Jorge Rodriguez-Gerada

Karlsruhe, ZKM / Center for Art and Media, 13. 10. 2019 – 8. 3. 2020 Text Blanka Jiráčková ZKM věnuje výstavou Perpetum mobile první celkový pohled na dílo Michaela Bielického, jenž před téměř čtyřiceti lety propadl tehdy nově vznikajícímu médiu založenému na fotografickém obraze, videu, síťovém propojení světa pomocí rozvýjejících se technologií digitálního a telekomunikačního prostoru. Michael Bielicky (1954) pochází z Česka, narodil se v Praze, ale neutěšené společenskopolitické podmínky jeho rodinu dovedly v roce 1969 k emigraci do Německa, kde od roku 1984 studoval na düsseldorfské Akademii a to nejprve fotografii u Bernda Bechera, od něhož po ročním studiu přešel k průkopníkovi nových médií Nam June Paikovi a jemuž po ukončení absolutoria byl výtečným asistentem. Právě energie inovativní tvořivosti Nam June Paika a jeho propojení s hnutím Fluxu hluboce ovlivnila tvorbu Michaela Bielického, pro něhož je podstatný neustálý dialog s digitálními daty, aktivní přístup a jeho reakce na permanentní technologický vývoj, pomocí jehož objevů a možností vytváří práce, které odrážejí umělcovo uvažování dotýkající se také židovské mystiky a historie, fascinace magickými praktikami kabalistů a neomezenými možnostmi matematického uvažování. Tyto úvahy jsou základnou pro Bielického artefakty, které proplouvají mezi realitou a virtuálním světem, berou na sebe sociální, filozofické i politické […]

V Pinakothek der Moderne probíhá od 8. 11. 2019  do  04. 10. 2020 skupinová výstava, na níž participuje okolo 40 umělců a cílí nejen na emoce diváka, ale současně chce vyvolat diskuzi nad tím, jaké emoční reakce a projevy může sledování uměleckého díla stimulovat. Zamýšlí se nad možnostmi, kdy nás viděné přitahuje nebo nás naopak odpuzuje a chce poukázat na fakt, že studium emocí je stále mladým odvětvím psychologie, sociologie, historie i neurovědy. Projekt pracuje s filmem, objekty i klasickým médiem malby a připomíná, že od dob osvícenectví se lidstvo zaměřovalo především na racionální uvažování i nahlížení univerza a nepochybně právě při vnímání a výkladu dění v okolním světě, včetně umění, často dominoval především intelekt. V současnosti si už daleko více uvědomujeme, že emoce mohou mít na člověka daleko větší vliv, než jsme si dříve byli ochotni připustit. Není náhodou, že nástroje politického marketingu i reklamy pracují cíleně s manipulovaným obrazem využívaným k vyvolání pocitů následně zužitkovávaných v jejich vlastní prospěch. Umění je naopak mnohdy formováno bez účelu ovlivňovat manipulativním způsobem, někdy i se záměrem budovat si osobní vztah k publiku. Výběr uměleckých prací má vyvolávat radost, odpor, smutek i hněv a koncepce projektu záměrně vynechává veškeré vysvětlující texty odkazující k širšímu […]

Londýnská V&A Art Gallery pořádá od 21. 9. 2019 do 8. 3. 2020 výstavu nazvanou Wonderful Things fotografa Tima Walkera, jehož jméno je roky spojeno především s kultovním časopisem Vogue. Tim Walker se narodil ve Velké Británii a zájem o fotografii u něj podnítila práce v archivu Cecila Beatona v londýnské Condé Nast library. Po studiu na Exeter College of Art přesídlil do New Yorku, kde pracoval jako asistent Richarda Avedona. Od chvíle, kdy začal v pětadvaceti letech fotit pro Vogue, W Magazine nebo LOVE Magazine, evokuje jeho jméno extravaganci a rafinovanou imaginaci. Tato výstava, která je zároveň umělcovou dosud největší v jeho pětadvacetileté kariéře, je pozoruhodná i tím, že jde o jakýsi dialog mezi fotografem a galerií, která mu v přípravné fázi své rozsáhlé sbírky plně zpřístupnila. Walker, který o galerii V&A hovoří jako o „paláci snů“ a o „nejinspirativnějším místě na světě“, tak měl možnost navštívit depozitáře i restaurátorské dílny, potkávat se s kurátory i odborníky, kteří o artefakty pečují, mohl se nořit do bezbřehého bohatství uměleckých předmětů zahrnujících vše, co si lze představit, od indických miniatur, drahokamy vykládaných krabiček na šňupací tabák, erotických snímků až po 65 metrů dlouhou fotografii bayeuxské tapiserie. Na koncepci výstavy se podílela Walkerova dlouholetá spolupracovnice […]

  Pokud vás zajímají současné trendy spojené především s využitím virtuální reality a 3D stagingu i digitální vývoj v oblasti scénografie i restaurování ve spojitosti s fungováním galerijních a muzejních institucí, přihlašte se na 9. konferenci Exponatic Cologne 2019, která proběhne v Kolíně nad Rýnem. Datum konání: 20. 11. 2019 – 22. 11. 2019 Vstupenky na konferenci můžete zakoupit zde Více informací zde   Zdroj: https://www.exponatec.com/

