Fahrelnissa Zeid
Pětimetrové abstraktní plátno pojmenované My Hell vytvořila turecká malířka Fahrelnissa Zeid (1901–1991) v roce 1951 a v Británii ho poprvé vystavila už čtyři roky po jeho vzniku. Od té doby ale nebylo v Anglii k vidění a Tate Modern ho nyní prezentuje v rámci expozice věnované této autorce. Zeid prošla školením nejen v Istanbulu ale také v Paříži, kde se v poválečném období stala významnou postavou École de Paris. V abstraktních a mnohdy monumentálních malbách vytvořila osobitou syntézu, v níž se prolínají byzantské, arabské a perské vlivy společně s těmi evropskými. Umělkyně se proslavila jako jedna z osobitých postav turecké avantgardy a v 50. letech se pohybovala zejména mezi Londýnem a Paříží, přičemž se postupně dokázala prosadit i na mezinárodní scéně. Navíc se nevěnovala pouze abstraktní malbě, začala experimentovat také se záznamy na kuřecí a krůtí kosti, které později zapracovávala do polyesterových plátů připomínajících vitrážové okenní malby, vytvářela koláže nebo plastiky. V posledních letech se Zeid trochu nečekaně vrátila k figurativnímu malířství a výstava probíhající od 13. 6. do 8. 10. prezentuje řadu děl i osobní korespondence z jejího soukromého archivu, mimo jiné umožňuje rovněž nahlédnout nejen na její uměleckou trajektorii, sekundárně totiž připomíná i její roli matky a princezny. Projekt současně dokumentuje život malířky strávený ve velkých městech – v Istanbulu, Paříži, Berlíně, Londýně, New Yorku nebo v Ammánu, umělecké úspěchy či osobní tragedie, stejně jako její balancování mezi potřebou naplnit své umělecké ambice a na druhé straně dostát povinnostem spojeným s úlohou matky, členky královské irácké rodiny a manželky diplomata. Zmíněná velkoformátová malba zapůjčená z majetku istanbulského Museum of Modern Art dominuje expozici a pomyslně symbolizuje rovnováhu mezi řádem a chaosem. Zeid v kompozici vsadila na jednoduché geometrické prvky i sytou barevnost, aby odkázala na vlivy islámského umění i architektury, jež se prolnuly s jejími zkušenostmi získanými během školení v poválečné Evropě přinášejícím ve své době aktuální teoretické i praktické poznatky o tehdejším vývoji abstrakce.
LU
O lu
Poslední články
- Smutné loučení – Jiří Šetlík (2. 4. 1929 – 28. 1. 2023) 29. ledna 2023
- Petice za zachování a opravu kulturní památky železničního mostu pod Vyšehradem 21. prosince 2022
- John Cage was born 100 years ago 7. září 2022
- SOCHAŘI ZNÁMÍ – NEZNÁMÍ 19. května 2022
- Za Medou Mládkovou 4. května 2022
Starší články
- leden 2023
- prosinec 2022
- září 2022
- květen 2022
- únor 2022
- říjen 2021
- září 2021
- srpen 2021
- červenec 2021
- červen 2021
- květen 2021
- duben 2021
- březen 2021
- únor 2021
- leden 2021
- prosinec 2020
- listopad 2020
- říjen 2020
- září 2020
- srpen 2020
- červenec 2020
- červen 2020
- květen 2020
- duben 2020
- březen 2020
- únor 2020
- leden 2020
- prosinec 2019
- listopad 2019
- říjen 2019
- září 2019
- srpen 2019
- červenec 2019
- červen 2019
- květen 2019
- duben 2019
- březen 2019
- únor 2019
- leden 2019
- prosinec 2018
- listopad 2018
- říjen 2018
- září 2018
- srpen 2018
- červenec 2018
- červen 2018
- květen 2018
- duben 2018
- březen 2018
- únor 2018
- leden 2018
- prosinec 2017
- listopad 2017
- říjen 2017
- září 2017
- srpen 2017
- červenec 2017
- červen 2017
- květen 2017