Moskva, Garage Museum of Contemporary Art, 31. 1. – 19. 5. 2020 Text Blanka Jiráčková Polská sochařka Monika Sosnowska (1972, Ryki, žije a pracuje ve Varšavě), která se například zúčastnila 50. a 54. benátského bienále umění v letech 2003 a 2011 a samostatně reprezentovala v Benátkách Polskou republiku v národním pavilonu na 52. mezinárodním bienále, je známou a dnes již světově uznávanou umělkyní, jež se věnuje monumentálním sochařským instalacím (Sosnowska studovala na Akademii umění v Poznani a poté na Rijksakademie v Amsterdamu). Aktuálně se velkoryse představuje v důležité moskevské výstavní instituci v Garáži, výstavou nazvanou Exercises in Construction, Bending (Cvičení konstrukce, ohýbání), tedy instalací gigantické kovové konstrukce. Sosnowskou vždy zajímala historie architektury ve smyslu formy a společenského uplatnění jako jednoho z jazykových systémů vyjádření člověka své existence a jeho konání. Během studijní cesty po Rusku měla možnost se podrobněji seznámit s ruskou architektonickou avantgardou počátku a první poloviny 20. století, která byla velmi progresivní a inspirativní v množství utopických stavebních projektů jednotlivých budov i městské urbanistiky, z nichž i malá část byla realizována. Z historie ruského konstruktivismu ji zde zaujala především tzv. Šuchovova věž na Šabolovce v Moskvě, což je vysoká konstrukce v současnosti nesoucí jak rozhlasový, tak televizní vysílač. […]

Autorská výstava Anny Daučíkové (1950) v bratislavském Esterházyho paláci představuje výběr z různorodé a do určité míry i nesourodé práce autorky, která se během své dosavadní kariéry věnovala nejen práci se sklem, malbě a fotografii, ale využívá i video nebo performanci. Její studium u Václava Ciglera, kde se zabývala zejména vztahem skla a architektury, ovlivnily principy konceptuálních i land-artových přístupů a umělkyni později nejen výrazně zasáhlo setkání s kulturou undergroundu, ale i dlouhodobý pobyt v Moskvě, jehož výsledkem byly fotografie, které lze vnímat jako součásti osobních sociokulturních pozorování. Poznání o užití videoprojekce jako legitimní složky vizuálního umění znamenalo pro Daučíkovou další důležitý impuls a nepochybně ovlivnilo její budoucí tvůrčí směřování. Aktivní spolupráce na vydávání feministického časopisu, práce s příběhem, podobně jako reflexe sociálních fenoménů i genderových témat, včetně těch dotýkajících se vlastní identity, řadí Annu Daučíkovou mezi výrazné postavy nejen slovenské umělecké scény. Projekt připravený pro SNG vychází z rozvrstvení tvorby autorky do sedmi prostor tvořících základní rámec sedmi situací, z  jejichž kontextu vzniká příležitost pro rozehrání dialogu mezi díly už ukončenými a těmi, které bude umělkyně dotvářet a dokončovat v průběhu výstavy. Projekt tak nemá neměnnou nebo retrospektivní podobu, ale je do určité míry pracovním místem, které nabízí možnost pochopit vztahy mezi konkrétními […]

Návštěvníci Ragnara Kjartanssona V helsinské galerii Kiasma právě vystavuje Ragnar Kjartansson, který letos v létě převzal nejvýznamnější finské ocenění v oblasti výtvarného umění – Ars Fennica Award za rok 2019. Expozice, jejíž název se odvíjí od videoinstalace The Visitors, je otevřena od 11. 10. 2019 do 2. 2. 2020. Podle britského Guardianu se právě tento počin z roku 2012 umístil na nejvyšší příčce žebříčku 25 nejlepších uměleckých děl 21. století a Ragnar Kjartansson se tak octl v dobré společnosti v současnosti nejoceňovanějších kolegů z branže, jimiž jsou například Hito Steyerl, Wolfgang Tillmans, Pussy Riot nebo Olafur Eliasson. Ragnar Kjartansson se narodil roku 1976 na Islandu divadelnímu režiséru a scénáristovi Kjartanovi Ragnarssonovi and herečce Guðrún Ásmundsdóttir. Sám rád používá historku, podle níž byl počat přímo na jevišti, a i když nejspíš půjde o drobnou nadsázku, promítá se dětství a dospívání strávené v divadelním zákulisí a vztah k divadlu vůbec zcela přirozeně do jeho tvorby, promísen navíc s náklonností k filmu, kresbě, malbě a vizuálnímu umění vůbec. A také k hudbě, což demonstruje vedle instalace The Visitors, která by se dala zjednodušeně řečeno vnímat jako jeden monumentální videoklip, i skutečnost, že je Kjartansson zároveň členem islandské kapely Trabant. Pokud bychom se chtěli pokoušet vydestilovat jakousi esenci Kjartanssonovy tvorby, pak by byla […]

