Martin, Turčianska galéria, 2. NP (malá výstavná sieň), 11. 5. – 31. 12. 2020 Text kurátor výstavy Adam Galko Prečo výstava obrazov v karanténe? Pôvodne malo ísť o výstavu s rovnakým výberom diel avšak s iným zámerom. Pôvodný kontext výstavy založený na užšom výbere diel Petra Rónaia prevažne z 80. rokov mal reflektovať malevičovský „bod nula“ a jeho filozoficko-estetické rozvinutie autorom do krajných polôh v rámci plochy obrazu. Nikoho by ani nenapadlo že v priebehu plánovania výstavy sa táto binárna čierno-biela koncepcia, instantne prítomná v najrôznejších polohách Rónaiovej tvorby posunie o ďalší krok k jej neplneniu. Keď v roku 1991 otvoril autor v Galérii Cypriána Majerníka v Bratislave výstavu prázdneho bieleho priestoru R.M.U.S.R.V.K.P.R. (Radislav Matuštík Umenie Sedemdesiatych Rokov V Koncepcii Petra Rónaia)stala sa stena obrazom – bielym na bielej, ako jednou z krajných možností prezentovania diel, ktoré pre nepriaznivé podmienky doby nemohli vzniknúť. V súčasnej situácii, v ktorej kvôli karanténnym opatreniam musia zostať kultúrne inštitúcie zatvorené sa ponúkla opačná krajná možnosť. Otvorenie výstavy s obrazmi avšak za zatvorenými dverami galérie – čierna na čiernej ako opačný pól prezentácie diel v inštitucionálnom prostredí, ktoré nemôžu byť videné. Ak by sme sa chceli zorientovať pred zatvoreným výstavným priestorom v tom čo vlastne nevidíme, mali by sme si všimnúť charakteristickú autorskú líniu – potvrdzujúcu a zároveň negujúcu vlastné umelecké ťaženie. Prekrývanie, cenzurovanie, zatieranie, rozrezávanie […]

Mezinárodní výzkumné centrum pro studium vizuální kultury Getty nabízí v současnosti v rámci cyklu Recording Artists soubor šesti vysílání zahrnutých do skupiny Radical Women. Přibližuje tak na základě původních nahrávek ze 60. a 70. let uložených ve svém archivu, do nichž vstupují i současní umělci nebo teoretici umění, jaké to bylo být ženou a umělkyní v době rozvíjejícího se feministického hnutí a hnutí za občanská práva. Cyklus současně připomíná život i tvorbu šesti umělkyň a zajímavých osobností – Alice Neel, Lee Krasner, Betye Saar, Helen Frankenthaler, Yoko Ono a Evy Hesse. Podcasty najdete zde: https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/neel/ https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/krasner/ https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/saar/ https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/frankenthaler/ https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/ono/ https://www.getty.edu/recordingartists/season-1/hesse/   Titulní obrázek: Lee Krasner in the classroom Hans Hoffman, ca. 1938, photographer unknown. Jackson Pollock and Lee Krasner papers, circa 1905–1984. Archives of American Art, Smithsonian Institution

V Praze 8. dubna 2020 – Londýnská aukční síň Sotheby’s zařadila po loňském úspěchu do aukce světového výběru současného umění – Contemporary art London, opět dílo českého malíře Patrika Hábla. Dnes odpoledne byl Háblův obraz s názvem Blue Landscapes vydražen za částku 6 875 liber, což výrazně překonalo původní vyšší hranici odhadní ceny, která byla stanovena na 3 000 liber. V aukci byl Háblův obraz dražen ve společnosti umělců jako jsou Keith Haring, David Hockney, Richard Prince, Gerhard Richter nebo Kaws. „Výsledek aukce považuji za velký úspěch, nejenom počtem příhozů i dražitelů, kteří o něj ve výsledku svedly velký boj, ale i tím, že mne Sothebys chce znovu zařadit do Contemporary art aukce již v létě, což je pro mne největší pocta i důvěra,“ dodává Patrik Hábl. Blue Landscapes je považován za Háblovo iniciační dílo. Bylo vystaveno na samostatných výstavách v Miláně, Mnichově nebo Japonsku a také v Národní galerii Praha v Paláci Kinských či na veletrhu Art Basel. V prosinci loňského roku byl v Sotheby’s úspěšně vydražen Háblův diptych s názvem Black Composition I+II v aukci s názvem 20th Century Different Perspective. Patrik Hábl se tak stal prvním žijícím českým malířem, jehož díla se opakovaně objevují ve světovém výběru současného umění v nejprestižnější aukční síni Sotheby’s. Háblovo další dílo zařadí britská […]

