Christo and Jeanne-Claude: Barrels and The Mastaba 1958–2018 v Londýně

Text Blanka Jiráčková

Ještě do 23. září je možné vidět a zažít obrovskou The London Mastabu plovoucí na Serpentine Lake v Londýně, kterou připravil v Londýně Christo (1935) jako svou první venkovní instalaci ve Velké Británii a to v Hyde Parku. Zároveň v Serpentine Gallery probíhá od 18. června do 9. září 2018 retrospektiva zahrnující projekty s barely a mastabou pod názvem Christo and Jeanne-Claude: Barrels and The Mastaba 1958–2018, které tento akční umělec a významný představitel land-artu realizoval od roku 1961 se svojí ženou Jeanne-Claude (1935–2009).

February 1979. Christo and Jeanne-Claude survey the desert from their vantage on top of a dune in the UAE desert. In the background are the Al Hajah mountains. Photo Wolfgang Volz © 1979 Christo

Christo se narodil v bulharském Gabrovu – vlastním jménem Christo Javačev –, studoval na Akademii v Sofii, v roce 1958 strávil roční stáž v Praze, poté odešel do Paříže, kde se seznámil s Jeanne-Claude de Guiellebon narozenou v marocké Casablance. Ještě v tomto roce se vzali, ale od roku 1964 žili v USA. Našim zájemcům o výtvarné umění (viz čtrnáctideník výtvarného umění Ateliér, který od roku 1992 pravidelně informoval o jejich instalacích a výstavách) je znám především jako “balič” díky obalovací technice, empaktáži, s níž začínal u malých předmětů jako třeba plechovek od barev či nábytku až po zabalení obrovských budov muzeí, a to i jako protest proti uzavírání–ukrývání uměleckých hodnot do kamenných institucí (Kunsthalle Bern, 1968), po například monumentální zabalení berlínského Reichstagu, což zase mělo z větší části politický podtext s odkazem na souvislosti s událostmi roku 1933, kdy za jeho požár byli nacisty souzeni i tři Bulhaři.

Prožití mládí v chudém Bulharsku, kdy skutečnost a obecně ledacos, podobně jako v celém východním bloku, bylo různě kašírováno a realita byla zakrývána či nějak mizela, to vše v něm vyvolávalo otázky zabývající se materialitou a zkreslováním skutečnosti, zahalováním paměti, pravdy. Již v roce 1962 v Paříži společně s Jeanne-Claude vytvořili právě z barelů tzv. Železnou oponu v rue Visconti, která se nachází ve studentské latinské čtvrti, kdy touto uličkou znemožnili průchod chodcům a průjezd dopravě, neboť ji barely totálně zatarasili. Prakticky šlo o poukaz na zbudování “téměř přes noc” Berlínské zdi v roce 1961, neslavně proslulému symbolu studené války na jasné dorozdělení Evropy na dvě poloviny jako důsledku dohod po 2. světové válce.

Christo and Jeanne-Claude, Wall of Barrels – The Iron Curtain, 1961-62. Paris, rue Visconti. Photograph 1962, 76 x 51 cm. Photo Jean-Dominique Lajoux

Právě Christovo kritické sociální a politické myšlení oba vedlo k vytváření různých uměleckých podob zdí, opon, plotů, překážek, zábran… Vždy je zajímalo ovlivnění krajiny či města industriálními materiály.

The London Mastaba je sestavena ze 7506 vodorovně položených barelů do pohřební architektury mastaby na platformě: je vysoká 20 metrů, široká 30 a dlouhá 40 metrů, barely mají červenou, bílou a modrou barvu. Konstrukce této environmentální plastiky je stejně jako všechny projekty této umělecké dvojice symbolická, esteticky působivá a zároveň také technicky a vůbec logisticky včetně různých nutných povolení velmi náročná. Christo a Jeanne-Claude i z těchto důvodů připravovali své projekty několik let. S tím souvisí také stránka financování všech jejich uměleckých počinů, neboť tato dvojice veškeré svoje umělecké realizace si zajišťovala například prodejem vlastních přípravných kreseb, pohlednic, filmů, modelů a další dokumentace sama. Instalací sestavenou z barelů se například zúčastnili i Documenta 4 v Kasselu v roce 1968.

Repro nahoře: Christo and Jeanne-Claude: Barrels and The Mastaba 1958-2018, Installation view, Serpentine Gallery, London (19 June– 9 September 2018) © 2018 Hugo Glendinning

Print Friendly, PDF & Email

Blanka Jiráčková

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  • 6
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

bj

Mgr. Blanka Jiráčková (1950) vystudovala Střední knihovnickou školu v Praze, v roce 1978 ukončila studia na FF UK – obory dějiny umění a etnografie, je kurátorkou a kritikem umění. Pracovala v Náprstkově muzeu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, ÚLUVu, v Národní galerii v Praze, SČVU, ČFVU. V letech 1990 – 2015 byla šéfredaktorkou čtrnáctideníku výtvarného umění Ateliér.