Retrospektivní výstava Giorgia de Chirica se do výstavních sálů Královského paláce v Miláně vrací bezmála po padesáti letech. V roce 1970, za účasti dvaaosmdesátiletého umělce, tu byla uspořádána jeho první retrospektiva v Itálii. Aktuální výstava obsahuje více než sto prací, od raných děl až po pozdní tvorbu. Malby na plátně, které převažují, doplňují litografie, pastely a kresby. Ve velkém počtu jsou zastoupeny autoportréty, které nás provází  celou výstavou. Umělcova tvář nebo celá postava se objevují  v různém aranžmá a v rozličných kostýmech. Zobrazil se například jako toreador nebo opakovaně jako barokní šlechtic, kdy v dobovém kostýmu černé nebo červené barvy pózuje v zámeckém parku. V sérii autoportrétů nechybí jeho „skutečné“ zobrazení, kdy se zachytil v ateliéru při práci na rozmalovaném obraze. Nejstarší vystavená podobizna pochází z roku 1911. K její realizaci ho inspirovala slavná fotografie německého filozofa Nietzscheho a de Chirico se podle jejího vzoru zobrazil z profilu, s tváří podepřenou o dlaň levé ruky. Jeho záliba v portrétování sebe sama je někdy spojována s narcistními sklony, de Chirico ale s lidskou figurou pracoval zcela programově, ať už se jednalo o zobrazení skutečných lidí, manekýnů postrádajících obličejové rysy nebo soch znázorňujících ženské a mužské jedince často spojené s mytologickými hrdiny. U příležitosti retrospektivy byl zrestaurován obraz nazvaný „Závod kvadrig“ v majetku milánské […]

Turner Prize 2019

A.I.R. Vallauris přijímá v angličtině či francouzštině přihlášky k rezidenčním pobytům na jihu Francie ve Vallauris pro rok 2020. Informace naleznete zde: http://www.air-vallauris.org/en/residency, kde si také můžete vyžádat formulář žádosti na standardní pobyty a ateliér Tremlin. Je třeba se však přihlásit co nejdříve, neboť pořadatelé kandidáty vybírají podle data příchozí žádosti. Vše lze zaslat mailem do posledního dne každého měsíce. (A.I.R. Vallauris, info@air-vallauris.com, Place Lisnard, 1 bd des Deux Vallons, 06220 Vallauris France, +33 (0) 493.64.65.50, +33 (0) 616.583.956).  

Mezinárodní diskuzní setkání na téma významu kultury v mimoměstských oblastech přijímá přihlášky k účasti. Projekt Voices of Culture, věnující se dialogu mezi kulturními pracovníky a evropskými institucemi,  pořádá mezinárodní diskuzní setkání. Jeho tématem je kultura v mimoměstských oblastech, její význam, role ve veřejném prostoru, její financování a podpora ze strany státních představitelů i soukromých subjektů. Setkání se koná ve dvou fázích: Brainstorming (4.-5. únor 2020) a Dialog (22. duben 2020). Termín podání přihlášek je 10. listopad 2019. Víc informací zde. Registrační formulář zde.

London, National Gallery, 7. října 2019 – 26. ledna 2020 Text Irena Goldscheider Název výstavy The Credit Suisse Exhibition: Gauguin Portraits / Gauguinovy portréty právě otevřené v londýnské Národní galerii, je možné chápat jako portréty malované Gauguinem (1848–1903), ale také – možná v tomto případě příhodněji – jako portréty Gauguina ve smyslu autoportrétů. Hned první sál jich obsahuje devět a výstava končí autoportrétem z posledního roku malířova života z majetku Kunstmuseum Basel. V průběhu výstavy se setkáváme s Gauguinem portrétovaným jako Kristus u kříže, nebo např. v Bretagni, na nám všem známém obraze Bonjour monsieur Gauguin, neb jako bronzový reliéf ‚Oviri‘. Zda šlo o zahledění do sebe, nebo o nedostatek modelů, jinými slovy o využití snadno dostupného námětu, ponecháme jako otevřenou otázku, i když většina kritiků reaguje na výstavu ve prospěch prvního argumentu. Ať už jde o portréty přátel nebo osobností z uměleckého světa (Laval, Stéphane Mallarmé, malíř Slewiňski, aj.), portréty bretaňských žen nebo Tahiťanek, díváme se na tváře zachycené bez sentimentu, bez výrazné individualizace a psychologické hloubky. Obrazy po formální stránce fascinují výraznou barevností a celistvými plochami; co do obsahu zájmem o primitivní a exotický, mimoevropský svět. Osobnost portrétovaných je jakoby odsunuta na druhou kolej.   Co do počtu nevelká výstava zahrnující i keramiku, grafiku a předměty […]