Čas nezastavíš
Letos se dne 2. února Josef Mžyk dožívá osmdesáti let. Narodil se koncem 2. světové války ve Vídni jako mladší z dvojčat, přičemž otec, Werner Hammerschmiedt, prosadil jméno Günther. Avšak doklady byly zničeny, když vlak, v němž matka Anna prchala s dětmi k rodině do Opavy, byl zasaženým bombardováním. V nově pořízených dokladech pak došlo k záměně jmen obou dvojčat. V roce 1959 se matka provdala za Rudolfa Mžyka a synové dostali adoptivní příjmení Mžyk.
S ním již Josef Mžyk vystudoval na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti obor monumentální a dekorativní malby, pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze a pak ještě na École des Beaux-Arts v Paříži u profesora Oliviera Debré; následně vystavoval v Paříži a dalších francouzských městech. Více než 50 samostatných výstav uskutečnil v České republice a znovu ve Francii, také v Německu a Japonsku. Vedle toho se zúčastnil asi 200 kolektivních výstav v Evropě, v Asii či v USA.
V 70. letech 20. století byly v jeho ateliéru v Košířích a poté na Vinohradech pořádány výstavy nonkonformních umělců (A. Šimotová, J. John, S. Zippe, S. Kolíbal, V. Prachatická, J. Svobodová) a umělců nastupující mladé generace (Konfrontace), rovněž zde byly pořádány přednášky významných historiků umění (J. Zemina, J. Šetlík ad.). Tyto akce byly pozoruhodné mimo jiné i tím, že je navštěvovali jak zahraniční diplomaté a čeští disidenti a umělci, tak i tehdejší ředitel Národní galerie v Praze Jiří Kotatík.
Mžykova tvorba je od konce 70. let uznávána jako svébytná podoba a forma českého pop-artu. Věnoval se však i velmi zásadně kresbě a ilustracím knih, jež byly také vydávány v zahraničí. V malbě vždy pracoval v cyklech, zahrnujících zdánlivě nekomplikované, geometrizované, barevně jasné záznamy, stylizované do plošnosti, údernosti. Vytvářel symbolizující umělý svět, zkoncentrovanou představu člověka o přírodě a zároveň rajskou zahradu. Jeho specializací se staly expresivní malby polyuretanem či akrylem s abstraktní a figurální tematikou. Josef Mžyk je autorem monumentálních obrazových realizací na a v moderní architektuře v Čechách. Je členem SČUG Hollar a Nového sdružení pražských umělců.
Marianna Kunertová
Určitě si přečtěte:
Wenzel Hablik – Expressionist Utopias
Nová expozice v Kunstforum Ostdeutsche Galerie Regensburg
Carmen Herrera - triumf stoleté dámy
Vítězkou Turnerovy ceny 2018 se stala Charlotte Prodger
Dorothea Tanning
Leonard Cohen: A Crack in Everything
Neviditelný vnější vesmír Jakuba Nepraše
Doris Salcedo – Palimpsest
O bj
Poslední články
- KURÁTORKA / KURÁTOR VÝSTAV A SBÍRKOVÝCH A MOBILIÁRNÍCH FONDŮ RABASOVY GALERIE RAKOVNÍK, P. O. 26. června 2025
- AICA 2025 open call 16. května 2025
- 2024 AICA-International ‘CALL’- Incentive Prize for Young Art Critics 31. května 2024
- A.I.R. Vallauris – Call for artists 18. dubna 2024
- Čas nezastavíš 30. ledna 2024
Starší články
- červen 2025
- květen 2025
- květen 2024
- duben 2024
- leden 2024
- prosinec 2023
- leden 2023
- prosinec 2022
- září 2022
- květen 2022
- únor 2022
- říjen 2021
- září 2021
- srpen 2021
- červenec 2021
- červen 2021
- květen 2021
- duben 2021
- březen 2021
- únor 2021
- leden 2021
- prosinec 2020
- listopad 2020
- říjen 2020
- září 2020
- srpen 2020
- červenec 2020
- červen 2020
- květen 2020
- duben 2020
- březen 2020
- únor 2020
- leden 2020
- prosinec 2019
- listopad 2019
- říjen 2019
- září 2019
- srpen 2019
- červenec 2019
- červen 2019
- květen 2019
- duben 2019
- březen 2019
- únor 2019
- leden 2019
- prosinec 2018
- listopad 2018
- říjen 2018
- září 2018
- srpen 2018
- červenec 2018
- červen 2018
- květen 2018
- duben 2018
- březen 2018
- únor 2018
- leden 2018
- prosinec 2017
- listopad 2017
- říjen 2017
- září 2017
- srpen 2017
- červenec 2017
- červen 2017
- květen 2017

