Freud prstenů. Jeden Sigmund nevládne všemi aneb umění a oddanost

Freud of the Rings, Israel Museum, Jerusalem, 20. 7. 2018 – 2. 3. 2019

Text Magda Němcová

Umístěna na první pohled překvapivě ve vstupní části archeologického křídla Israel Musea, onoho fascinujícího labyrintu nejen židovského světa, rozsahem ale nikoli významem nevelká výstava Freud prstenů (Freud of the Rings)

je zhmotněnou ódou na interdisciplinaritu, kritické myšlení a zároveň cit pro historii, krásu a také smysl pro humor, tedy všechno vzácné koření v dnešním křečovitě exaltovaném a polarizovaném světě plném očekávání ještě větších hrůz, než ty, co už máme za sebou.

Výstavu plnou překvapení koncipovali kurátoři Israel Musea za spolupráce dalších odborníků, především psychoanalytika a znalce Freudova díla Erana Rolnika. Na začátku projektu byla zvědavost, kterou u kurátorky helenistické, římské a byzantské sbírky Morag Wilhelm vzbudil v depozitáři uložený moderní zlatý pečetní prsten se vsazenou antickou gemou bohyně vítězství (Victoria / Niké), který darovala Israel Museu psychoanalytička Eva Rosenfeld. Odkaz byl doprovázený informací, že prsten daroval Evě Rosenfeld Sigmund Freud v lednu roku 1930 k jejím 38. narozeninám. A podivuhodná náhoda spojená s iniciačním předmětem výstavy je nikoli jediným paradoxem projektu: Eva Rosenfeld nikdy nenavštívila Izrael a o důvodu její donace, ke které se rozhodla ve věku 86 let, spekuluje Morag Wilhelm, že kromě proizraelských sympatií tak mohla učinit i proto, aby svým darem nevzbudila pocit afinity k vídeňské nebo londýnské psychoanalytické škole, mezi kterými se po celý život profesně pohybovala, a proto darovala vzácnou vzpomínku na Sigmunda Freuda na v tomto smyslu neutrální půdu.

