Francouzské exilové imprese v Londýně

Francouzské exilové umění, které vznikalo v Anglii za prusko-francouzské války, je od 2. 11. 2017 do 7. 5. 2018 vystaveno v Tate Britain pod názvem Impressionists in London, French Artists in Exile (1870 – 1904).

Claude Monet (1840–1926), Leicester Square , 1901, oil paint on canvas, 80,5 x 64,8 cm. Coll. Fondation Jean et Suzanne Planque (in deposit at Musée Granet, Aix-en-Provence). Photo © Luc Chessex

Expozice nabízí pohled do prostředí a na atmosféru evropské metropole konce 19. století, pozorování britského způsobu života a společenských poměrů očima francouzských umělců přivyklých jiným podmínkám a atmosféře pařížských salonů. Ti zachycovali například uvolněné výjevy lidí procházejících se anglickými parky, které ostře kontrastovaly se stroze koncipovanými francouzskými zahradami, jejichž návštěvníci tehdy po trávnících chodit nesměli (například plátno Camilla Pissarra Kew Green z roku 1892 zobrazuje kriketový zápas na greenu), a vše, co se lišilo od pouliční zábavy obyvatel v proslulých pařížských kavárničkách. Spatříme zde vlaječkami zdobené fregaty zachycené Sisleym a další náměty na zhruba stovce pláten od Clauda Moneta, Camilla Pissarra, Jamese Tissota a dalších autorů. Claude Monet strávil mezi lety 1899 a 1901 v Londýně celkem šest měsíců a z terasy nemocnice St Thomas měl výtečný pohled na Temži, kterou s vášní jemu vlastní dokolečka zachycoval. Vyjma osobností umělců samotných je věnován prostor také těm, kteří jim v hostitelské zemi umožnili určité existenční zabezpečení nebo alespoň exilovým autorům pomohli proniknout do sítě tolik potřebných kontaktů. Byli jimi třeba francouzský malíř, grafik Charles-François Daubigny, jenž byl Monetovým mentorem a který se v Londýně ocitl už v roce 1866, nebo Jean-Baptiste Faure, operní zpěvák a sběratel, který krom dalších děl vlastnil i plátno Molesey Weir, Hampton Court, Morning (1874) Alfreda Sisleyho. Jednou z hlavních postav podporovatelů francouzských impresionistů byl obchodník s uměním Paul Durand-Ruel, který od nich v průběhu svého života nakoupil víc než 5000 obrazů a byl tím, kdo, slovy samotného Moneta, zachránil řadu malířů před hladověním. Část výstavy je věnována také osobnosti Alphonse Legrose. Tento malíř, grafik a sochař byl nejprve učitelem leptu na South Kensington School of Art a později profesorem na londýnské University College, kde se jeho vliv promítl do způsobu zobrazování vesnického života, jak ukazuje jeho obraz The Tinker (1874). Díky Legrosovi se na britských školách etablovali také sochaři Aimé-Jules Dalou a Edouard Lantéri, kteří přinesli s sebou osobitý způsob výuky modelování. Finále expozice je věnováno krásným pohledům na Temži a Londýn, krom jiných je k vidění za posledních 40 let v Evropě nejpočetnější vystavená skupina Monetových vyobrazení londýnského Parlamentu. Výstava francouzského impresionistického exilového umění je výsledkem šestileté spolupráce Tate se společností EY, která v minulosti podpořila také výstavy Paula Kleea (2013) nebo Soniy Delaunay (2015) a v příštím roce se chce podílet na dalším projektu pod názvem Picasso 1932 – Love, Fame, Tragedy. Kurátorkou výstavy je Caroline Corbeau-Parsons.

KB

Fotografie nahoře: Alfred Sisley (1839–1899), Molesey Weir, Hampton Court, Morning, 1874, oil paint on canvas, 51,1 x 68,8 cm. National Galleries of Scotland (Edinburgh UK)

Print Friendly, PDF & Email

Kateřina Balarinová

Kateřina Balarinová (1979) vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Vedle výkonu právnického povolání působila také jako externí redaktorka časopisu Ateliér a moderátorka v Českém rozhlasu.

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  • 13
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

kb

Kateřina Balarinová (1979) vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Vedle výkonu právnického povolání působila také jako externí redaktorka časopisu Ateliér a moderátorka v Českém rozhlasu.