Anni Albers

Tate Modern, Londýn, 11. října 2018 – 27. ledna 2019

Text Irena Goldscheider

Tate Modern uvádí první retrospektivu textilní výtvarnice Anni Albers (1899–1994) ve Velké Británii. V Berlíně narozená Anni Albers studovala v Bauhausu, nikoliv malbu, jak zamýšlela, ale „ženský“ obor – tkaní, které zůstalo jejím médiem po většinu života. Principy Bauhausu, jak filosofické, tak ryze výtvarné, zůstaly také stálou základnou jejího výtvarného myšlení.

Po odchodu do Ameriky v roce 1933 manželé Anni a Josef Albers vyučovali na experimentální škole Black Mountain College v Severní Karolíně, kde se vytvořila nezvyklá komunita intelektuálů a umělců. Jak dokumentuje výstava na řadě vzorků a kreseb, experimentální povaha výuky konvenovala Albers, která i v pozdějších letech kombinovala osvědčené i nové materiály (juta, papír, celofán apod.) a nové techniky. Vtipné jsou její šperky z 30. let, kde používá korkové zátky, šroubky, háčky a podobný nekonvenční materiál.

Anni Albers in her weaving studio at Black Mountain College, 1937

Již od 30. let Albers také podnikala cesty do Mexika, Chile a především Peru, aby v těchto zemích studovala tradiční tkalcovské řemeslo. Znalost historie řemesla, které se příliš nezměnilo po staletí, pak využila nejen v praxi, ale také v zásadních publikacích na téma návrhářství a tkaní, které vydala v 50. letech (On Designing, 1959 a On Weaving, 1965). Výstava je v závěru doplněná ukázkami starých mimoevropských tkanin částečně ze sbírky Albers.

V duchu Bauhausu Albers pracovala se stejnou seriózností jako designérka užitkových textilií – přehozů, záclon a jiného textilu do architektury i pro masovou výrobu, tak také tvořila individuální závěsné „malířské“ kompozice. V těchto „pictorial weavings“ tkaných na menším ručním stavu mohla tvořit volněji, improvizovat‚ kreslit vláknem. Nešlo jen o mechanické opakování vzorku, ale jak to sama nazvala „orchestrací“ vláken. Všechny její textilie jsou abstraktní geometrické kompozice, ve kterých využívá jak barvu, strukturu, texturu vlákna tak také specifické optické a haptické efekty, které materiál a technika tkaní umožňují. V pozdějších letech života se věnovala také grafice, tato činnost je v Tate jenom částečně připomenuta.

Jako nepřetržité, plynulé vlákno se táhne celou výstavou a tvorbou Albers mimořádná kvalita, noblesa a oduševnělost jejího projevu, i rozměrem malá nenápadná tkanina je naplněná jejím cítěním a vyzařuje sílu její osobnosti. Zhruba 350 artefaktů čerpaných z Nadace Anni and Joseph Albers a světových sbírek, včetně Metropolitního muzea v New Yorku, zahrnuje některé její zásadní práce například Starověké písmo (Ancient Writing, 1936) a z Židovského muzea v New Yorku zapůjčený exponát Šest modliteb (Six Prayers, 1966-7), vytvořený na památku 6 milionům obětí Holocaustu.

Rok před oslavou 100 let od založení Bauhausu Tate Modern touto mimořádnou výstavou naznačuje zájem o textilní umění a řemeslo, které absolutně v ničem nezaostává silou výrazu za velkými jmény ze světa „volného“ umění, které je jinak v popředí zájmu galerie. Naopak v Anni Albers Tate představuje umělkyni, která pozvedla staré řemeslo na moderní umění; představují osobnost, která do velké míry ztělesňuje a naplňuje nejzákladnější principy moderního designu a umění 20. století. Výstava není hlučnou senzacechtivou událostí, přesto vyvolává velké nadšení, těší se velkému zájmu a inspiruje.

Stiftung Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen v Düsseldorfu je spoluorganizátorem výstavy.

Repro nahoře: Anni Albers, Knot, 1947, gouache on paper, 43.2 × 51 cm. The Josef and Anni Albers Foundation, Bethany CT. © 2018 The Josef and Anni Albers Foundation / Artists Rights Society (ARS), New York/DACS, London. Photo Tim Nighswander / Imaging4Art