul Gauguin, Tehura (Teha’amana), 1891-1893, coloured wooden mask, 22.2 × 7.8 × 12.6 cm. Musée d’Orsay, Paris. Gift of Madame Huc de Monfried, 1951 (OA 9528). © RMN-Grand Palais (Musée d’Orsay) / Gérard Blot

Co do počtu nevelká výstava zahrnující i keramiku, grafiku a předměty z kovu a dřeva potvrzuje představu, kterou s Gauguinem spojujeme. Umělce hledajícího čistý, nezkažený svět, ochotného obětovat pohodlí materiálního světa i rodinu, umělce soustředěného na sebe a svůj zápas. Překvapující je, že z cca 55 exponátů pouze jediné dílo pochází z pořadatelské londýnské galerie, ostatní jsou zápůjčky ze sbírek z celého světa, včetně soukromých. Přehlídka je tak vzácnou příležitostí vidět tuto stránku Gauguinovy tvorby v relativní celistvosti.

Výstava v Londýně je replikou výstavy v  Národní galerii Kanady v Ottawě, která je spolupořadatelem akce; přes drahé vstupné (22-£24 o víkendech) bude nepochybně a po zásluze přitahovat zástupy návštěvníků.

Print Friendly, PDF & Email

Irena Goldscheider

Irena Goldscheider (1950, Praha) studovala v letech 1968-73 na FF UK obory dějiny umění a estetika. Pracovala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze (1973-81) jako kurátorka v oboru skla a současného umění. Od roku 1981 žije ve Velké Británii, kde pracovala v letech 1981-89jako asistentka v Dan Klein Gallery v Londýně a kurátorka Dan Klein Glass Collection. Je nezávislou kurátorkou výstav ve spolupráci s Britským muzeem, Britskou radou, Victoria & Albert Museum, Českým centrem v Londýně, Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Spoluzakládala a byla redaktorkou časopisu Grapheion, byla dlouholetou přispěvatelkou časopisu Ateliér.

Poslední příspěvky od Irena Goldscheider (Všechny příspěvky >>>)

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

O Irena Goldscheider

Irena Goldscheider (1950, Praha) studovala v letech 1968-73 na FF UK obory dějiny umění a estetika. Pracovala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze (1973-81) jako kurátorka v oboru skla a současného umění. Od roku 1981 žije ve Velké Británii, kde pracovala v letech 1981-89 jako asistentka v Dan Klein Gallery v Londýně a kurátorka Dan Klein Glass Collection. Je nezávislou kurátorkou výstav ve spolupráci s Britským muzeem, Britskou radou, Victoria & Albert Museum, Českým centrem v Londýně, Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Spoluzakládala a byla redaktorkou časopisu Grapheion, byla dlouholetou přispěvatelkou časopisu Ateliér.