S koncem kalendářního roku většina z nás probírá, co se během něho událo, co nás potkalo, co jsme prožívali. Na začátku prosince se podařilo šéfredaktorce Terezii Pokorné vydat v pětatřicátém roce existence Revolver Revue již 121. číslo tohoto sborníku (http://revolverrevue.cz/rr-1212020), v němž vedle dalšího obsahu v rubrice Umění, kritika, společnost je věnován celý blok reflexí a vzpomínek kurátorce a kritičce umění Ludmile Vachtové (24. 9. 1933 Beroun), která zemřela letos 23. července v Curychu. V úvodním textu Kdyby se za tři desetiletí od pádu komunismu (http://www.bubinekrevolveru.cz/ludmila-vachtova-24-9-1933-beroun-23-7-2020-curych) Terezie Pokorná shrnuje naše kulturní poměry, v nichž se nepodařilo nabídnout od roku 1990 Ludmile Vachtové spolupráci s domácími oficiálními institucemi a využít tak její kurátorské, organizační, kritické či pedagogické schopnosti znásobené činností během 30 let života ve Švýcarsku a navíc ověnčené o významné světové renomé kritičky a znalkyně tvorby Františka Kupky. Bohužel ani vzápětí po úmrtí Vachtové nebyla její odbornost dostatečně zhodnocena. Proto Terezie Pokorná oslovila několik autorů, aby se pokusili zaznamenat některé souvislosti s osobností Ludmily Vachtové, jež by otevřely pohled na její práci a připravili by tak prvotní základ pro budoucí hlubší zkoumání jejího díla i osobnosti, neboť zejména její kritické statě od dob normalizace byly našemu prostředí prakticky nepřístupny, avšak i […]

Ministr Lubomír Zaorálek dnes informoval o výběru nové generální ředitelky NG v Praze. Bude jí Polka Alicja Knast, která podobně jako dva další kandidáti (Marek Pokorný a Jiří Fajt) postoupila na základě doporučení výběrové komise do nejužšího kola řízení. Všichni tři zmínění zájemci prošli v průběhu srpna ještě tzv. assessment centrem (manažersko-psychologickým testem), které bylo vedené externí společností DMC management consulting. Připravené materiály všech tří kandidátů byly v anonymizované podobě rovněž odeslány ještě několika osloveným zahraničním expertům. Ministr kultury obdržel posudky nakonec z vídeňské Albertiny, Kunsthalle a newyorského Metropolitního muzea. Na základě všech těchto podkladů rozhodl Lubomír Zaorálek o vítězi. Alicja Knast, která do června 2020 působila jako generální ředitelka Slezského muzea v Katovicích, nastoupí do funkce na 6 let. Svou volbu ministr kultury komentoval: „Vybral jsem si Alicji Knast, protože velice dobře obstála ve všech částech celého výběrového procesu. Prokázala jasné manažerské schopnosti, má za sebou řadu mezinárodních ocenění a představila jasnou vizi, jak více oslovit laickou veřejnost a dostat Národní galerii na mapu špičkových galerií a muzeí světa.“  Současná generální ředitelka Anne-Marie Nedoma se na stránkách NG v Praze k volbě vyjádřila: „To je velmi dobrá zpráva, jak pro uměnímilovnou veřejnost, tak pro zaměstnance galerie. Jedná se o […]

Na multimediální fasádě EP7 v Paříži představuje od 11. 9. do 25. 9. 2020 Dorota Sadovská video Déšť, které volně odkazuje na práci René Magritta. Kapky zde umělkyně nahradila zvětšenými detaily padajících lidských prstů odkazujících na schopnost člověka cítit a dotýkat se druhých, měnit svým jednáním nejen vnímání a chování ostatních živých bytostí, ale formovat také materiály, věci i dění kolem sebe. Uprostřed husté sítě městské zástavby jsou fragmenty lidských prstů pomyslným odkazem na člověka, který je nejen tvůrcem architektury a urbanistického uspořádání, ale současně je také jejich uživatelem a obyvatelem, jemuž mají primárně sloužit. Video je promítáno na fasádě EP7, které slouží jako kavárna i komunikační a umělecké centrum (133 Avenue de France, 75013 Paříž) každý den kromě neděle mezi 10:00-12:00, 15:00-18:00 a 20:00-24:00. Titulní obrázek a záznam: Dorota Sadovská: Déšť, video, EP 7 – Paříž. 2020. Foto: Peter Župník

