Umělec íránského původu Shahryar Nashat (1975) narozený v Ženevě a v současnosti žijící v Berlíně a v Los Angeles, připravil pro Kunsthalle Basel od 29. 9. 2017 do 7. 1. 2018 expozici s názevem The Cold Horizontals. Představuje svůj nový film doplněný, jak je v jeho případě obvyklé, několika skulpturami. S objekty už v minulosti experimentoval v nejrůznějších formách, ať šlo o autonomní sochy, ready-made, modernistickou nebo manýristickou skulpturu, objevovaly se už vedle jeho videí z první dekády. Krom nich lze v Nashatově tvorbě dohledat experimenty s technikou digitální koláže, jako v případě reprodukcí soch Augusta Rodina, jejichž části překrýval zelenými pruhy tak, že odhalené zůstaly pouze detaily určitých částí těla. Od Benátského bienále v roce 2011 začaly být jednotlivé aspekty umělcovy tvorby ještě dynamičtěji propletené: tehdy šlo o video Factor Green, jež fungovalo v interakci se zeleným kvádrem umístěným těsně před Tintorettovým plátnem, které vlastní Gallerie dell´Accademia v Benátkách, kde návštěvník scénu sledoval ze zdobené lavice z falešného mramoru. Tento koncept komplexního díla pokračoval videem Parade z roku 2014, filmem navazujícím na balet Adama Lindnera, s nímž Nashat už několikrát spolupracoval. Stejně jako zelená barva, prolíná se i tanec a téma těla, jeho možností i limitů, křehkosti i vyzývavosti, jeho konfrontace s dokonalým vesmírem platónských geometrických těles, a samozřejmě smrtelnosti, coby příslovečná rudá nit celým Nashatovým dílem. To a zprostředkování těla a tělesnosti pomocí obrazu, digitálních technologií nebo proteticky. Týká se to i videa Image Is An Orphan (Obraz je sirotek) prezentovaného v Kunsthalle Basel. Oko nejprve spočine na podivném, tajemném, třesoucím se a žilkami protkaném povrchu, aby divák posléze zjistil, že jde o povrch sítnice, rozhraní oka a mozku, místo, kde se odehrává vizuální vnímání, kde vznikají obrazy, které se shromažďují v mysli. Tyto záběry střídají záběry na postavy, respektive těla vystavená nebezpečí nebo násilí – padající, narážející, zraňovaná. Obraz doplňuje monolog počítačově modulovaného hlasu, jež klade sám sobě otázky jako například „Kdy zemřu?“, „Kdo mě pochová?“, povstávají z úst živého těla složeného z buněk a vody, hlas a zejména obraz ale odkazuje ke světu techniky, univerzu stvořenému z nul a jedniček. Jak bylo naznačeno, expozici dotvářejí také objekty, ať už sádrové nebo v případě instalace nazvané Player pomocí crash-testu deformovaná figurína pokrytá látkou, pohozená v nepřirozené poloze na zemi, jako pasivní oběť odevzdaná čemukoli. Výstava The Cold Horizontals jako by byla skrz naskrz prostoupená smrtí, ale také touhou, a to i po nesmrtelnosti, byť by jí bylo dosaženo prostřednictvím obrazu.
Shahryar Nashat, Installationsansicht, The Cold Horizontals, Blick auf, Image Is an Orphan, 2017, Kunsthalle Basel, 2017. Foto: Philipp Hänger/Kunsthalle Basel
Shahryar Nashat, Installationsansicht, The Cold Horizontals, Kunsthalle Basel, 2017. Foto: Philipp Hänger/Kunsthalle Basel
Shahryar Nashat, Installationsansicht, The Cold Horizontals, Blick auf, Player, 2017, Kunsthalle Basel. 2017. Foto: Philipp Hänger/Kunsthalle Basel
Titulní obrázek: Shahryar Nashat, Installationsansicht, The Cold Horizontals, Blick auf, Image Is an Orphan, 2017, Kunsthalle Basel, 2017. Foto: Philipp Hänger/Kunsthalle Basel
Určitě si přečtěte:
9 