Při bližším zkoumání Wilhelm zjistila, že Sigmund Freud, vášnivý sběratel antických starožitností, který za čtyřicet let nashromáždil přes dva tisíce egyptských, řeckých, etruských a blízkovýchodních sošek, figurek, fragmentů fresek, papyrů, skleněných předmětů, rytých kamenů a šperků, měl ve zvyku obdarovávat své blízké, především své žáky z nejbližšího okruhu, pečetními prsteny, v nichž byly vsazeny antické gemy z jeho sbírky. Na počátku této tradice, ve které později pokračovala i Freudova dcera Anna, zakladatelka dětské psychiatrie, byl okruh Freudových nejbližších žáků, kteří na podporu Freudovy teorie vytvořili v květnu 1913 tajný výbor. Prvních pět obdarovaných byli Freudovi nejbližší žáci – Karl Abraham, Sándor Ferenczi, Ernest Jones, Hanns Sachs a Otto Rank. I když později otec psychoanalýzy okruh obdarovaných rozšířil na další blízké přátele a členy rodiny, mezi nimi i ženy, „společenství“ obdarovaných vždy záviselo na jediném dárci, kterým byl Freud sám. A co bylo ještě podstatnější, Freud pečlivě vybíral pro každého jednoho obdarovaného téma, které by odráželo osobnost obdarovaného a / nebo jeho postavení či životní situaci. Sám otec psychoanalýzy byl hrdým pánem prstenu s vyobrazením Jupitera (Dia), aby nikdo nebyl na pochybách, kdo je vládcem Olympu psychoanalýzy. Podle svědectví jednoho z jeho žáků si Freud svůj prsten s vyobrazením vládce bohů dokonce zálibně prohlížel. Některé z prstenů, konkrétně prsten darovaný Sándoru Ferenczimu, svědčí i o smyslu pro humor, možná i s výchovným prvkem: do karneolu vyrytá erotická scéna, pravděpodobně spojená s bakchanáliemi, podle všeho souvisí nejen s ústředním Ferecziho tématem, kterým byla lidská sexualita, ale mohla být i narážkou na velice nestandardní milostný trojúhelník, který tvořili Ferenczi, jeho pacientka Gisela a Giselina dcera Elma. Dlužno říci, že Freud radil (marně) svému žákovi, aby se věnoval své pacientce a dal pokoj její dceři. Autorům výstavy se podařilo shromáždit celkem šest prstenů, a to Freudův prsten s do karneolu vyrytou scénou trůnícího Jupitera korunovaného bohyní vítězství Victorií a doprovázeného bohyní moudrosti Minervou (který později nosila Freudova dcera Anna upravený jako brož), již zmíněný prsten Sándora Ferencziho, prsten Anny Freudové a Evy Rosenfeld, oba se vsazenou gemou zobrazující bohyni vítězství, v prvém případě vyrytou do karneolu, v druhém případě zobrazenou v římském skle, dále prsten s gemou z modrého skla s vyobrazením pastorální scény, který Freud daroval Ernstu Simmelovi jako výraz díků za pobyt ve Simmlově sanatoriu v Berlíně, a nakonec prsten, který darovala již po Freudově smrti jeho dcera Anna psychoanalytikovi, který si přeje zůstat v anonymitě. Šest vystavených gem ve smyslu pars pro toto představuje zlomek prstenů darovaných coby „výsada i znamení příslušnosti ke skupině lidí, spjatých zanícením pro psychoanalýzu“. Autoři výstavy se netají tím, že díky výstavě se objeví další ze „společenství prstenů“. Prsteny náležející okruhu Freudových žáků a přátel jsou vystaveny v kontextu jeho sbírky starožitností, jejichž sbírání se zabýval po celý život s neobyčejným zaujetím (skoro stejným, jako kouření doutníků) a které měl vystaveny ve své pracovně a místnosti, kde probíhala psychoanalytická sezení. Některé z oblíbených předmětů ze své sbírky Freud také interpretoval a využíval při svojí práci. Svoji sbírku antických starožitností při útěku před nacisty převezl z Vídně do Londýna. Nikoli náhohou je na jeho vlastní přání jeho popel uložen v řecké váze s vyobrazením dionýsovské scény. Doplněním vystavených prstenů a předmětů z Freudovy sbírky (sošek okřídleného boha lásky Érota, bohyně Venuše, boha Thota v podobě paviána, sfingy, čínské terakotová jezdkyně na koni a bronzové nádobky na parfém v podobě dvojportrétu menády a siléna) byl roztomilý film o úklidu slavného Freudova gauče ve Freudově muzeu v Londýně.

Nikoli náhodou byla nerozsáhlá, ale obsáhlá výstava výsledkem množství spolupracujících institucí – Freudova muzea v Londýně, Freudova muzea ve Vídni, Rakouské národní knihovny tamtéž, Židovského muzea v New Yorku, Knihovny Kongresu, Britského muzea a soukromých osob. Co však dle mého soudu činí celý projekt tak vzácným, je spolupráce vědců různých oborů, kteří spolu nejen hovoří, ale navzájem se poslouchají, takže se na malém prostoru mohou prolínat dějiny umění s dějinami vědy a konec konců i „velkou historií“. A k tomu jako bonus z výstavy dýchá i radost z poznání i kritického rozumu.

Výstava je doprovázena katalogem, který obsahuje příspěvky Morah Wilhelm, Erana Rolnika, překlady vybraných Freudových dopisů a samozřejmě řadu ilustrací (Freud of the Rings. Edited by Morag Wilhelm. The Israel Museum, Jerusalem, 2018. 95 pp.).

Repro nahoře: The members of the secret committee at the Seventh International Psychoanalytic Congress held in Berlin in 1922. Standing (from left to right): Otto Rank, Karl Abraham, Max Eitingon, and Ernest Jones; seated: Sigmund Freud, Sándor Ferenczi and Hanns Sachs