Eva Koťátková: The Dream Machine is Asleep

Hangar Bicocca Milán, 15. 2. 2018 – 22. 7. 2018

The Dream Machine is Asleep je název „snové“ instalace Evy Koťátkové, podle které byla zároveň pojmenována rozsáhlá výstava v prostorách Hangaru Bicocca v Miláně.

Pětatřicetiletá Eva Koťátková obdržela před jedenácti lety Cenu Jindřicha Chalupeckého a dnes patří nejen k nejvýraznějším postavám naší umělecké scény, ale i k mezinárodně nejúspěšnějším českým umělcům. V Itálii nevystavuje poprvé. Před pěti lety jsme ji mohli například vidět na bienále v Benátkách, kde pro hlavní mezinárodní výstavu nazvanou Encyklopedický palác, jejímž kurátorem byl Massimiliano Gioni, byla vybrána její instalace Asylum.

Pro milánskou expozici, kde se setmělým prostorem line onirická nálada, vytvořila Koťátková hned několik nových prací. Kromě instalace The Dream Machine is Asleep, to jsou další dvě – Asking the Hair about Scissors a Feeding the Cleaning Machine with what Others Didn’t Finish, série sedmi železných soch s názvem Head no. 1-7 a trojice objektů nazvaných Diary no.1-3. Instalace a sochy, které doplňuje občasná přítomnost performerů, vznikly na objednávku Fondazione Pirelli HangarBicocca, jenž všestranně podporuje současné umění.

Do výstavního prostoru návštěvníci vstupují úzkým tunelem z modré látky. Na jeho konci se ocitnou uvnitř pomyslného žaludku, v jehož přítmí je promítáno video. Jako protagonisty svých narativních instalací a videí si Koťátková často volí děti. Vhled do jejich světa a zapojení školáků se stalo už neodmyslitelnou součástí jejích projektů, ve kterých poukazuje mnohdy až na absurdní pravidla, zákazy a příkazy, s nimiž se děti setkávaly nebo stále ještě setkávají ve vzdělávacích zařízeních. Výsledky „workshopů“, které s nimi realizuje, se stávají součástí jejího díla. K projektu nazvanému Žaludek světa, jenž vznikl v loňském roce, inspirovala autorku původně dětská kresba. Ve videu o délce 45 minut je skupina školáků, v prostorách tělocvičny i volného venkovního prostranství, instruována k podivným cvičením a různým hrám, které se nějakým způsobem vztahují k procesu trávení. Video doplňuje koláž z předmětů, které se v něm objevují. Ty jsou pečlivě rozmístěny a zavěšeny na stěně. Kusy dětského oblečení se zvýrazněnými kruhovými otvory střídá kuchyňské náčiní a kovové objekty odkazující svým tvarem k lidskému tělu (kostra hrudního koše) a jednoduchým předmětům. Jejich vzhled je často podřízen geometrickým tvarům a v tvorbě Evy Koťátkové už patří k charakteristickým prvkům. S kovovými objekty, v nejrůznějších tvarových a velikostních obměnách, se setkáme i na milánské výstavě.

Patří mezi ně také série sedmi železných Hlav, které svou velikostí umožňují, aby je oživil svou přítomností performer. Jednotlivé Hlavy reprezentují odlišné emocionální a psychické stavy. V Inkoherentní Hlavě s chapadly, „zmítající se“ na podlaze, můžeme identifikovat schizofrenii, ve Zvídavé Hlavě obklopené knihami zase přepracovanost nebo poruchu spánku ve Vynervované Hlavě ležící na několika matracích. Na úzkostné stavy odkazuje Osamocená Hlava, kterou jednoduchá konstrukce vynesla do výše a performer stojící pod ní si ji tak „nasadí“ na vlastní hlavu. Nehybný performer – s hlavou ve velké Osamocené Hlavě, působí, jako by se sem zatoulal z některé z metafyzických maleb Giorgia de Chirica.

Ve třech gigantických Denících ve tvaru leporela, otevřené stojící a ležící knihy, nazvaných Já-Tělo, Já-Zvíře a Já-Stroj, pojednává autorka například o tom, z čeho je vyrobeno „moje“ tělo nebo o vykořisťování zvířat v lidské společnosti. Text doprovází obrazová část, jenž svou velikostí připomíná vitrínu, ve které se nachází prostorová koláž. Dětské postavy a zvířata autorka vystřihla z fotografií nebo kreseb a pomocí provázků vertikálně navázala na horizontální provazovou osnovu, jenž se opakuje v několika řadách nad sebou. Plochými výstřižky prostupují rozličné objekty, které tentokrát nejsou z kovu, ale ušité z měkké barevné látky.

S aktivním zapojením školáků se setkáme také u instalace The Dream Machine is Asleep – Stroj na sny usnul, vytvořené přímo pro milánskou výstavu. Jestliže v jiných projektech děti dostávají instrukce a plní daný scénář, nyní jsou vyzvány Strojem na sny k vytvoření – napsání a následnému namluvení, vlastního snu s maximálním použitím fantazie. Stroj na sny se z nepřetržité produkce snů cítí velmi vyčerpaný a hledá proto vhodné spolupracovníky. Jediné, co musí malí adepti při psaní textu dodržet, je napsat ho ve druhé osobě jednotného čísla.

Instalace sestává z gigantické patrové postele přístupné po schodech a z pracovny, jenž slouží k vytváření snů, umístěné ve spodní části. Z postele, z ptačí perspektivy, lze přehlédnout celou výstavu. Přímo po straně postele neuniknou našemu zraku kovové objekty, které pochází z říše snů plné fantazie i nočních můr. Plocha rozměrného lůžka, vybavená světle modrou peřinou, polštáři a sluchátky, se stala územím, na němž se setkává svět dospělých s bohatou dětskou představivostí. Tady se mohou návštěvníci „zasnít“ při poslechu dětmi namluvených snů. Stačí si nasadit sluchátka a pohodlně si lehnout. Vytvořený archiv snů je zejména určený dospělým, kteří nedokáží snít už ani ve spánku. Tolik potřebné sny jim proto vytváří malí návštěvníci a celý projekt můžeme vnímat jako znovunalezení ztracených snů.

Kurátorka výstavy: Roberta Tenconi

Hana Crotti Křenková