Čas nezastavíš

Letos se dne 2. února Josef Mžyk dožívá osmdesáti let. Narodil se koncem 2. světové války ve Vídni jako mladší z dvojčat, přičemž otec, Werner Hammerschmiedt, prosadil jméno Günther. Avšak doklady byly zničeny, když vlak, v němž matka Anna prchala s dětmi k rodině do Opavy, byl zasaženým bombardováním. V nově pořízených dokladech pak došlo k záměně jmen obou dvojčat. V roce 1959 se matka provdala za Rudolfa Mžyka a synové dostali adoptivní příjmení Mžyk.

S ním již Josef Mžyk vystudoval na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti obor monumentální a dekorativní malby, pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze a pak ještě na École des Beaux-Arts v Paříži u profesora Oliviera Debré; následně vystavoval v Paříži a dalších francouzských městech. Více než 50 samostatných výstav uskutečnil v České republice a znovu ve Francii, také v Německu a Japonsku. Vedle toho se zúčastnil asi 200 kolektivních výstav v Evropě, v Asii či v USA.

V 70. letech 20. století byly v jeho ateliéru v Košířích a poté na Vinohradech pořádány výstavy nonkonformních umělců (A. Šimotová, J. John, S. Zippe, S. Kolíbal, V. Prachatická, J. Svobodová) a umělců nastupující mladé generace (Konfrontace), rovněž zde byly pořádány přednášky významných historiků umění (J. Zemina, J. Šetlík ad.). Tyto akce byly pozoruhodné mimo jiné i tím, že je navštěvovali jak zahraniční diplomaté a čeští disidenti a umělci, tak i tehdejší ředitel Národní galerie v Praze Jiří Kotatík.

Mžykova tvorba je od konce 70. let uznávána jako svébytná podoba a forma českého pop-artu. Věnoval se však i velmi zásadně kresbě a ilustracím knih, jež byly také vydávány v zahraničí. V malbě vždy pracoval v cyklech, zahrnujících zdánlivě nekomplikované, geometrizované, barevně jasné záznamy, stylizované do plošnosti, údernosti. Vytvářel symbolizující umělý svět, zkoncentrovanou představu člověka o přírodě a zároveň rajskou zahradu. Jeho specializací se staly expresivní malby polyuretanem či akrylem s abstraktní a figurální tematikou. Josef Mžyk je autorem monumentálních obrazových realizací na a v moderní architektuře v Čechách. Je členem SČUG Hollar a Nového sdružení pražských umělců.

Marianna Kunertová

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
     
  
  
    

O bj

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.