V losangeleském Hammer Museum je od 2. 2. do 10. 5. 2020 výstava Paul McCarthy: Head Space, Drawings 1963–2019, která ukazuje kresebné práce tohoto internacionálního amerického umělce. Ale protože je muzeum jako mnohá jiná světová muzea a galerie z důvodu šíření covidu-19 uzavřeno, máte možnost zde zhlédnout pohledy do výstavy a prohlédnout si jeho některé práce a také si poslechnout besedu s Paulem McCarthym (1945) a kurátory této výstavy Aramem Moshayedim a Connie Butler o jeho práci, která proběhla 3. 2. 2020: https://hammer.ucla.edu/programs-events/2020/paul-mccarthy-aram-moshayedi-and-connie-butler?utm_source=%2AHammer+Museum+Mailing+List&utm_campaign=daa21c6f3e-Weekly_Email_3_25_20&utm_medium=email&utm_term=0_7fbdd70951-daa21c6f3e-177875085&mc_cid=daa21c6f3e&mc_eid=d20cbed1f0.  Repro nahoře: Paul McCarthy, Indian Mummy, 1965 (detail), ink on newsprint, five parts: four parts, 12 × 18 in. (30.5 × 45.7 cm) each; one part, 15 3/4 × 21 1/2 in. (40 × 54.6 cm). Courtesy of the artist and Hauser & Wirth. © Paul McCarthy 

Původně měl Hangár Bicocca v Miláně hostit rozměrné světelné instalace, jejichž autorem je britský konceptualista Cerith Wyn Evans, jen do 23. února. Aktuální nouzový stav však pozměnil situaci a doposud největší Evansova výstava zůstane na místě až do 26. července. I když jsou v současné chvíli dveře Hangáru uzamčeny, předpokládá se, že bude výstava návštěvníkům opět zpřístupněna. Milánská expozice, až na jednu výjimku, představuje umělcovy práce z posledního desetiletí. Výběr zahrnuje 24 děl – objektů a prostorových instalací, mezi nimiž převažují  světelné struktury z různě vytvarovaných skleněných trubic s bílým neonem. Hned v úvodu ohromí návštěvníky „StarStarStar/Steer (totransversephoton)“, sedm světelných „sloupů“ gigantických rozměrů dosahujících téměř ke stropu. Duté „sloupy“ se nedotýkají země, ale „vznášejí se“ nad úrovní podlahy. Každý z nich je vytvořen ze skleněných trubic připevněných k vnitřní železné konstrukci. Osvětlovány jsou nezávisle pomocí světelných led pásek a intenzita osvětlení se neustále mění, přechází od průsvitnosti, kdy se zároveň odhalí materiály, ze kterých jsou vyrobeny, až k oslepujícímu jasu. Cerith Wyn Evans se narodil v roce 1958 ve Walesu a patří mezi umělce, které ovlivnila londýnská alternativní scéna a post punková subkultura. Studoval nejprve na „Central Saint Martins“ a následně na Královské akademii umění v Londýně, po ukončení studia se zaměřil na filmovou tvorbu, […]