Show must go on/off-line je název cyklu mezinárodních on-line diskusních setkání s českými a zahraničními hosty z oblasti scénických umění. Hlavním pojítkem jednotlivých částí je udržitelnost a scénická umění, kterou moderátoři Martina Pecková Černá, Ondřej Škrabal, Alice Koubová, Katarína Figula, Jiří Šimek a jejich hosté z řad divadelních a tanečních umělců, kurátorů, kulturních manažerů i teoretiků nahlédnou v jednotlivých dílech z různých úhlů pohledu. Jedním z nich je citlivost a responze oboru scénických umění vůči stavu životního prostředí a diskusi o potenciálu udržet kvalitu života současné civilizace i pro další generace. Jakkoli se zdá, že kritická potřeba sociální změny diskutovaná v oblasti ekologie, ekonomie, politiky a kultury byla v posledních měsících přehlušena pandemií SARS-CoV-2, v oblasti scénických umění vyvolává chaos způsobený různými pravidly pro zachování sociálního odstupu, zhoršující se ekonomickou situací i nepředvídatelným chováním publika obavy o udržitelnost samotného oboru a jeho obrannou reakcí je rychlá adaptace divadelní a taneční tvorby na virtuální prostředí. Je tato hybridní existence v reálném i virtuálním časoprostoru slepou uličkou pro obor, který je založen na živém kontaktu s publikem, nebo pro něj otvírá i nové možnosti a světy? Zůstanou již diváci navždy doma? Jak na tuto krizi reagují umělci, pořadatelé kulturních akcí, poskytovatelé veřejné podpory nebo vzdělávací umělecké instituce? Existují náznaky, že se blíží světlo na konci tunelu? Zárodky adaptačních strategií scénických […]

Text Blanka Jiráčková Pařížské Centre Pompidou vzdává poctu umělecké manželské dvojici Christovi a Jeanne-Claude výstavou Paris! pořádanou na jeho půdě v Galerii 2 v šestém patře od 1. července do 19. října 2020. Christo zemřel 31. 5. 2020 v New Yorku, avšak ještě naplánoval svou osobitou metodou zabalit Triumfální oblouk na Place de l’Étoile. Bohužel uskutečnění této realizace muselo být kvůli koronaviru z letoška odloženo do příštího roku. První projekt na zabalení této stavby ale od nich pochází už z roku 1962. Christova manželka francouzská umělkyně Jeanne-Claude (celým jménem Jeanne-Claude Deant de Guillebon) zemřela v roce 2009. Je symbolické, že se oba narodili ve stejný den a rok 13. června 1935. Christo (Vladimirov Javacheff) pochází z Bulharska a měl vztah i k České republice, kde pobýval na přelomu let 1956/57, a odkud emigroval přes Vídeň a Švýcarsko do Paříže, kde se seznámil právě se svou budoucí ženou. Jak název expozice napovídá, výstava, kterou kurátorsky připravila pro MNAM Sophie Duplaix, se systematicky věnuje speciálně pařížskému období a do Paříže směrovaným projektům této dvojice, která později žila v New Yorku. V roce 1975 oba začínají rozvíjet metodu balení předmětů denní potřeby a architektury pařížského mostu Pont-Neuf. Ideji obalení Pont-Neuf a dokumentaci této myšlenky i její realizaci v letech 1975–1985 je věnována velká část […]

  V současnosti je možné přihlásit své příspěvky na mezinárodní konferenci The Inclusive Museum v Portugalsku! Datum konání: 3. 9. 2020 – 5. 9. 2020 Místo konání: Museum of Lisbon, Portugalsko Více informací ke konferenci a přihlašování Vašich příspěvků naleznete zde Zdroj: www.emuzeum.cz

  Mezinárodní sympozium se věnuje tématu životního prostředí v muzeích, galeriích a kulturních institucích. Datum konání: 24. 9. 2020 – 25. 9. 2020 Místo konání: Klimahaus Bremerhaven 8° Ost, Bremerhaven, Německo Mezinárodní sympozium je věnováno otázce, jak mohou muzea a výstavní centra pomoct ve vzdělávání a popularizaci témat klimatické změny a udržitelného rozvoje, nebo jakým způsobem mohou tyto instituce ve svém provozu zásady udržitelnosti aplikovat. Termín pro zaslání prezentace projektu nebo tématu vlastního workshopu je 31. květen 2020. Více informací zde. Registrační formulář zde. Zdroj: ne-mo.org/news/article/nemo/call-for-proposals-from-climate-knowledge-to-climate-action.html

Letos uplynulo sto let od úmrtí Amedea Modiglianiho a zatím to vypadá, že toto výročí nebude důvodem k nějaké aféře. Ale proč to zmiňuji? Atelier for Art není přece bulvární plátek, který si libuje v pikantních skandálech. Nicméně, když si uměnímilovný svět připomínal pro změnu sto let od narození Amedea Modiglianiho, a vzhledem k tomu, že se umělec dožil „pouhých“ šestatřiceti let, to nebylo až tak dávno, u tohoto výročí skandál nechyběl. Tato událost, která v našem prostředí není příliš známá, stojí za pozornost už z tohoto důvodu, ale také proto, že věc měla poměrně zajímavé pokračování a vyústění, které naopak na stránky Atelieru, podle mého názoru, patří. Modigliani, bohužel, náleží k umělcům, kteří jsou nejvíce falzifikováni. Avšak o tom, že padělky nemusí vznikat pouze k získání finanční částky, svědčí událost z roku 1984. Díky jednomu „padělku“, který vlastně ani „autentickým dílem“ být nechtěl, byly odhaleny dva padělky „skutečné“. V roce 1984, kdy uplynulo sto let od narození Modiglianiho, se chystalo několik výstav na různých místech. Expozici připravovali také v Muzeu moderního umění v Livornu, kde se umělec narodil. V italském přístavním městě se několik desítek let tradovalo, že Modigliani, který žil ve Francii, v roce 1909, kdy přijel krátce do rodného Livorna, při svém návratu do Paříže vhodil do […]