Londýn, Tate Modern, 12. října 2019 – 9. února 2020 Text Irena Goldscheider Podzimní výstava v Tate Modern je věnovaná zhruba 50 letům tvorby vizionářského umělce jihokorejského původu Nam June Paika (1932–2006). Zahrnuje přes 200 exponátů, včetně fotografií a dokumentárního materiálu, desítek blikajících televizních obrazovek, filmů, robotů (Robot K-456 ‚Teta‘ –‚ Strýc‘) a jiných objektů, až po instalace zabírající celé místnosti, konkrétně ‚TV zahrada‘ a ‚Sixtinská kaple‘. V TV zahradě rekonstruované v úvodu výstavy září televizní obrazovky obklopené živou zelení listů, není to obraz přírody versus technologie, naopak ohlašuje jeden ze stěžejních témat Paikovy tvorby – možnosti a důsledky nové technologie, konkrétně televize a elektronické komunikace. Paik studoval hudbu v Japonsku, odkud ho zájem o experimentální kompozici zanesl v roce 1956 do Německa, kde se setkal mj. s Johnem Cagem, který ho silně inspiroval. Experimenty se zvuky, různě upraveným a deformovaným klavírem, a spolupráce na značně provokativních performancích včetně s občas polonahou cellistkou Charlotte Moorman jsou v Tate zachycené na řadě videí a jiných exponátech. Další významným spolupracovníkem Paika byl americký choreograf Merce Cunnigham, s kterým Paik natočil video. Jako člen hnutí Fluxus se Paik stýkal s předními avantgardními umělci své doby, jedním z nejvýznamnějších pro Paika byl Joseph Beyus, jejich spolupráci je zde věnovaná celá místnost. V kontextu vývoje umění […]

Portál MuseumNext zveřejnil text věnovaný problematice bezdomovectví a faktu, jak mohou muzea na tento fenomén nejen upozorňovat, ale také veřejnost v této problematice vzdělávat či  přímo pomáhat sociálně vyloučeným lidem. S fenoménem bezdomovectví se setkáváme běžně rovněž v České republice a zmíněný portál nabízí hned několik možností, jak instituce můžou nejen o lidech bez domova informovat  prostřednictvím výstav a vzdělávacích projektů, ale také jak můžou přímo spolupracovat s lidmi ze sociálně vyloučených skupin a napomáhat tak jejich opětovnému začlenění do společnosti. V českém muzejním prostředí se tématikou sociálně vyloučených skupin a konkrétně problémy lidí bez domova zabývá například aktuální výstava s názvem Dýmová hora EPOS 257: Dýmová hora probíhající v Muzeu hlavního města Prahy, kterou připravil umělec EPOS 257. Celý článek dostupný zde.  

Velkolepou výstavu pod názvem Bacon: texty a malba (Bacon en toutes Lettres / Bacon: Books and Painting) pořádá od 11. 9. 2019 do 20. 1. 2020 pařížské Centre Pompidou, jejímž kurátorem je Didier Ottinger, zástupce ředitele Musée national d`art moderne. Tato expozice bude po skončení v Paříži pokračovat ve své cestě do Houstonu, kde se uskuteční od 23. 2. do 25. 5. 2020 v Museum of Fine Arts. Na výstavě se také spolupodílí Francis Bacon Foundation. Návštěvníky musíme však hned na začátku upozornit na novinku Pompidou, kterou je nezbytnost rezervace, neboť na tuto výstavu je nutné se předem ohlásit a rezervovat si tak vstup na výstavu v určitou dobu a to zde: www.billetterie.centrepompidou.fr. Ostatní vstup do Beaubourgu platí dle volné libosti jako vždy. Po 20 letech se Francis Bacon vrací do Paříže pracemi vytvořenými po roce 1971 do doby jeho úmrtí. Kurátor výstavy Didier Ottinger nově interpretuje jeho tvorbu, neboť si předsevzal za úkol potvrdit tezi spojitosti Baconovy malby s různými historickými i současnými filosofickými, poetickými či dramatickými slovesnými díly, ukázat tak určitý vliv literatury na malbu tohoto světoznámého v Irsku narozeného britského umělce (1909 Dublin – 1992 Madrid). Bacon vtiskl figurální malbě zcela nový expresivní a hluboce existenciálně pojatý výraz […]

V pátek 20. září bude probíhat v Českém centru v New Yorku jednodenní výstava českého umělce Adama Vačkáře, která předznamená jeho sobotní jízdu na kole po Manhattanu. Vačkář inicioval a připravil ve spolupráci s Artist Alliance Inc., Českým centrem a s Bike New York cyklojízdu, aby upozornil na problematiku nadměrné produkce odpadu i na zamořování oceánu, který například v okolí New Yorku sloužil v první polovině 20. století jako skládka téměř pro 80% odpadu. Zajímavých faktem je, že při budování některých nových čtvrtí New Yorku i například původního World Trade Center byly využity složky opadů jako zemina, suť nebo popel ke zvětšení území původního ostrova. Vačkář zamýšlí vést skupinu cyklistů po trase kopírující původní pobřeží Manhattanu a během zastávek plánuje iniciovat veřejné diskuze týkající se environmentálního povědomí i vztahu designu, ekologie a recyklace. Akci doplní také performance, během níž si účastníci budou moci obléct oděvy vyrobené umělcem z plastových pytlů nebo recitovat básně, které Vačkář poskládá na místě za pomoci náhodného algoritmu z názvů a označení chemických látek obsažených v hygienických a toaletních potřebách. Jednodenní výstava v galerii Českého centra v New Yorku termín: pátek, 20. září, 2019, 10:00-18:00  Recyclotron: jízda po Manhattanu za zdravou planetu termín: sobota, 21. září, […]