Christian Dior: Designer of Dreams

Victoria & Albert Museum, Londýn, 2. února – 14. července 2019

Text Irena Goldscheider

Londýnské muzeum umění a designu – Victoria & Albert Museum nabízí publiku na pět měsíců velkolepou výstavu věnovanou 70ti letům historie původně pařížské firmy Christian Dior. Jde o výrazně pozměněnou verzi výstavy, která se konala v roce 2017 v Musée des Arts Décoratif v Paříži, s důrazem na Diorův silný vztah k Anglii a na činnost jeho firmy na zdejším ostrově. Řada exponátů je doplněná ze sbírek londýnského muzea.

Název výstavy Dior – návrhář snů naprosto vystihuje snový svět, ve kterém se návštěvník ocitá. Natalie Crinière, která výstavu navrhla, vytvořila v nedávno otevřené podzemní prostoře nazvané Sainsbury Gallery pohádkové prostředí, které odpovídá Diorovým módním návrhům; octneme se ve světě krásy, neomezeného luxusu, bohatství, romantiky, princezen a celebrit.

Christian Dior (1905–1957) byl ze zámožné rodiny, a když v roce 1947 otevřel za velkých nákladů módní salón věnovaný ‚haute couture‘, ještě doznívala válečná bída a zboží na příděl. Dior nicméně neváhal vystavit ostentativně přepychové modely, které ohlásily nástup nového stylu, tzv. New Look. A v této linii se odvíjí firma dodnes, byť Christian Dior vládnul firmě pouhých deset let – zemřel předčasně v roce 1957, položil však pevné základy. Po něm nastoupila řada výrazných návrhářských osobností, které jsou všechny na výstavě patřičně reprezentované: nejprve jednadvacetiletý Yves Saint Laurent, po něm Marc Bohan, Gianfranco Ferré, John Galliani, Raf Simons a nakonec poprvé žena, Maria Grazia Chiuri, která tuto firmu vede v současnosti.

Výstava nesleduje vývoj chronologicky, ale je dělená tematicky. Silně anachronicky působí modely inspirované historií, zejména stylem Louise XVI. Diorova láska ke květinám je připomenutá v kouzelné sekci nazvané Zahrada, jinde inspirace cestami po světě odráží v módě vlivy mexické, čínské, japonské a egyptské. V oddílu nazvaném Ateliér pohlédneme do zákulisí firmy, přesněji řečeno dílny a procesu vzniku ‚haute couture‘.

Ohromující je závěr výstavy nazvaný Bál, na stropě se promítá střídavě hvězdné nebe a monumentální barokní malby, uprostřed sálu jsou ve vitríně plesové róby (včetně večerních kalhotových kompletů) z nejrůznějších období, materiálů a barev, od střízlivých a elegantních až po nanejvýš extravagantní návrhy Johna Gallianiho. Podél zdí sedí řady návštěvníků – žen, hledí na to v úžasu a taky zmožené po shlédnutí 500 exponátů, některé z nich přemítají, jak se to všechno srovnává se světem za zdmi galerie. Nesrovnává, ale mírné kritiky, které se objevují o tom, že se dozvídáme jenom jednu stránku příběhu (a ne např. o antisemitské aféře, kvůli které musel odejít z firmy Galliani), že chybí zasazení do širšího kulturního kontextu atd., jsou příliš pedantské. Výstava je věrná duchu umělce a firmy a jejich okázalou a také nákladnou oslavou.