Intuice/Intuition

Text Blanka Jiráčková

Venice, Palazzo Fortuny, 13. 5. – 26. 11. 2017

Palazzo Fortuny ve svých krásných, původně gotických prostorách od 13. 5. do 26. 11. 2017 jako doprovodnou akci k letošnímu 57. benátskému bienále pořádá výstavu nazvanou Intuition (Intuice), kterou připravili Axel Vervoordt a ředitelka Paláce Fortuny Daniela Ferretti, kteří tak navazují na jimi připravené předchozí tématické expozice v době trvání La Biennale di Venezia.

Dame de Saint-Sernin,
statue-menhir of a female figure Saint-Sernin, Aveyron, Southern France, late 4th – early 3rd millennium BC, sandstone, 130 x 56 x 20 cm. Musée Fenaille, Rodez. Collection Société des lettres de l’Aveyron. Photo Pierre Soisson

Anish Kapoor, White Dark VIII, 2000, fibreglass and wood paint, 160 x 160 x 66 cm. Courtesy of the artist and Axel Vervoordt Gallery

Byly to například Artempo (2007), In-finitum (2009),TRA (2011), Tàpies: The Eye of the Artist (2013) a Proportio (2015). O některých jsme české a slovenské čtenáře čtrnáctideníku Ateliér informovali v rámci zpráv z konání této velké mezinárodní přehlídky umění.

Jak je pro Palazzo Fortuny a projekty Axela Vervoordta vlastně již zvykem, opět se tu propojují díla historická, moderní a ta současná a znovu tady má mimořádné postavení neobvyklá tvůrčí síla, rozmanité inspirace, přírodní zvláštnosti, sny, meditace, či telepatie a paranormální jevy, přístupy z různorodých geografických regionů a kultur, kde tentokrát hraje důležitou, ne-li hlavní roli intuice, neboť veškeré práce, které zde návštěvníci mohou vidět, byly sestaveny do výstavního celku právě pod úhlem uchopení souvislostí s pojmem intuice. A otázka podílu intuice na vzniku vlastního uměleckého díla je tou základní ideou a podnětem ke vzniku této výstavy, na níž najdeme například práce světově proslulých umělců jako jsou mezi jinými Marina Abramović, Afro, Jean-Michel Basquiat, Joseph Beuys, André Breton, Berlinde De Bruyckere, Maurizio Donzelli, Lucio Fontana, Mariano Fortuny, Henri Foucault, Galileo Galilei, Alberto Garutti, Antony Gormley, Ann Veronica Janssens, Anish Kapoor, Kimsooja, Hilma af Klint, vedle anonymních umělců z různých zemí, původu a období i současných autorů nejmladší generace, uváděny jsou také živé performance. Všem výše zmíněným expozicím, za nimiž stojí Axel Vervoordt, je společný filozofický, vědecký a historický přístup propojený s hudbou na podkladě neobvyklého a nezvyklého přístupu ke kulturnímu dědictví. V životě každého člověka existuje dotyk intuice, problémem lidstva je však fakt, že během “rozvoje” civilizace, lidé běžně tuto křehkou schopnost ztrácejí, je třeba ji pěstovat a prohlubovat nejen získáváním rozmanitých zkušeností a znalostí. Naštěstí se silněji projevuje a prosazuje u vědců a umělců. Pojmem a definicí či určením, co to vlastně intuice je (z lat. in-tueor, in-tuitum, doslova v-hled), se zabývají mnohé lidské profese, přesto její původ, začátek zatím není stále definitivně vysvětlitelný. Intuice přichází náhle, nečekaně, je jistým náhledovým světlem, její vývody, výsledky nejsou téměř ověřitelné nebo až teprve poté, co jsou nějak “zmaterializovány”, jsou pocitové, “jen” tušené, nejsou vědomé, vyvěrají z podvědomí, ale kdoví nakolik se jedná o dosud neprozkoumané propojení vesmírných energií s prouděním nadvědomí do podvědomí a vědomí jednotlivce. Zkrátka bez této vzácné složky se neobejde žádný kreativní proces, který přináší úžasné plody jak ve vědě tak v umění, ale i v životě. Síla imaginace vnáší do bytí nové inspirace, vylepšuje člověku pobyt ve světě, je pozitivní nadějí. Umění je aktem hledání, cestou ke svobodě. Alan Lightman, který patří k mnoha citovaným autorům v katalogu výstavy uvažujících o úloze, smyslu a definici intuice, na straně 109 říká: “Intuition is both the beginning and the end — the beginning of discovery… and the end of what?” (Intuice je obojí, začátek a konec – počátek objevení… a konec čeho?). Právě katalog s esejemi na téma intuice je podstatnou součástí výstavy, včetně obsáhlé kapitoly věnované komentářům k vystaveným uměleckým dílům (Intuition. Edited by Luc Derycke and Axel Vervoordt. Texts Giulio d’Alessio, Davide Daninos, Eddi De Wolf, Daniela Ferretti, Michael Gardner, Erik Lumer, Ludovica Lumer, Margaret Iversen, Francesco Poli, Paul Vandenbroeck, Michel Vande Vyvere, Axel Vervoordt. Design Luc Derycke. AsaMER, Gent 2017. 417 pp., ill. – Katalog k výstavě Intuition, Palazzo Fortuny, Venice, 13. 5. – 26. 11. 2017). Nakonec malá poznámka – na výstavě je zastoupen jako jediný zástupce z Česka, když nebudu počítat v Kanadě dlouhodobě žijící Janu Sterbak (1955, Praha), Jaromír Novotný (1974, Český Brod) obrazem Bez názvu, k němuž podotýká: “The theme of intuition is something very private and personal, but it works on many levels. One of these can be the overall evolution of one’s work. […] [T]here is intuition at work in decisions at every single step of a work, of a painting. Before positioning every line in acomposition, intuition is involved. I use elements, which some people would describe or experience as being strictly geometrical, and therefore assume to be produced by a rational mind. But I feel, in quite an intense way, that there is no conflict, no opposition: intuition works fluidly with – and within – these forms. […] I do not plan, do not sketch. It is more a live process.” (str. 376). [Téma intuice je něco velmi osobního, co ale funguje na mnoha úrovních. Ať je to celkový vývoj díla, nebo každý jednotlivý krok při práci na obraze. Umístění každé linky v kompozici je zčásti intuitivní. Někdo může prvky, které používám, označovat nebo pociťovat jako přísně geometrické, tudíž vytvořené racionální myslí. Ale já dost intenzivně cítím, že zde není sporu: intuice utváří tyto formy zvenku i zevnitř. Neplánuji, neskicuji. Jde víc o živý proces.]

 

Print Friendly, PDF & Email

Blanka Jiráčková

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  • 33
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

bj

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.