Carmen Herrera – triumf stoleté dámy

Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen v Düsseldorfu pořádá od 2. 12. 2017 do 8. 4. 2018 výstavu nazvanou Carmen Herrera – Lines of Sight. Retrospektivně koncipovaná expozice usiluje o vytvoření komplexního obrazu tvůrčího příběhu americké malířky s kubánskými kořeny, jež v loňském roce oslavila 102. narozeniny a kterou umělecký svět dlouhá desetiletí přehlížel. Dá se říct, že si jí všiml až na konci 80. let, kdy byla její minimalistická, výrazně barevná geometrická díla v renomovaném časopise Art in America označena za „obzvlášť sexy“. Přesto první obrazy prodala až ve svých 89 letech.

Carmen Herrera, ca. 1961 “Portrait of Herrera”, Fotografie: Ralph Llerena, George Perruc Staff Photographers
Foto:
© Kunstsammlung NRW

Životní příběh Carmen Herrery začal roku 1915 v Havaně. Jejím otcem byl Antonio Herrera, vydavatel deníku El Mundo, matka Carmela Nieto byla známou feministkou a jednou z prvních kubánských novinářek. Základům kresby se Carmen Herrera začala učit jako osmiletá na soukromých lekcích, v patnácti na rok odjela rozvíjet své dovednosti do Paříže a po maturitě začala v Havaně studovat architekturu. Přestože u ní nezůstala déle než rok, měl na ni „svět rovných čar“, jak tuto uměleckou disciplínu sama označila, zásadní vliv. Roku 1939 se po sňatku s Jessem Loewenthalem, který se živil jako učitel angličtiny, přestěhovala do New Yorku a studovala malbu. Spřátelila se s Wilfredo Lamem a Barnetem Newmanem a pohybovala se hlavně v kruzích představitelů abstraktního expresionismu. Po válce se spolu s manželem na osm let přesunuli do Paříže, kde v Café de Flore vídala Jeana-Paula Sartra se Simone de Beauvoir, seznámila se se Soniou Delaunay nebo Jeanem Genetem a dalšími osobnostmi tehdejší výtvarné i literární scény, stala se členkou skupiny zaslíbené abstraktnímu umění Salon des Réalités Nouvelles a vystavovala po boku Josefa Alberse nebo Jeana Arpa. Sama se tou dobou pohybovala na pomezí abstraktního a lyrického expresionismu, omezovala se na použití dvou tří barev, malovala střídající se vzory sestávající z oválů, trojúhelníků či obdélníků, často je vsazovala do kruhu. Roku 1952 začala inspirována Vasarelym a Herbinem malovat první čistě geometrické černobílé obrazy.

Carmen Herrera, Untitled, 1948, Akryl na plátně, 96,5 cm x 121,9, Sammlung Yolanda Santos Art, © Carmen Herrera.
Foto:
© Kunstsammlung NRW

O dva roky později se Herrera spolu se svým mužem vrátila do New Yorku. Radikálně minimalizovala výrazové prostředky a testovala limity malby prostřednictvím obrazů s ostře ohraničenými bílými a zelenými plochami. U několika pláten tvoří podstatnou součást kompozice rám, u jiných jsou některé výřezy plátna zcela vynechané, takže do proměňující se dvoj a trojrozměrné hry vstupuje i zeď za obrazem. Vznikla podmanivá série obrazů Blanco y Verde (1959-1971), jíž je v aktuální expozici vyhrazena významná část výstavní plochy a je to mimochodem právě ona, která před dvěma lety inspirovala kreativního ředitele módní značky Akris, aby navázal s tehdy stoletou malířkou spolupráci a vytvořil úspěšnou módní kolekci pro jaro 2017. Přesto, že plátna Carmen Herrery stála za pozornost a ona sama by zase bývala stála o to, aby byla vystavována, bylo pro ni těžké se na americké scéně poloviny minulého století prosadit. V rozhovoru pro deník The Guardian malířka popisuje, jak ji galeristka, která její práci obdivovala, nakonec odmítla s tím, že výstavy dělá mužům, neboť oni musí živit rodiny. Carmen Herrera sice malovala dál, ale vzhledem k tomu, že se nikdy nenaučila proniknout do zajetého systému galeristů, sběratelů a užitečných kontaktů, zůstávala neobjevená. Následující 60. léta 20. století byla pro autorku ve znamení tzv. Estructuras, sytě barevných skulptur modelovaných z překližky zřetelně odkazujících k architektonicky orientované abstrakci, z nichž jsou v K20 k vidění čtyři, ze série sedmi pláten z konce 70. let nazvané Days of the Week je zastoupena černošedá kompozice nazvaná Wednesday.

Pohled do expozice “Carmen Herrera. Lines of Sight” v K20.
Foto: Achim Kukulies, © Carmen Herrera
© Kunstsammlung NRW

Průlom přišel až v samém závěru 90. let, kdy byly v časopisu otištěny fotografie jejích obrazů z výstavy věnované latinskoamerickému umění, která se tehdy konala v jedné malé newyorské galerii, o dalších deset let později, po první evropské výstavě v roce 2009 už se o ní psalo jako o objevu dekády a výtvarný svět se slovy kritičky Laury Cumming divil, že její brilantní kompozice tak dlouho přehlížel. Carmen Herrera si sice na ocenění svých vizí a tvorby, která se ukazuje být nadčasovou, počkala dlouho, svého triumfu se ale dočkala. Přišly sólové výstavy, vtrhla do světa módy, plátno Verticals se loni vydražilo za zhruba 750.000 dolarů a Alison Klyman natočila před dvěma lety o jejím životě dokument The 100 Years Show. Prostě finále ve velkém stylu.

Carmen Herrera, Green and Orange, 1958, Akryl na plátně, 152,4 x 182,9 cm, Sammlung Paul and Trudy Cejas, © Carmen Herrera.
Foto:
© Kunstsammlung NRW

O tom, že ani ve velmi pokročilém věku neztratila Carmen Herrera nic z energie, již vtělila do své předchozí tvorby vyznačující se smyslem pro precizní kompozici, ostrými liniemi a podmanivou barevností prozrazující kubánské kořeny, se lze přesvědčit v závěrečné části düsseldorfské expozice, kde jsou v závěru instalována díla posledních let, například teprve loni dokončená velká modrozelená kompozice Verde de Noche.

Verde De Noche, 2017, Akryl na plátně, 182,9 x 121,9 cm, Courtesy Lisson Gallery, © Carmen Herrera
Foto:
© Kunstsammlung NRW

Výstava Lines of Sight byla původně organizována newyorským Whitney Museum of American Art, v rámci aktuální spolupráce s Kunstsammlung Nordrhein-Westfalen byla ještě rozšířena na výsledných zhruba sedm desítek děl – pláten, grafik a objektů.

 

 

Úvodní foto: Pohled do expozice “Carmen Herrera. Lines of Sight” v K20. Foto: Achim Kukulies, © Carmen Herrera © Kunstsammlung NRW

Print Friendly, PDF & Email

Kateřina Balarinová

Kateřina Balarinová (1979) vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Vedle výkonu právnického povolání působila také jako externí redaktorka časopisu Ateliér a moderátorka v Českém rozhlasu.

Líbil se Vám? Sdílejte článek s ostatními.
  • 51
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

kb

Kateřina Balarinová (1979) vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Vedle výkonu právnického povolání působila také jako externí redaktorka časopisu Ateliér a moderátorka v Českém rozhlasu.