Jeden z nejvýznamnějších skandinávských umělců současnosti, Olafur Eliasson, vystavuje od 17. 1. do 22. 3. v Kunsthaus Zürich, expozice nese název Olafur Eliasson: Symbiotic seeing. Tvorba Olafura Eliassona je zřetelně aktivistická. Dlouhodobě se zajímá o globální témata, zejména problematiku klimatické změny, a svou prací upozorňuje na negativní důsledky nešetrného nakládání s planetou a jejími zdroji. Jeho cílem není výhradně kritika, usiluje o celkovou změnu náhledu na člověka a jeho působení, snaží se vidět jej jako součást většího systému, zpochybňovat zažitou hierarchii a postavení člověka vůči dalším druhům na Zemi a vyzývá v tomto směru k diskuzi a vytvoření prostoru pro nové formy spolužití. Olafur Eliasson od počátku pracuje se světlem, jeho odrazem a replikováním jevů pomocí zrcadel, využívá optických vlastností různých materiálů. Pohrává si s živly, fascinují jej krystalové struktury i organické materiály, pracuje s krajinou. Zkonstruoval vodopád, fotí řeky, ledovce, několik kusů toho Grónského dokonce nechal zhruba před rokem roztát v londýnských ulicích. Konstruuje umělé nerosty i atmosférické podmínky, pracuje s cykličností nejrůznějších procesů ve vesmíru. Jeho instalace bývají strhující a vizuálně podmanivé, a přitom divák jasně cítí, že kouzlo, které jej zasahuje a které pro něj autor objevil, je nadosah a přítomné ve všem kolem. Eliasson má dar extrahovat „božskou“ esenci ve stvoření, naservírovat ji divákovi […]

Pro bratislavský kostel sv. Jána Bosca (Trnávka, Okružná 13) připravila Dorota Sadovská postní plátno, které se současně stalo participativním projektem nesoucím název Být blízko. Práce vznikala v průběhu ledna, kdy lidé přinášeli použité oblečení a textilie výhradně bílé barvy, která spadá mezi základní liturgické barvy významných křesťanských svátků. Současně se projekt stal také možností komunikace a spolupráce, jelikož se na jeho vzniku podíleli rovněž dobrovolníci. Sadovská různorodé textilní vzorky, mezi nimiž se objevily nejen svatební šaty, ale také tepláky, ponožky, kšiltovky, dětská trička nebo sváteční pánské košile, symbolicky propojila. Ti, kteří na vzniku plátna přímo spolupracovali, stejně jako lidé přinášející své oblečení, se tak pomyslně spojili skrze často všední, i když ryze osobní předměty, aby dali vzniknout specifickému společenství, jež může svou aktivitou v chrámovém prostoru odkazovat k základním lidským hodnotám, k solidaritě a pospolitosti. Dílo bude v kostele přístupné od 26. 2. 2020 do 11. 4. 2020, přes den je otevřená předsíň a interiér kostela je možné navštívit dle rozpisu bohoslužeb – viz https://trnavka.sk/informacie/

Moskva, Garage Museum of Contemporary Art, 31. 1. – 19. 5. 2020 Text Blanka Jiráčková Polská sochařka Monika Sosnowska (1972, Ryki, žije a pracuje ve Varšavě), která se například zúčastnila 50. a 54. benátského bienále umění v letech 2003 a 2011 a samostatně reprezentovala v Benátkách Polskou republiku v národním pavilonu na 52. mezinárodním bienále, je známou a dnes již světově uznávanou umělkyní, jež se věnuje monumentálním sochařským instalacím (Sosnowska studovala na Akademii umění v Poznani a poté na Rijksakademie v Amsterdamu). Aktuálně se velkoryse představuje v důležité moskevské výstavní instituci v Garáži, výstavou nazvanou Exercises in Construction, Bending (Cvičení konstrukce, ohýbání), tedy instalací gigantické kovové konstrukce. Sosnowskou vždy zajímala historie architektury ve smyslu formy a společenského uplatnění jako jednoho z jazykových systémů vyjádření člověka své existence a jeho konání. Během studijní cesty po Rusku měla možnost se podrobněji seznámit s ruskou architektonickou avantgardou počátku a první poloviny 20. století, která byla velmi progresivní a inspirativní v množství utopických stavebních projektů jednotlivých budov i městské urbanistiky, z nichž i malá část byla realizována. Z historie ruského konstruktivismu ji zde zaujala především tzv. Šuchovova věž na Šabolovce v Moskvě, což je vysoká konstrukce v současnosti nesoucí jak rozhlasový, tak televizní vysílač. […]