Doris Salcedo – Palimpsest | Atelierforart.cz

Palimpsest kolumbijské umělkyně Doris Salcedo (1958) představuje site-specific instalaci realizovanou od 6. 10. 2017 do 1. 4. 2018 v prostorách Palacio de Cristal v madridském Parque del Retiro. Stejně jako velká část práce této autorky se i tato orientuje na společenské a politické problémy dneška. Salcedo s oblibou (re)konstruuje fragmentární situace a životní události, většinou těch lidí, kteří se nalézají na periferii společnosti. Sama sebe proto někdy označuje jako sochařku ve službách obětí současné společnosti a často se ve své práci přiklání ke specifické poetice truchlení a k užívání „funerálního“ jazyka. Zdrojem jejího počínání je přesvědčení, že pouze skrze pomyslné oplakávání, které v sobě zahrnuje základní prvky lidskosti, může být obětem vrácena zpět jejich důstojnost a lidství, o něž byly připraveny. V různých obdobích své kariéry se Salcedo zaměřovala na situace související s jednotlivými událostmi vznikajícími v konkrétním geopolitickém kontextu. Jedním ze základních projektů byl například její Atrabiliarios (Haunting, 1992-2004), věnovaný lidem, kteří zmizeli beze stopy, kde jako základní artefakty umělkyně využila každodenní věci těchto postav. V loňském roce uspořádala Salcedo na bogotském náměstí Plaza Bolívar kolektivní akt truchlení související s v referendu odmítnutým dokumentem, který měl vést k uzavření příměří prezidentem Juanem Manuelem Santosem s povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), jež přes 50 let rozdmýchávají občanskou válku přinášející zejména obyčejným lidem velké utrpení. V rámci instalace Palimpsest pokryla umělkyně povrch podlahy Palacio de Cristal – budovy postavené ke konci 19. století pro výstavu Filipínských ostrovů a připomínající španělskou koloniální historii – svým symbolickým vzkazem. Ze země tu pozvolna vzlínají kapky vody, které se postupně spojují a zase mizí, aby vytvářely jména tisíců žen a mužů utonulých při snaze doplout k břehům Evropy za lepším životem. Umělkyně tak dala vzniknout téměř neviditelnému a tichému, ale jasně srozumitelnému monumentu, který tematizuje nedávnou historii, ukazuje na lhostejnost a uzavřenost Evropanů limitovaných svou vlastní identitou. Autorka tak prezentuje násilí bez násilí, umožňuje zřetelně cítit bolest, aniž by ji explicitně ukazovala, což obecně patří k charakteristickým postupům její konceptuální práce. S odkazem na svého oblíbeného básníka Paula Celana vychází z přesvědčení, že právě poetický jazyk může napomáhat k odhalení někdy obtížně čitelných důvodů násilí. Stejně jako její Shibboleth – projekt realizovaný v roce 2007 v Turbine Hall Tate Modern a tematizující vztahy vyspělých zemí se státy světa třetího, zdůrazňuje obdobně i Palimpsest silně symbolickou dimenzi. Salcedo ale paralelně klade velký důraz na smyslový zážitek diváka, který způsobuje emotivní až téměř fyzické prožívání projektu. S respektem tak vzdává čest obětem, vůči nimž má společnost dluh, bez nutnosti odkazovat k určitým ustaveným identitám, ale obhajuje každý život sám o sobě.

Titulní obrázek: Doris Salcedo: Palimpsest, 2013-2017. Foto: Pavlína Gabrielová

Odkaz na nahrávku BBC World Service o Doris Salcedo – Colombian artist honouring the dead a zmíněném projektu: http://www.bbc.co.uk/programmes/w3cswccw