Grand Prix Fotofestivalu v Lodži

Dominika Gęsicka, This Is Not Real Life, 2015–2016, barevná fotografie. Foto archiv autorky

Dominika Gęsicka, This Is Not Real Life, 2015–2016, barevná fotografie. Foto archiv autorky

V mezinárodní soutěži Grand Prix Fotofestiwal konané v polské Lodži odborná porota ve složení Emma Bowkett (Financial Times FT Weekend Magazine, Port Magazine), David Fathi (fotograf, vítěz Grand Prix Fotofestiwal 2016), Clément Saccomani (NOOR), Sayaka Takahashi (PGI – fotogalerie v Tokiu), Krzysztof Candrowicz (Fotofestiwal, Hamburg Triennial of Photography), Marta Szymańska (Fotofestiwal, Archeology of Photography Foundation) vybrala z více než 500 účastníků 10 finalistů, kterým byly během festivalu uspořádány výstavy – Alexandra Lethbridge (UK), Other Ways of Knowing; Andrea & Magda (I, F), Sinai Park; Dominika Gęsicka (PL), This Is Not Real Life; Ge Zeng (CHN), Hallucination; Jerome Ming (UK), Oobanken; Loulou D’aki (Swe), Make a Wish; Oliver Tooke (UK), Untitled; Viacheslav Poliakov (UA), Lviv- God’s Will; Vittorio Mortarotti & Anush Hamzehian (I, F), Most Were Silent; Wojciech Grzędziński (PL), Flashbacks – a dalším deseti účastníkům byla uskutečněna slide show v městském prostředí na velké plátno, jiní byli pozváni k účasti na Photo-Match: New Portfolio Review. Grand Prix pak dne 1. 6. 2017 převzala Dominika Gęsicka (1981, Włocławek), studentka 3. ročníku Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, za cyklus barevných fotografií nazvaný Tohle není skutečný život, který vytvořila v prostředí souostroví Špicberky v Severním ledovém oceánu. Autorka svoji sérii portrétů, krajiny či zvířat charakterizuje takto: “Je to místo, kde se nikdo nerodí a neumírá. Samozřejmě můžete zemřít kdekoli, ale nemůžete zde být pohřben, neboť bylo zjištěno, že tady se orgány nerozloží. Nemůžete se tu narodit, protože ženy se před porodem vracejí na pevninu. Nejsou zde kočky, stromy, ani světelné semafory. Není tu zábavní park, i když cirkus ano. V zimě je úplná tma, zato v létě slunce vůbec nezapadne. To místo se jmenuje Longyearbyen a je největší obcí a správním střediskem Špicberk. Je to také nejsevernější město na světě. I když je těžké považovat je za nejlepší místo k životu, mnozí mu propadnou na první pohled. Někteří lidé sem přišli na pouhé dva týdny a zůstali pět nebo i více let. Není však mnoho těch, kteří se usadí natrvalo. Někdy máte dojem, že sem lidé před něčím utekli. Že je to jen obranný manévr. Nejedná se o skutečný život.” Mezi vybranými fotografy, kterým byla uspořádána slide show byla další studentka ITF Kaja Rata (PL) a doktorand ITF Michał Łuczak, člen polské skupiny Sputnik. Blahopřejeme.

BJ

 

Print Friendly, PDF & Email

Blanka Jiráčková

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

bj

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.