Jiří David – Čínská reportáž na pokračování – Pátá část

Jiří, jak dopadla vaše prezentace s promítáním filmu o vás?

Prezentace se konala v soukromém areálu, kde je i ten Ai Wei Weiův první dům, o němž jsem už mluvil. Prezentace dopadla nad všechna očekávání. Film měl velký úspěch a to nikdo tady nemá potřebu pochlebovat! A z mé přednášky nikdo nezdrhl!! Film i moje přednáška zde budou mít ještě další reprízy na různých místech.

Navštívili jste také Resort 798?

Včera (5. května) jsme se přeci jen rozhodli zajet do tohoto proslulého art resortu a po cestě jsme navštívili také Galerii Red Brick, kterou financují a spravují Holanďané.

Areál 798 si představte asi tak desetkrát větší než jsou benátské Guardini, ten kdo nebyl na Benátském bienále umění, tak si může představit území cca jako pět až šest Václavských náměstí vedle sebe a možná i více. V počátcích 90. let se sem, do bývalého strojního areálu, kde byl strategický zbrojní průmysl (odtud onen zašifrovaný název 798), postupně nastěhovala pekingská undergrandová umělecká scéna. Vznikly tu desítky ateliérů, z nichž vzešel onen světový boom čínského umění v polovině 90. let. To se do 798 začali rychle stěhovat i galeristé. Vše trvalo asi tak do let 2000–2003. Mezitím se zde mělo bourat, pak zase ne, začaly se však zvedat nájmy, ale hlavně sem začala pronikat komerční sféra – butiky, restaurace atd. Na druhé straně dobré galerie i umělci začali toto místo opouštět a brzy se z dříve zajímavého a inspirativního prostředí stal pelmel blbostí a různých stupidních aktivit. Ve velkém to trvá dodnes. Pravdou je, že některé velké galerie a zajímaví umělci v 798 stále přetrvávají, jsou ale v menšině s porovnáním s desítkami kvazi galeriemi, avšak pozor, s úžasným prostorovým vybavením o jakém se nám v Praze může jenom zdát, náplň je doslova opravdu špatná. Dnes je to zábavní centrum s mnohými atrakcemi. Jsou tu 3d kina, velké 3d objekty (dost hloupé, mnohé připomínají něco podobného, co se cpe i do veřejného pražského prostoru, a co někdo považuje za současné umění). Tímto areálem denně projdou tisíce mladých a podle poslední módy vydesignovaných lidí. Slovutný 798, jehož fluidum se kdysi vehemnetně přeneslo do světa, neexistuje.

Cestou zpět jsme míjeli obrovská území, která jsou planýrovaná, tedy bývalé malé vesnice s nízkými starými domky, pro budoucí odpornou panelákovou výstavbu. Vznikají a také tu jsou i území, která mají své kouzlo s nebombastickou architekturou a s množstvím zeleně a kvalitní infrastruktury. Budovány jsou i uzavřené vilové resorty, které poskytují luxusní úroveň i architekturu. Snad na závěr, mnozí umělci, galeristé a kurátoři z prvních dob 798 žijí v okolí Pekingu a těm, kterým tehdejší boom přinesl bohatství, mají patřičná studia, doslova obrovské haly, a vily. Také je dost těch umělců, kterým se to z různých důvodů nepodařilo, nebo to dokonce odmítali.

Měl jste možnost se seznámit s dalšími zajímavými osobnostmi?

Dnes byl z hlediska mého pobytu v Číně velmi zajímavý den. Ráno jsme vyrazili do centra Pekingu, další hodinu a půl úmorná cesta, horší snad než po D1 do Brna. Měli jsme dojednanou schůzku s jedním ze tří nejvýznamnějších kurátotů v Číně a to s Wangem Chungchenem. Kdo se neorientuje v současném umění pouze směrem na západ, měl by ho znát, i když jsem také o něm příliš nevěděl. Wang Chungchen je nejen sympatický, západně nearogantní, plynně anglicky hovořící, což zde není tak samozřejmé, v současnosti je hlavním kurátorem asi zdejší nejvýznamnější instituce, CAFA Art Museum. Architekturu muzea navrhl japonský světově uznávaný umělec Arata Isozaki a muzeum má přes 3500 čtverečných metrů. V současnosti zde prezentují dva kurátoři z newyorského MOMA Craig Hartman a Robert Storr americkou umělkyni. CAFA Art Museum sídlí při CAFA Akademii. Jednání jsme vedli v přilehlé kavárně. Wang bude odborným poradcem pro mou zdejší výstavu, což paní Aquin velmi ocenila. Náš cíl byl tedy splněn, náhle jsme však byli velmi překvapeni dalšími Wangovými návrhy. V příštím roce by rád kurátoroval moji výstavu na jihu Číny. Nebránil jsem se. Dále navrhl, že bude 15. května promítat film o mé práci přímo v CAFA pro zvané zájemce a ty ještě pozve na vernisáž mé výstavy, která bude dvacáteho. Výborně! Už jsme se chtěli rozloučit, když nás Wang pozval do nitra dnes uzavřeného muzea a sdělil nám plán výstav na příští rok. Do ústřední haly, která má na výšku asi 30 metrů, budou zvát čtyřikrát do roka světové umělce, aby v ní vytvořili site specifik instalaci. V tu chvíli přišel i ředitel muzea a překvapil nás všechny dokonale. Na příští rok by byli rádi, kdybych mohl i já něco v tomto úžasném prostoru vytvořit! Docela obrovský, i když příjemný šok… Nyní v menším přilehlém muzejním prostoru bude vystavovat Tobias Rehberger z Düsseldorfu. Co dodat… Zpáteční devastující cesta byla plná diskuse nad Wangovými překvapujícími návrhy. Pro mne je to i zadostiučinění vůci majitelům CCC centra, paní Aguin a Jiřímu Strakovi, kteří se opravdu starají o mé představování v tomto megaměstě, jež je dvakrát větší než Čechy a není to vždy samozřejmé…

 

Print Friendly, PDF & Email

Blanka Jiráčková

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  • 13
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

bj

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.