Cerith Wyn Evans „… the Illuminating Gas“

Původně měl Hangár Bicocca v Miláně hostit rozměrné světelné instalace, jejichž autorem je britský konceptualista Cerith Wyn Evans, jen do 23. února. Aktuální nouzový stav však pozměnil situaci a doposud největší Evansova výstava zůstane na místě až do 26. července. I když jsou v současné chvíli dveře Hangáru uzamčeny, předpokládá se, že bude výstava návštěvníkům opět zpřístupněna.

Milánská expozice, až na jednu výjimku, představuje umělcovy práce z posledního desetiletí. Výběr zahrnuje 24 děl – objektů a prostorových instalací, mezi nimiž převažují  světelné struktury z různě vytvarovaných skleněných trubic s bílým neonem. Hned v úvodu ohromí návštěvníky „StarStarStar/Steer (totransversephoton)“, sedm světelných „sloupů“ gigantických rozměrů dosahujících téměř ke stropu. Duté „sloupy“ se nedotýkají země, ale „vznášejí se“ nad úrovní podlahy. Každý z nich je vytvořen ze skleněných trubic připevněných k vnitřní železné konstrukci. Osvětlovány jsou nezávisle pomocí světelných led pásek a intenzita osvětlení se neustále mění, přechází od průsvitnosti, kdy se zároveň odhalí materiály, ze kterých jsou vyrobeny, až k oslepujícímu jasu.

Cerith Wyn Evans se narodil v roce 1958 ve Walesu a patří mezi umělce, které ovlivnila londýnská alternativní scéna a post punková subkultura. Studoval nejprve na „Central Saint Martins“ a následně na Královské akademii umění v Londýně, po ukončení studia se zaměřil na filmovou tvorbu, kdy vytvářel experimentální krátkometrážní filmy. Na počátku devadesátých let filmové prostředí opustil a začal se věnovat prostorovým instalacím a objektům (sochám), které s novým miléniem narůstají do výrazně velkých rozměrů. Prvky, ze kterých své sochy a instalace vytváří ale zůstaly spojené s jazykem filmu. K jejich realizaci využívá zejména světlo a zvuk, důležitý je také pohyb a fenomén času. Při procházení mezi zavěšenými světelnými instalacemi v prostoru, které často pojímá jako cyklus, máme pocit, že jednotlivá díla na sebe navazují podobně jako filmové záběry.

Sympatické je i to, že autor považuje za důležité svá díla pojmenovávat. Nejednou pro název zvolil citaci z poezie nebo literárních a filozofických textů. Některé jeho práce mají předobraz v dílech avantgardních umělců 20. století, jako například „Radiant Fold (…the Illuminating Gas)“. Tady přímo cituje z enigmatického díla „Nevěsta svlékaná svými milenci“, známého také pod názvem „Velké sklo“, které v letech 1915-23 realizoval Marcel Duchamp. Evans převedl kruhové motivy, jenž odkazují na zařízení používaná v optice, do trojrozměrného znázornění a zatímco Duchamp ve svém díle umístil kruhové tvary jeden nad druhým, náš autor je vertikálně zavěsil v prostoru.

V Evansově tvorbě se také odráží pravidelné oblíbené návštěvy Japonska a bližší poznání japonské kultury. Inspirující je pro něj pohled z výškových budov na noční Tokio plné pulzujících světel nebo tradiční japonské divadlo. Právě světelné struktury v instalaci nazvané „Neon Forms (after Noh I-III, V-VIII, X, XII-XVI)“ vychází z choreografie tradičního japonského rituálního divadla. Instalace vznikala čtyři roky a tvoří ji třináct samostatných struktur zavěšených v prostoru pomocí nespočetného množství lanek. Struktury jsou grafickým záznamem pohybu, který je zhmotněn pomocí různě tvarovaných skleněných trubic s bílým neonem. Vzniklé spletité obrazce sestávají z fragmentů geometrických tvarů, nejčastěji se objevuje kruh a elipsa. Při bližším ohledání nám neunikne o jak důmyslný celek se jedná.

Dvě dvojice velkých lustrů vyrobených z muránského skla, nazvané „Mantra“ a  „S=U=T=R=A“, rozehrává světelná proměna. Lustry se střídavě rozsvěcí podle rytmu hudební skladby složené přímo Evansem a zvuk prostupující okolním prostorem se zároveň proměňuje ve světlo. Oba páry lustrů jsou složeny z totožných prvků, liší se ale v proporcích, kdy jeden z nich je mírně větší než druhý a složitý mechanismus zařízení zároveň vyžaduje, aby se rozsvěcovaly jeden po druhém. Velká svítidla inscenují duet: kratší ze dvou partitur způsobuje lehkou nesynchronizaci, takže každý divák čas od času vnímá jinou zvukovou a světelnou kompozici.

Každé jednotlivé dílo britského umělce láká k prozkoumání a s každým posunutím našeho úhlu pohledu se nám nabízí nový „obraz“. Ten se zmnožuje zejména u zavěšených struktur z různě vytvarovaných skleněných trubic s bílým neonem, které lze nejen obcházet, ale nahlížet také zespoda. Scénograficky vytvořená instalace nabízí ojedinělou procházku magickým a inspirativním prostorem plným nejen světelné energie.

Hangár Bicocca v Miláně od 31.10.2019 do 26.7.2020

Kurátoři: Roberta Tenconi a Vicente Todolí

Úvodní foto: Cerith Wyn Evans: Forms in Space…by Light (in Time), 2017 Tate Britain Commission by Cerith Wyn Evans, Duveen Galleries. © Cerith Wyn Evans, courtesy White Cube Photo: Joe Humphreys © Tate, London 2018