Dávid Čerťanský – vítěz Ceny za umění Nadace pro umění a kulturu Roland Gräfe za rok 2020

V roce 2020 vypsala německá Nadace pro umění a kulturu Roland Gräfe Cenu za umění pro výtvarníky v České republice. Z více než dvacítky přihlášených projektů nakonec vybrala v Drážďanech 9. 10. 2020 nezávislá česko-německá komise  práci slovenského umělce Dávida Čerťánského, který studuje malbu na pražské AVU u Josefa Bolfa a Jakuba Hoška. Ke slavnostnímu předání ceny, která je honorovaná částkou 7.500 eur a doprovází ji vydání dvoujazyčného katalogu i uspořádání výstavy mělo dojít dnes (6. 5.2021) v pražském Goethe-Institutu. Přípravu katalogu podpořil Svobodný stát Sasko a záštitu nad oceněním převzal Dr. Israng – velvyslanec SRN v Praze. Vzhledem k situaci spojené s pandemií covid-19 bylo ale slavnostní předání odloženo. Výstava Dávida Čerťanského je naplánována na září 2021 v Goethe-Institutu. Oficiální prohlášení nadace k předání ceny a text reflektující dílo umělce, jenž je součástí připravovaného katalogu, lze nalézt na stránkách: www.roland-graefe-stiftung.de

Původem slovenský umělec Dávid Čerťanský studuje od roku 2017 v Ateliéru malířství III. na Akademii výtvarných umění v Praze, do nedávna vedeném Michaelem Rittsteinem. Zájem o práci s barvou nepochybně ovlivnil právě Čerťanského výběr ateliéru v čele s umělcem, jehož celoživotní tvorbě dominuje expresivní barevnost. Zatímco Rittstein užívá barvu zejména jako prostředek k umocnění ironických a dynamických scén nebo sociálně-kritických komentářů, u jeho studenta barva funguje jako jeden z charakteristických znaků introvertních a často statických mikropříběhů plných vnitřního napětí. Umělec se v nich soustředí na zachycení psychického rozpoložení svých postav zasazených do ambivalentně působících scén a skrývajících za zdánlivou nečinností mnohdy intenzivní prožitky. Nejpříznačnějším motivem jeho velkoformátových i drobnějších maleb či kreseb se stávají lidé a zřídka i zvířata situovaná do střízlivě vybavených interiérů nebo schematizovaných venkovních scén. Výjimkou nebývají ani pohledy do osamělých městských čtvrtí i na minimalizovaná zátiší, která spoluurčují život jeho „obyčejných hrdinů“. Při konzervování pomíjivých a banálních okamžiků, na něž je někdy snadné zapomenout, se Čerťanský soustředí na pomyslnou konfrontaci figury s okolím a paralelně prochází také osobním procesem rozpoznávání a vyrovnávání se s danými situacemi, potažmo emocemi a zkušenostmi.

Průzkumy možností barevné škály zaměstnávají umělce od samého začátku. Nejen ranější práce strukturované za pomoci bohaté sítě pestrých bodů, skvrn a vzájemně se prostupujících ploch (evokujících vzdáleně přístup Otakara Slavíka k formálnímu pojetí barevné skladby obrazu) převážně slouží k podtržení nálad reálných i fiktivních figur. Prostřednictvím jejich grimas, mimiky a fyzických postojů autor obnažuje fragmenty prožitých událostí nebo vzpomínek zasutých hluboko ve vlastní paměti a transformovaných do nové narativní formy. Jeho osamělé a do sebe pohroužené postavy jako by uvízly ve své každodenní rutině pod hutnými nánosy barevných past.

Ke zjednodušení tvarů, plošnému pojetí námětů i volbě tlumenější a omezenější barevné palety, která se v některých dílech Čerťanského začala pozvolna, ale citelně prosazovat, mohla malíře nepochybně inspirovat umělecká dvojice Josef Bolf a Jakub Hošek, jež v roli pedagogů vystřídala Michaela Rittsteina v čele zmíněného ateliéru AVU. Pro obě etablované osobnosti české výtvarné scény je mimo jiné typické kladení důrazu na grafické ztvárnění výjevu. Zatímco Bolf se v rámci své práce rozkročil mezi expresivní barevností a téměř monochromním pojetím svých ponurých scén, Hošek dlouhodobě překračuje hranice tradičních malířských postupů, aby je posunul směrem k prostorovému objektu a vyřezávání šablon kombinovaných s minimalistickou malbou, které často dominuje výrazná linka. Také jejich student v řadě svých novějších olejů omezuje pestrou škálu na několik odstínů a definuje malbu díky zvětšení barevných ploch i záměrné absenci detailů.

V letech 2019 a 2020 prošel Dávid Čerťanský dvěma stážemi – první z nich absolvoval v Ateliéru hostujícího umělce AVU Alexeye Klyukova, laureáta Chalupeckého ceny v roce 2010, jehož práce, v níž formuloval tzv. radikální realismus, staví na pluralitě médií, pohybujících se od performancí, sociálních a angažovaných projektů, přes malířství až k sochařství. Zásadní jsou pro Klyukova odkazy k historickým událostem, navazování na postupy avantgardních uměleckých směrů nebo kladení důrazu na osvojení si malířských technik. Další a poměrně nedávnou zkušeností byl pro studenta pobyt na tchajwanské Taipei National University of the Arts, během něhož se pokusil rozvinout impulzy získané v průběhu předešlé stáže, stejně jako podněty a motivy nalézané v odlišném socio-kulturním prostředí. Základním tématem se znovu stalo zachycení člověka, potažmo vystižení jeho mentálních procesů čitelných z nonverbálních projevů, zaznamenaných v exponovaných okamžicích nejistoty, rozhodování nebo loučení se. Umělec ale nadále rozvíjí také časnější motivy dětství a rodiny. Ojediněle se v jeho tvorbě najdou i nekonformní reflexe pohádkových, lidových nebo pracovních námětů.

Ačkoliv těžiště Čerťanského přístupu k malbě spočívá zejména v práci s barvou, jeden z nejnovějších cyklů monochromních tušových kreseb naznačuje jeho potřebu aktualizovat vlastní způsob práce a ukotvit v něm tvarové, ale i barevné redukce aplikované nejen v olejomalbách. Při experimentech s tušovou kresbou umělec přistupuje k nekonvenčním metodám – její výslednou podobu ovlivňuje vlhčením papíru, zasahuje do vznikajících námětů rytím nebo přisypáváním pracího prášku sloužícího k odpuzování tuše. Současně se soustředí rovněž na akvarel, kombinuje velkoformátové oleje s pastelem nebo doplňuje své kresby o subtilními prvky frotáže, jež je obohacují o další významové vrstvy odkazující k atmosféře konkrétního místa nebo k prchavé esenci dané události.

Čerťanského rozšiřující se rejstřík malířských technik i jejich kombinace úzce spjatá s hledáním nových konceptů v pojetí kompozice jdoucí ruku v ruce s proměnou barevné škály i tematickým minimalizmem, naznačují snahu umělce posouvat se dál, a to především k volnějšímu chápání, a tudíž i překonávání klasického formátu malby.

Lucie Váchová