Osobní místa. Mladí čeští fotografové

Bytom, Muzeum Górnośląskie, 27. 9. – 31. 10. 2017

Text Ondřej Durczak

V polském Hornoslezském muzeu v Bytomi probíhá výstava Miejscza osobiste. Młoda czeska fotografia, jejímž hlavním organizátorem je Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Jsou na ní zastoupeni jak absolventi a studenti ITF, ale i pražské FAMU a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Expozice je doplněna ozvučenou projekcí a představuje práce 28 autorů ve věku do 40 let. Jejími kurátory jsou Vladimír Birgus, Ondřej Durczak, Josef Moucha a Václav Podestát, za polskou stranu Leszek Jodliński, Helena Kisielewska, a Arkadiusz Gola.

Tématem výstavy, tedy jakousi vodící linkou, jsou soukromá teritoria autorů a fotografovaných osob. Vyjádření niterních pocitů, myšlenek a vzkazů prostřednictvím kamery chápou někteří jako vlastní terapii, deník, sdělení svým blízkým nebo jako prostou obrazovou komunikaci s divákem. Ukazují sebe sama, svou rodinu, přátele i neznámé lidi. Vizuální nevšednost, hravost a obrazová síla rámec osobních deníků a arteterapií však přerůstají, působí velmi emotivně.

V rozsáhlých prostorách muzea jsou k vidění díla už mezinárodně známých tvůrců, jakými jsou Bára Prášilová, Tereza Vlčková či manželé Barbora a Radim Žůrkovi, i nejnovější klauzury a diplomové práce. Vlastní duševní stavy pomocí stylizovaných autoportrétů odhaluje v cyklu Uvnitř sebe potkávám sebe Lenka Bláhová. Anna Gutová a Gabriel Fragner vytvořili v inscenovaných výjevech v retro stylu fiktivní typickou rodinu z doby socialistického totalismu. Manželé Závodní v souboru inscenovaných snímků zachytili různé peripetie vlastního partnerského vztahu. Tomáš Mikule po rozvodu vystříhal z rodinných fotografií manželku a děti, aby ponechal jen fragmenty krajin, v nichž jeho rodina ještě prožívala šťastné okamžiky. Michaela Spurná řadu let s velkou citlivostí a obrazovou atraktivností ukazuje postupné dospívání dcery a její proměnu v mladou dívku, ale fotografuje i další členy rodiny. Jaroslav Kocián zobrazil příbuzné i sám sebe v precizně komponovaných velkoformátových portrétech, v nichž má důležitou roli prostředí. Petr Willert ukázal starosvětský životní styl své babičky prostřednictvím signifikantních detailů jejího bytu. Daniel Poláček našel na různých seznamovacích webech desítky zoufalých tváří lidí, kteří se snaží najít partnera na život či jenom pro sex. Jan Langer vytvořil portréty lidí, kteří se dožili více než sta let, a v konfrontacích s jejich dřívějšími podobenkami a autentickými výpověďmi sugestivně ukázal jejich životní osudy i neúprosné plynutí času. Autorská dvojice Hana Connor a Filip Jandourek v projektu Černé slzy ukazuje sugestivní barevné portréty přistěhovalců do Dháky, rychle rostoucí metropole Bangladéše, kteří si tam v otřesných pracovních a životních podmínkách snaží najít alespoň kousek místa pro své soukromí. Princip narušení soukromého prostoru pomocí specifického filmového osvětlení náhodných kolemjdoucích na ulici využívá ve svém cyklu Scenes Jiří Straka. Lidský faktor jako námět svých snímků například zcela opustila Vladimíra Kotra Židková v projektu Les, v němž se soustředila na vlastní pojetí a ztvárnění tajemného prostředí tak rozdílného od pohádkového zpracování.

K výstavě vyšel katalog, v němž jsou zastoupeni všichni vystavující.

Foto nahoře: Petra Hajdůchová – Robin Závodný, z cyklu Disconnected, 2014, barevná fotografie

Redakce textu Blanka Jiráčková

Print Friendly, PDF & Email

Ondřej Durczak

Ondřej Durczak (1989) absolvoval studium na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, kde od roku 2016 pracovně působí a je doktorandem. Publikoval fotografickou knihu Ostrava v důchodu: Průvodce po zaniklé slávě (2015).

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  • 4
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Ondřej Durczak

Ondřej Durczak (1989) absolvoval studium na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, kde od roku 2016 pracovně působí a je doktorandem. Publikoval fotografickou knihu Ostrava v důchodu: Průvodce po zaniklé slávě (2015).